Dodavatelé si za své zboží v nových Billách připlatí

Ať už raději další velký obchodník z Česka neodchází, přejí si výrobci a dodavatelé. S každým spojením dvou obchodních řetězců si totiž musí za své místo na regálu připlatit navíc. Čerstvým přírůstkem se stala německá Billa, která spolkla belgickou Delvitu. Němci začali v červenci předělávat první prodejny Delvita do červenožlutých šatů a zároveň začali jejich nákupčí obcházet dodavatele, převážně potravin, s novými požadavky. "Chtěli po nás 1,5 procenta slevu z ceny, za kterou jim teď dodáváme," popisuje jeden z výrobců s tím, že si stejně jako ostatní nepřeje být jmenován, protože by rád ještě do prodejen své zboží dodával. V takovém případě obchodníci argumentují vždy stejně – jsme teď větší, silnější, máme větší obrat, více zákazníků, tak i vy budete více prodávat, a za to nám můžete více přispět.

Když výrobce namítne, že už přece dodával předtím i do Delvity, anebo jako loni v případě Teska do Carrefouru, dočká se odpovědi na způsob: Co bylo předtím, nás nezajímá. Oficiálně mluví obchodní řetězce o své politice poplatků hodně nerady. "O žádných platbách tohoto druhu nic nevím," uvedl šéf Billy Jaroslav Szczypka na tiskové konferenci před dvěma měsíci, když Billa Delvitu oficiálně přebírala.

Kromě slevy z ceny dodávaného zboží řetězec podle výrobců požaduje i poplatky za remodelling prodejny. "Chtějí patnáct až dvacet tisíc za jednu předělanou prodejnu," říká další z dodavatelů.

Letos chce Billa přejmenovat a proměnit k obrazu svému více než dvacet Delvit. Billa tak příspěvkem od dodavatelů pokryje část nemalých nákladů na předělání prodejen. Proměna jedné prodejny z Delvity na Billu vyjde podle informací MF DNES zhruba na osmnáct milionů korun. Tato suma zahrnuje jak pověšení nového loga, tak výměnu chladicích boxů, regálů, pokladen, košíků a vozíků.

Více peněz chce každý

Pro výrobce není vyjednávání o zvýšení poplatků nic nového. Ti z drogerie už si to zažili letos jednou, když vzal německý diskont Schlecker, známý svým tvrdým jednáním, pod svá křídla 130 prodejen Droxi. Ty patřily rakouské společnosti Julius Meinl, která už dříve v Česku prodala stejnojmenné supermarkety Aholdu (a ten je předělal na Alberty). "Zaplatili už skoro všichni," říká jeden z drogistických dodavatelů s tím, že Schlecker požadoval pět procent z ročního obratu.

Když si zavzpomínají výrobci potravin, shodnou se na jednom – zdaleka nejdrsnější bylo Tesco. To loni koupilo jedenáct hypermarketů Carrefour a později ještě třicet malých Edek. Podle jednoho z dodavatelů chtěli až čtyři procenta slevy z původní ceny, za kterou do řetězce prodávali. Někteří výrobci nepovolili a například Madeta s většinou mléčných výrobků z regálů skoro na rok zmizela. Dnes už se však vrátila.

Platit nejrůznější poplatky je pro dodavatele obnošená vesta. Obchodníkům přispívají na všechno možné. Platí se za otevření nové prodejny, za místo v regálu (ve výši očí je nejlepší a nejdražší), za uvedení zboží v letáku, za poskytnutí zboží do akce anebo platí procenta z obratu. "Ve smlouvě máme, že musíme ročně udělat dvě až tři akce," říká jeden z dodavatelů. To znamená, že musí na danou dobu, třeba týden, dodávat za nižší cenu. Třeba mléko jde v akci s cenou dolů o tři koruny.

Některé akce si však řetězce dělají samy, to znamená, že na ně dodavatel nižší cenou svého zboží nepřispívá. "Pak ale třeba v pololetí přijdou, že mají kvůli akcím, co dělali, nižší marže, a chtějí to po nás doplatit," popisuje jeden z výrobců.

Žádné poplatky navíc se neplatí pouze u diskontů, jako je třeba Lidl. To neznamená, že by si tam výrobce hýčkali. Lidl si vše vybere v tvrdším požadavku na nižší cenu, za kterou výrobce dodává.

Nově se teď výrobci bojí dalšího hráče, Aholdu, kterému se poslední dva roky moc nedařilo. Ten sice nikoho nekoupil, ale rozeslal dopis, že tržby jdou nahoru a že se mu opět daří. Dodavatelé to berou jako předzvěst toho, že po nich bude chtít příspěvek na plánované zmodernizování Albertů a hlavně na předělání Hypernov na Alberty.