Voňavá a šumící krása v okolí Boršova

Demonstrační objekt Boršov na lesní správě Svitavy byl zřízen jako objekt hospodářské úpravy lesů. Hlavním důvodem pro jeho vznik je možnost dlouhodobého posuzování vlivu hospodářské úpravy lesů a lesnického hospodaření na stav lesního ekosystému ve více než stopadesátiletém historickém vývoji. Od roku 1842, kdy byly lesní porosty v tomto území poprvé zařízeny, je cílevědomou snahou lesníků péče o kvalitní, stabilní a biologicky rozmanitý smíšený les, odolný proti živelným i hmyzím kalamitám. Dokladem je stav lesa v té době stejně jako dnes, kdy se na území objektu nacházejí kvalitní smíšené lesní porosty se smrkem, jedlí a bukem jako hlavními dřevinami s příměsí modřínu, klenu, olše, borovice, břízy a dalších dřevin. Celé území přitom bylo dlouhodobě intenzívně hospodářsky využíváno, poskytovalo vysoké výnosy kvalitní dřevní hmoty a les zároveň plnil a dlouhodobě plní všechny ostatní společensky důležité funkce.

Boršov - Demonstrační objekt bude slavnostně otevřen ve čtvrtek šestnáctého května v duchu hesla Člověk lesu - les člověku. Akce se zúčastní zástupci Lesů České republiky, aktivní tvůrci projektu, novináři, padagogové, zástupci krajského i okresního úřadu a další vzácní hosté. Jelikož se jedná o tak významnou událost, dovolujeme si veřejnost s demonstračním objektem seznámit s několikadenním předstihem, aby tak lidé měli možnost nahlédnout do zákulisí jedinečné přírodně -historické lokality.

Lesní správa Svitavy

Demonstrační objekt je nedílnou součástí lesního hospodářského celku Svitavy, Lesní správy Svitavy, revíru Boršov. V lednu tomu byly tři roky, kdy zde vstoupil v platnost nový lesní hospodářský plán pro období 1999 - 2008. Svitavský lesní celek zahrnuje celkem jednadvacet tisíc hektarů pozemků, určených k plnění všech funkcí lesa. Z geografického hlediska území zaujímá Svitavskou plošinu, severovýchodní výběžky Českomoravské vysočiny, severní část Českomoravského mezihoří a brázdu Malé Hané. Nadmořská výška se pohybuje od 270 metrů v okolí Vranové Lhoty po 636 metrů nad mořem poblíž Stašova (vrch Drašarov). Průměrná roční teplota je sedm stupňů Celsia a roční úhrn srážek přibližně sedm set milimetrů. Délka roční vegetační doby činí sto padesát dnů. Lesní správa Svitavy je členěna na třináct revírů.

Historický vývoj

První zprávy o majetkových poměrech v lokalitě dnešního demonstračního objektu jsou z roku 1248, kdy pánem kraje byl Boreš z Rýznburka. Poté se střídali různí majitelé, z nichž nejvýznamnější byli páni z Boskovic a Žerotína. Ladislavovi Velenovi z Žerotína byl v roce 1621 po bitvě na Bílé hoře majetek zkonfiskován a předán Karlu, knížeti z Liechtensteina. V majetku tohoto rodu byly lesy až do roku 1945, kdy dekretem prezidenta republiky č. 12 přešly do vlastnictví státu. Na tento majetek se nevztahovaly restituční zákony z roku 1991, a tudíž všechny lesní lokality zařazené do demonstračního objektu zůstaly i nadále v majetku státu.

Liechtensteinské panství na Hřebečském hřbetu bylo rozděleno na dva revíry - Boršov a Nová Ves. První souvislejší obraz hřebečských lesů poskytuje Josefský katastr z roku 1787. V dřevinné skladbě převládal buk a dub, z menší části byly zastoupeny jedle a smrk.

"Z dobových dokumentů, například ze zařízení z roku 1842, lze vystopovat, že se na boršovském revíru nacházely většinou dobře zakmeněné porosty smrku, jedle, buku, místy i borovice a modřínu. Toto složení potvrzuje také zařízení z roku 1861, ve kterém je zaznamenáno i zastoupení klenu. Významný rozdíl v dřevinné skladbě ani kvalitativních ukazatelích neudává ani revizní operát z let 1914 - 1923, uvedl lesní správce Miroslav Bačovský.

Poddolované stromy

O vývoji umělého zalesňování jsou cenné záznamy ze-jména z let 1882 - 1890, které svědčí o tom, že se hojně prováděly sadby, částečně i síje a podsíje. Sázel se zejména smrk, částečně i borovice a modřín. Síjí se zalesňoval klen a podsíjí jedle.

Z dochovaných přehledů o těžbách vyplývá, že za období 1876 - 1943, tj. dvaašedesát let, bylo na revíru Boršov bývalého Liechtentsteinského panství o rozloze necelých dvanáct set hektarů vytěženo 528 tisíc plnometrů dřeva, což představuje průměrnou roční těžbu přibližně sedm a půl plnometru na hektar. Nejvyšší těžba byla v období 1931 - 1940, kdy se na výši těžby výrazně podílelo zpracování kalamitní hmoty z roku 1933 ve výši 19 374 plnometry.

Produkčně kvalitní porosty žádoucí druhové skladby a o-dolné proto živelním a hmyzovým kalamitám jsou na převážné části revíru Boršov dodnes.

"Hlavním nedostatkem je výrazný ústup, místy až vymizení jedle, způsobený částečně kouřovými škodami z důlní činnosti, zejména ale jejím všeobecným usycháním v padesátých až sedmdesátých letech dvacátého století. Škody větrem vznikaly pouze na exponovaných polohách od západu. Příkré svahy navíc byly postihovány sesuvy půdy. Podstatně významnější než přírodní činitelé byly škody v důsledku dolování uhlí a později šamotové hlíny," řekl lesní správce.

Dolování uhlí začalo na Hřebči již před rokem 1848. V souvislosti s jeho těžbou byla pod jeho vrstvou objevena žáruvzdorná hlína. Bouřlivý rozvoj důlní činnosti se datuje zejména od roku 1880, kdy na území Hřebečského hřbetu vznikla řada důlních jam. Pouze na katastru Boršova jich historický průzkum uvádí dvanáct. Lesní personál proti dolování, které způsobovalo vedle kouřových škod i podmáčení lesní půdy vytékajícími důlními vodami, dlouhodobě, leč marně, vystupoval.

V poválečných zařízeních byla do účelových lesů zařazena extrémní společenstva na strmých svazích a sutích Hřebečského hřbetu. V roce 1994 byly kvalitní bukové porosty zařazeny do genové základny. Porosty se zachovanými zbytky původní přirozené skladby dřevin se staly středem zájmu i orgánů ochrany přírody. Od roku 1998 jsou cenná společenstva součástí vyhlášené Přírodní rezervace Rohová, výrazně vyhledávané turisty a milovníky přírody.

Hospodářská úprava lesa

Nejstarší zprávy o hospodářské úpravě lesa sahají do druhé poloviny 18. století, kdy byly pořízeny tzv. Gehenbestirnmugen - těžební předpisy. Roku 1802 byla vydána instrukce pro lesní zařízení, podle které byly lesy rozděleny na roční seče (Jahreshiebe) v nichž se prováděly trojseče (Dreishlag). Po roce 1848 byly instrukcí rady Grabenera roční seče zrušeny a výpočet těžby na sto let byl určen užitkovou plochou - Nutzungsfläche - nejbližší hospodářské periody.

Pro zachování původní dřevinné skladby v době snah po přeměnách na smrk (19. stol.) i pro úroveň hospodářské úrovně lesa sehrál významnou roli proslulý lesník Julius Wiehl, v jehož intencích byla v zařízení v roce 1904 odstraněna stará saská metoda porostního hospodářství. Toto zařízení sice stanovilo jako hlavní dřevinu smrk, ale s hojným zastoupením jedle, přibližně pětadvacet procent, borovice, až patnáct procent, a buku zhruba dvanáct procent.

V tomto čase byly na podkladě nového zaměření lesa vyhotoveny nové mapy, a to hospodářské, porostní, přehledové, reliéfní a geologické. Nové rozdělení bylo přizpůsobeno terénu a rozdělovací linie byly zajištěny kameny, z nichž řada se zachovala dodnes. Těžební směr byl určen převládajícím větrem od západu, místy podle konfigurace terénu od severozápadu a jihozápadu. Obmýtí bylo stanoveno na sto let. Po druhé světové válce byl zpracován Lesprojektem Brno hospodářský plán, který toto obmýtí zachoval. V sedmdesátých a osmdesátých letech byly s využitím typologického mapování podrobně zpracovány diferencované směrnice hospodaření pro jednotlivé provozní porostní soubory. Hospodářský způsob zůstal maloplošný pasečný až podrostní podle možnosti hospodaření s přirozenou obnovou.

Všechny historické mapy zachycující dobové hospodářské trendy od roku 1842 jsou uloženy v demonstrační místnosti v budově revíru Boršov a veřejnost má možnost se s nimi seznámit.

Prioritní úkoly

Prioritním úkolem hospodářské úpravy lesů je cílevědomě skloubit dobrý porostní produkční a druhový potenciál demonstračního objektu s významnou kumulací funkcí mimoprodukčních. Na části území demonstračního objektu je překryv kategorie lesa ochranného, kategorie lesa zvláštního určení - lesy v přírodních rezervacích a lesy v genových základnách. Požadavky na řádné zabezpečení mimoprodukčních funkcí jsou řešeny v diferencované tvorbě hospodářských souborů a rámcových směrnic hospodaření.

"Zásadní změnou v hospodářském záměru v kategorii lesa ochranného s překryvem s kategorií lesa zvláštního určení je prodloužení obmýtí u bukových porostních typů na sto padesát let s obnovní dobou padesát let, u jehličnatých na sto dvacet let s obnovní dobou čtyřicet let. Současně list-naté porosty s dominantním zastoupením kvalitního buku, ale i s významným zastoupením klenu, jasanu a jilmu se blíží původní přirozené skladbě s velmi dobrými předpoklady pro přirozenou obnovu. Zastoupení smrku je většinou do třiceti procent, často s příměsí kvalitního modřínu. Z původní dřevinné skladby chybí pouze větší zastoupení jedle bělokoré," konstatoval Miroslav Bačovský.

Hranici mezi porosty lesa zvláštního určení a kategorie lesa hospodářského tvoří horní silnička. Porosty kategorie lesa hospodářského, tedy spodní část demonstračního objektu, náležejí vesměs do živných stanovišť středních poloh. I zde jsou zastoupeny kvalitní porosty bukové, více však je porostů smrkových. Základním záměrem je cílenou obnovou dosáhnout žádoucího podílu listnáčů s minimální nutností vnosu umělou obnovou lesa. Uměle se bude obnovovat pouze jedle. Současně bude nutné chránit ji proti zvěři.

Maximální využití přirozené obnovy se žádoucím podílem nárostů listnáčů předpokládá citlivé a postupné procloňování v závislosti na expozici, konfiguraci terénu, druhovém rozmístění dřevin v mateřském porostu a způsobu rozpracování předchozí obnovy. Konkrétní a podrobné vyjádření hospodářského záměru je zapracováno do zkráceného lesního hospodářského plánu, který je uložen v kanceláři revíru Boršov.

Slovo na závěr

Boršovský demonstrační objekt je vynikající ukázkou profesionální péče člověka o zajímavou přírodní lokalitu a praktickým naplněním hesla Človek lesu - les člověku. Veřejnost dostává k dispozici historický přírodní celek, který prošel zajímavým vývojem a čeká jej neméně zajímavá budoucnost. Neváhejte a navštivte tato místa, protože jsou bezesporu pohlazením po prokřehlé lidské duši.