Stát si drží lesy, protože zatím přinášejí zisk

Stát si zuby nehty drží lesy, protože zatím přinášejí zisk

Jsou to jistě podobnosti čistě náhodné: Stát zatím neuvažuje o prodeji Budějovického Budvaru, ale Becherovku po všech peripetiích nakonec prodal.

Stát nepředpokládá, že by v dohledné době bylo účelné začít s privatizací "jeho" lesů, případně s jejich odstátěním a převodem do vlastnictví krajů. Zato se po mnoha průtazích už rozbíhá prodej státní zemědělské půdy.

Náhodná podobnost uvedených příkladů spočívá v následujícím. Budvar je v zisku, do státní kasy odevzdává slušné peníze. Zato karlovarská likérka už loni vykázala ztrátu, takže se jí centrální úřady vzdaly.

Práce na zemědělské půdě je sice většinou dřina, peněz však moc nenese. Proč si tedy takovou půdu držet. Zato podnik Lesy České republiky, jenž spravuje zhruba polovinu všech lesů v zemi, přináší státu ročně hodně přes miliardu korun.

Samozřejmé, že jsou i rozumné důvody, proč odstátnění lesů není třeba uspěchat, nýbrž dobře promyslet. Ale dosavadní odmítavý postoj k jejich předání jiným hospodářům je zjevně motivován snahou podržet si výnosný finanční zdroj.

Jako věcný, odborný důvod, proč se lesů nehodlají vzdát, uvádějí státní úředníci obavu z nedodržování správného hospodaření v lesích. V podstatě naznačují, že jiný vlastník by v lesích chtěl hlavně kořistit, všechno by vykácel, o obnovu porostů by se nestaral a nám všem by pak jen zbyly oči pro pláč. S touto obavou lze ale úspěšně polemizovat.

Máme přece příslušný lesní zákon, který upravuje i hospodaření v lesích pro všechny vlastníky. Takže nepravosti lze postihovat. A pokud tvrdíme, že stát je prostě lepším hospodářem, tak míříme někam zcela jinam, než mezi vyspělé země.

Odstátnění se v budoucnu nevyhne ani většině našich lesů. Nový zákon, který to umožní, je potřeba věcně připravovat už teď. Je nutné propracovat podmínky převodu či prodeje, zohlednit otázku lesů církevních. Musí být zajištěna péče o lesy v chráněných oblastech. Ale otálet se nevyplácí. Koneckonců - Karlovarské Becherovce stát také tak dlouho určoval, kolik čeho má vyrábět, až skončila ve ztrátě