Ekoenergii ano, ale ne u nás, říkají lidé

Občané z Vysočiny odmítli další větrné elektrárny, tentokrát u Martínkova a Domamile Martínkov a Domamil, dvě obce na Moravskobudějovicku, řekly rozhodné ne výstavbě větrných elektráren, které mohly vyrůst na jejich katastru. Stalo se tak o uplynulém víkendu, kdy obě obce uspořádaly všeobecnou anketu pro své voliče. Ti větrné elektrárny většinově odmítli. Jejich obce tak mj. přijdou i o zajímavé příjmy do rozpočtu. Martínkov a Domamil jsou dvě přibližně stejně velké obce, které leží západně asi 10 kilometrů od Moravských Budějovic. Na jejich katastrech mohly vyrůst v režii pražské firmy Projekt International větrné elektrárny.

Asi 800 metrů od posledních domů v Domamili se měl vítr opírat do lopatek na čtyřech stožárech, u Martínkova jich mělo být ještě jednou tolik. Nebude však ani jeden. Lidé je nechtějí.

Konzervativní lidé odmítají novoty

„Nebylo to fér. Dva dny před uskutečněním ankety uspořádal místní Okrašlovací spolek besedu s jednostrannými informacemi. Vyfotili Domamil z kopce a na obrázek přikreslili stožáry, dokonce o jeden víc. Lidem pak předkládali jen samá negativa projektu,“ posmutněle popsala finále záležitosti, která rozdělila obec na dva tábory, pracovnice obecního úřadu Marie Štecová. Sama byla pro, jak přiznala. Jenže těch, kteří vzali za své argumenty o hyzdění krajiny, škodlivém podprahovém zvuku či rušení televizního a rozhlasového signálu, bylo nepoměrně víc. Z 230 oprávněných voličů přišlo v anketě odevzdat hlas 156 a kromě 13 neplatných lístků hlasovali v poměru 57 pro a 86 proti.

V Martínkově dopadl investor ještě hůř. „Z 211 voličů přišlo 173 a proti bylo 117 lidí,“ uvedl starosta obce Zdeněk Řepa. To, co v Domamili zajistil místní spolek, rozpohyboval v Martínkově jeden vážený občan. Na rozdíl od obecního úřadu, který dal informace na vývěsku a zorganizoval zájezd do Rakouska (jehož účast se ale rovnala debaklu), obcházel pan profesor domácnosti osobně a většinu lidí získal pro stranu odpůrců. „Nesnažil jsem se lidi přesvědčovat o opaku, už tak byla atmosféra v obci dost dusná. Dokonce mě napadali, že jsem vzal úplatek,“ přiznal starosta.

Kraj nezasáhne, peníze nepomohly

Mladý rychtář však měl pro pozitivní postoj k větrné energii důvody jiné, i když měly s penězi také hodně společného. „Za každý z osmi větrníků jsme mohli do rozpočtu získat ročně 55 tisíc korun plus procento z výnosu, a pokud by věc dospěla do stadia vydaného stavebního povolení, dostali bychom i jednorázovou dávku 600 tisíc korun, i kdyby se nakonec stavět nezačalo. Jen těch 440 tisíc korun je přitom prakticky čtvrtina rozpočtu,“ posteskl si starosta Martínkova, obce, které chybí například kanalizace. Kraj Vysočina, který se pyšní životním prostředím a skloňuje je ve všech pádech, však prý má velmi omezené možnosti, jak názor obcí ovlivnit. „Nejsme nadřízeným orgánem obcí, nemáme jim co přikazovat,“ vyrovnal se s dotazem Práva Jan Joneš, zastupující vedoucí krajského odboru životního prostředí. Ani při žádosti o osobní stanovisko nebyl výřečnější. „Každá investice se musí posuzovat individuálně,“ řekl.

Faktem však zůstává, že žádná větrná elektrárna v regionu dosud nestojí, i když pokusů již bylo víc. V drtivé většině případů přitom iniciativy ztroskotaly na nekompromisním odmítnutí ze strany obcí. Dotčená firma Projekt Internacional v pondělí 7. března o situaci jednala a Právu se nepodařilo získat stanovisko jejího vedení. Mluvčí Martina Matysová jen naznačila, že o větrné elektrárny se v tuto chvíli v daném regionu pokoušet nebudou.