Agronom, který rád řídí

Jednatel firmy Lupofyt vsadil na specializaci a vědecké poznatky. Jeho podnik je největším pěstitelem máku v Čechách. Letos byl vyhlášen nejúspěšnějším manažerem v odvětví zemědělství a lesnictví. To nevzbudilo žádné pozdvižení, protože dokud taková kategorie existuje, někdo vyhrát musí. Ale že se Jaroslav Mikoláš (50) dostal mezi desítku vůbec nejlepších manažerů, tomu se někteří kapitáni průmyslu dost divili. Vždyť Mikoláš je navíc pouze jedním ze tří jednatelů společnosti Lupofyt Chřášťany, a ta má jen necelých třicet pracovníků.

Hodnotitelé soutěže, kterou každoročně vyhlašuje Česká manažerská asociace se Svazem průmyslu, vyzdvihli u Mikoláše vynikající úroveň manažerských znalostí a schopností. Ocenili jeho rozsáhlé odborné zkušenosti, vzdělání i schopnost přesvědčovat spolupracovníky. K hlavním argumentům patřily vynikající ekonomické výsledky firmy, která je průkopníkem při uvádění výsledků zemědělské vědy do praxe.

MILOVNÍK RYCHLOSTI

Před někdejší statek, kde Lupofyt sídlí, přijel Mikoláš v automobilu Porsche Carrera. Dal si ho k padesátým narozeninám. Motocykly má dva, oba BMW, jeden cestovní a druhý sportovní. Na motorce vozí náhradní díly ke kombajnům, objíždí čističky, kam firma posílá svůj mák, na motocyklu jezdí i do Prahy na jednání, protože tam není kde zaparkovat. Na jaře a na podzim hodně cestuje po Evropě. Každý rok najede na motocyklu 17 až 20 tisíc kilometrů. Prostě muž, který rád řídí.

V letech 1980 až 1986 byl hlavním agronomem a místopředsedou v zemědělském družstvu Kolešovice. Už tehdy získal ocenění - nejlepší agronom okresu. V letech 1986 až 1992 byl předsedou družstva Rovnost v Lišanech. Šlo o dříve zaostávající družstvo, kde se v době Mikolášova působení odehrál malý hospodářský zázrak. Začalo se mu přezdívat "středočeské Slušovice" a získalo ocenění jako nejúspěšnější zemědělský podnik kraje.

"Byl tam tým mladých zapálených lidí. Každý rok jsme dosáhli 30% růstu výkonu. Rozjeli jsme přidruženou výrobu, zaměstnávali 300 lidí, na zemědělství to byl špičkový podnik," vzpomíná Mikoláš. "Dbali jsme i na kulturu, jídelna byla obložená dřevem, na každém stole kytička, ubrus a slánky. Lidé si toho vážili."

ZAŽIL HOŘKÝ ODCHOD

Pak přišlo zklamání. "Po revoluci se začali hlásit vlastníci. Obviňovali nás, že jsme jim rozkradli statky. Přitom my jsme tam působili šest let, a když jsme přišli, tak tam nebyl ani chodník. Zabezpečil jsem přechod závodů do soukromých rukou a už jsem s tím nechtěl nic mít."

Z rolnického světa na nějakou dobu zmizel. Založil si firmu na ruční výrobu parafínových svíček. Péče o půdu mu ale scházela. A tak, když v roce 1993 dostal nabídku od zakladatelů Lupofytu, neváhal. "K zemědělství musí být vztah, láska. Zjistil jsem, že bez něj nemohu být."

Lupofyt začínal od nuly. Pronajal si místnost na obecním úřadě, ale neměl stroje ani sklady. Zpočátku šlo o převážně chmelařský podnik. Chmel dodává německé firmě Barth, která je největším světovým obchodníkem s touto komoditou. "České chmele ale částečně ztratily své privilegované postavení. Ceny za náš chmel spadly asi na 70 % původní hodnoty a přiblížily se jiným chmelům," připomíná Mikoláš. "Museli jsme zrušit některé chmelnice, které nezajišťovaly ekonomický přínos. Měli jsme až 120 hektarů chmelnic, nyní jen 85."

Přes potíže s cenou chmele firma stále rostla. Koupila si dílny, stroje, čerpací stanici, sklady a starý statek, který postupně rekonstruuje. Rozšířila pěstování olejnin - řepky a potravinářského máku. Pokud jde o mák, je největším producentem v Čechách. Většina máku jde na vývoz do Polska a Rakouska. Sortiment doplňují osiva a potravinářská pšenice. "Jdeme cestou náročných plodin a kvality. S tím můžeme uspět," soudí Mikoláš a dodává, že v dnešní vysoce specializované Evropě má budoucnost jen specializace. Nemá smysl, aby se firma snažila pěstovat třeba krmné obilí, když to umí každý a jinde mají lepší podmínky.

DOČKAL SE ZADOSTIUČINĚNÍ

Lupofyt hospodaří na 1900 hektarech. Půdu má většinou v dlouhodobém pronájmu, jen 60 hektarů si koupil. V Chřášťanech, kde sídlí, fungují ještě dva větší zemědělské podniky, a Lupofyt tam obhospodařuje jen 300 hektarů. "Naše pozemky se táhnou na 35 kilometrech," podotkl Mikoláš. To má spoustu nevýhod a jedinou výhodu - když na jedno pole prší, jiné bývá suché.

V 12 kilometrů vzdálených Lišanech, kde Mikoláš bydlí, dnes Lupofyt obhospodařuje asi 700 hektarů. Družstvo jich mívalo 1100, takže jde o nadpoloviční většinu a někdejší předseda může cítit určité zadostiučinění. Vztahy už jsou zase dobré. "Majitelé a obyvatelé vidí, jak se o ta pole staráme a že jsou v pěkném stavu."

Každý z jednatelů má na starosti něco. Jeden se stará o majetek a dotace, druhý pečuje o chmel a Mikoláš o ostatní polní výrobu a peníze. O nejdůležitějších investicích rozhodují jednatelé společně. "Jsme mladí, chceme to dělat dlouho a baví nás to. Lidé ve firmě jsou nadšení do práce, a to je důležité," líčí Mikoláš.

ZŮSTAL OPTIMISTOU

Na poznámku, že člověk po padesátce je dnes mnohde považován za neperspektivního, odpovídá, že jeho vzorem je nestor českého pěstování řepky profesor Andrej Fábry. "Tomu je hodně přes 80 let a úzce s ním spolupracujeme. Je tak vitální, že mě vždy nabije energií. Dokud člověka baví práce a život, je mladý pořád."

Mikoláš je ředitelem Lišanské šlapky, květnového výletu, jehož 11. ročníku se zúčastnilo 427 cyklistů. Jde o velkolepou akci: mažoretky, aerobik, ostrostřelci, dobré jídlo, motocykly (jejich majitelé zajišťují bezpečnost na křižovatkách), večerní zábava, spousta cen. Letos ale došlo k prvnímu vážnějšímu úrazu. Postihl právě Mikoláše. Zlomil si klíční kost a způsobil otřes mozku. Skoro tři měsíce se tak musel obejít bez motocyklu, ale svůj pověstný optimismus neztratil.