Bitva o mnichovskou klobásu skončila, na patent nemá nárok

Doslova o kus masa se přeli řezníci v Bavorsku. Několikaletý spor musel vyřešit Spolkový patentový soud, který rozhodl, že mnichovská bílá klobása patří všem. A takzvaný "Münchner Weisswurst" tedy nemůže být chráněnou značkou jednoho výrobku.

Pro jednu stranu úleva, pro druhou katastrofa. Proč však tolik povyku pro obyčejnou klobásu? Protože ta mnichovská není obyčejná.

Sepp Moser, který ji objevil, má v Mnichově svůj pomník. Přestože to byl vlastně učňovský moula, kterému při tvorbě klobás došla ovčí střívka. A protože hosté už čekali a byli značně netrpěliví, nacpal jemně namleté telecí maso do střívek vepřových. Bál se však, aby klobásy při pečení nepraskly, a raději je ohřál jen ve vodě.

Hosté od toho památného dne, 22. února 1857, začali chodit právě na tyto klobásky. Stejná receptura se zachovala dodnes. Jemně mleté telecí maso ve vepřovém střívku, koření – a nepéct! Jen ohřát.

Lehké není ani požívání klobásy. Jí se zpravidla ráno nebo dopoledne, a pokud si k ní zakousnete chléb, každý pozná, že jste v oboru klobás absolutním ignorantem. Jí se k ní totiž preclík, namáčí se do hořčice a zapíjí se světlým pivem. Důležité je také, jak ji nakrojíte. Správný způsob zkuste vylákat z rodilých Mnichovanů.

I přestože pro obyvatele Mnichova jsou klobásy takřka rodinným stříbrem, tamní soud odmítl požadavek Spolku na ochranu mnichovské klobásy, aby tento výrobek dostal stejný status, jako má například šampaňské, eidamský sýr nebo Hořické trubičky. Tedy aby získaly patent, podle nějž by se daly pod svým názvem vyrábět jen v Mnichově a ostatní řezníci v dalších oblastech by si své bílé klobásy museli přejmenovat.

"Třeba Parmská šunka by nikdy nedosáhla takové kvality, kdyby nebyla chráněná," zlobí se v listu Frankfurter Allgemeine Zeitung Markus Brandl z ochranného spolku.

Podle soudu však nepatří tyto klobásy jen Mnichovanům, typické jsou totiž pro celé jižní Bavorsko. Pokud je ochutnávání klobás vaším koníčkem a chtěli byste okusit něco typického, můžete se zastavit v Norimberku. Tamní bílé párečky jsou totiž na rozdíl od těch mnichovských patentem chráněny.