EU usiluje o rozvoj venkova

Zemědělství je největším konzumentem prostředků z rozpočtu EU. To se většinou kritizuje jako zbytek původních protekcionistických struktur EU. Aby se udržela existence zemědělských podniků, dávaly se příplatky k objemu produkce. Jinak by při světových cenách produktů zemědělství v unii nepřežilo. Důsledkem byla vysoká cenová hranice, která z trhů EU vylučovala právě i země, do kterých naopak plynuly značné prostředky. Bylo to nelogické. V předpolí Agendy 2000, jakéhosi souboru politických záměrů na financovací období 2000 2006, se diskutovalo o tom, co se vlastně má na zemědělství podporovat a proč. Již dlouho všichni věděli: Dotace musí ztratit vazbu na objem produkce a musí zaplatit to, o co vlastně jde - zachování venkova a venkovských struktur. Reforma v roce 1999 nebyla prosazena úplně a došlo k typickému odkladu - na letošní rok. I čeští zemědělci s pohledem na tento stav často paušálně požadují "stejné podmínky", jako mají dnes zemědělci v EU. Ovšem neorientují tento požadavek na poměr příjmů k ostatnímu obyvatelstvu, nýbrž na absolutní čísla. Kdyby dostali ihned totéž, co zemědělci ve staré unii, stali by se nejbohatší částí populace a zmizel by tlak na změny. A bylo by to jen na dobu do završení reformy. Co je tím pozitivním, co se skrývá za zemědělskou politikou EU? Absolutní uvolnění trhu by okamžitě zlikvidovalo možnosti obživy v obrovských krajinných areálech. Proti světovým cenám by evropští zemědělci neobstáli. Jsou obklopeni blahobytnými městy, která určují požadavky občanů. Vznikla by okamžitá migrace do měst a nepředstavitelné sociální výdaje. Ty je třeba vložit do celkové kalkulace. Státy EU vědí, že zachování venkova je důležitým aspektem hospodářství, kultury i identity. Proto existuje tlak na další reformu. Dotace se mají stát nezávislými na objemu produkce. Mají doplnit příjmy zemědělců tam, kde jejich výkon má společenský, ale neprodejný smysl. Zemědělec bude mít výhledově jasnou kalkulační základnu a možnost střednědobého plánování. Dotace budou jen jedním z aspektů. Půjde o manažerský přístup: k produkci a její efektivitě, k započtení dotací, ale také k vlastní péči o odbyt. Kdo by dělal vše jako předtím, neuspěje. Paleta nároků se kromě toho zvýší: je nepopiratelné, že kvalitu zemědělské produkce je možné zlepšit. Spotřebitelé, kteří se mohou spolehnout na certifikáty o tom, jak byly potraviny vyprodukovány, sáhnou po katastrofách typu BSE rádi po produktech s menším podílem průmyslových přídavků. To není návrat k primitivnímu zemědělství. To je jen návrat k plnému povědomí, co zemědělství a potravinářství umí. A je toho hodně: dobré produkty, ale taky krásnou krajinu či zviditelnění národní identity rozvojem venkova.