Zachrání sedláci své lesy? Díl IV. Eliminace hospodářských škod při obnově lesa

Eliminace škod při obnově lesa a na kalamitních holinách jsou spjaté s jejich rychlou obnovou a minimálním vlivem přemnožené spárkaté zvěře. Proto přibližuji cestu, kterou je nutno vytvořit, abychom dokázali vypěstovat les s vysokou ekologickou stabilitou zajišťující bezpečnou a trvalou produkci pro vlastníka lesa. Ta je svázána s výraznou redukcí početního stavu býložravé zvěře, protože je limitním faktorem pro zdárné a zdravotně nepoškozené odrůstání přirozené i umělé obnovy lesa.

Limitním faktorem pro úspěšnou obnovu a růst lesa je přemnožená spárkatá zvěř Úspěšná obnova lesa je spojená se zdárným odrůstáním kultur, které však významně eliminuje býložravá zvěř. Ta je na většině území České republiky přemnožena natolik, že bez odolné a pravidelně kontrolovatelné ochrany - oplocení či individuální ochrany, je často nemožné, aby kultury odrůstaly bez poškození okusu, loupání či ohryzu. Tento problém nejvíce trápí západní Čechy a severní Moravu. Jedná se o oblasti, kde jsou zastoupeny nejmladší věkové třídy nebo kalamitní holiny, které si kvůli vysokému tlaku spárkaté zvěře žádají nemalé finanční investice. Přitom jen v Moravskoslezském a Olomouckém kraji holiny tvoří výměru 9 087 ha (ÚHÚL 2019). A stále se dramaticky zvětšují. Podle Národní inventarizace lesů (ÚHÚL 2015) spárkatá zvěř každoročně poškodí okusem na celém území ČR přibližně 36 % obnovy do výšky 1,3 m. Jedinci poškození loupáním tvoří přibližně 11 %. Národní inventarizace lesů přesnou ekonomickou studii nezpracovává, některé studie však uvádějí, že každoroční škody na lesních pozemcích se pohybují v miliardách korun. Lesnický provoz vykazuje každý rok škody na lesních porostech (okus, loupání, ohryz). Podle Zelené zprávy Ministerstva zemědělství ČR lesníci vyčíslili škody spárkatou zvěří za rok 2017 ve výši 35 mil. Kč. Jedná se o očividný stoupající trend, protože v roce 2007 se vykázalo necelých 16 mil. Kč. Jeví se však, že vykazované škody zvěří nekorespondují se skutečnými škodami na lesních porostech, které prokázala opakovaným měřením Národní inventarizace lesů. Mnoho nestátních vlastníků totiž škody ani neuplatňuje, protože jejich vyčíslování je náročné a nákladné. Pro lepší představu finančních nákladů vynaložených na škody zvěří na lesních kulturách uvádím, že státní podnik Lesy ČR, který spravuje cca 48 % všech lesů v zemi, vynaložil své finanční prostředky za rok 2018 ve výši 401 mil. Kč. Od roku 2013 do 2018 pak celkové náklady činily 2,089 mld. Kč (zdroj: Lesy ČR).

A to nejsou započítány další náklady s činností související (např. náklady na dopravu a čas investovaný v rámci kontroly ochranných opatření). Pokud bychom brali plochu lesů ve správě Lesů ČR jako reprezentativní vzorek, tak každoroční náklady na ochranu lesa proti škodám zvěří v ČR odhaduji ve výši 809 mil. Kč. Od roku 2013 do 2018 pak náklady mohou tvořit neuvěřitelných cca 5 mld. Kč. Jestliže bychom započítali trvalé škody na snížení hodnot lesních porostů a na přírůstu porostů vlivem škod zvěří, tak každoroční škody dosahují významné miliardové částky.

Na zemědělských pozemcích se obdobná statistika bohužel nevede. Byť by evidence byla vhodným údajem pro rozhodovací procesy manažerského řízení (např. na efektivní směřování financí z dotačních titulů), a to především pro MZe, potažmo vládu ČR, je ale smutnou skutečností, že vedení této statistky nevyplývá z žádné legislativní normy, a proto ji MZe ani jiný subjekt nezpracovává.

Jestliže je společným cílem, abychom zdárně zvládli stabilizovat a adaptovat lesy co nejrychleji a nejlevněji, ať už přestavbou lesa nebo založením zdravého a odolného lesa na kalamitních holinách, musíme nejdříve vyřešit stav zvěře! Tedy ponížit její stavy na takové množství, které by korespondovalo se stavem lesního ekosystému, aby kultury odrůstaly bez oplocení a výrazného poškození spárkatou zvěří. To by vlastníkům lesů výrazným způsobem zlepšilo rentabilitu hospodaření a konkurenceschopnost (obr. 3). Přitom odpovídající stav zvěře lze dobře zjistit pomocí Metody kontrolních a srovnávacích ploch na lesním ekosystému. 

Jednou z příčin škod spárkatou zvěří je nedostatečná úživnost honiteb Osobně nejsem vůbec proti spárkaté zvěři. Jde mi jen o vyváženost mezi zvěří a lesním ekosystémem, díky čemuž by se mohla zároveň zlepšit finanční situace vlastníků lesů. Faktem ovšem je, že spárkatá zvěř je v ČR výrazně přemnožená a ke všemu úživnost honiteb je nízká. Proto se zvěř často uchyluje ke škodám na mladých kulturách, protože často žije jen ve sterilním (málo úživném) prostředí smrkových a borových monokultur. Listnaté dřeviny a jedle jsou pro zvěř jako chutné bonbóny, které „vybírá z bonboniéry“. Jde o to nastavit optimální myslivecký management krajiny, aby se les stačil zregenerovat a jedle, buky a duby odrůstat, a to z přirozeného zmlazení i z umělé obnovy. Proto se musí stav přemnožené zvěře alespoň na čas snížit. Pokud docílíme takového stavu lesa, tak se úměrně k tomu zvýší i úživnost honitby. Dá se pak předpokládat, že se zvyšující se potravní nabídkou budou klesat i škody zvěří. Zároveň se zlepší zdravotní stav zvěře, což se zákonitě promítne do zvýšení hmotnosti zvěřiny a do kvality trofejí. Následně mohou stoupnout i početní stavy zvěře, jejíž škody na lesních porostech budou únosné. Samozřejmě dalšími rušivými elementy chovu zvěře je zvyšující se návštěvnost lesa turisty, nedostatek vody posledních let a částečně i špatný způsob lovu, což jsou ale faktory, které jdou správným mysliveckým managementem vyřešit.

Aleš Erber

Článek vyšel v časopise Selská revue (č. 4/2019), který je 8x ročně distribuován prostřednictvím České pošty výhradně členům ASZ ČR.