Jak jsou u nás na tom zemědělské podniky (I)

O tom, jaká je situace v zemědělské podnikové sféře v Evropské unii, vypovídá samostatná kapitola Zprávy o stavu zemědělství ČR a na ni navazující soubor statistických tabulek.

Z pochopitelných důvodů se publikují s dvouletým zpožděním. Vzhledem k povaze analýzy a jejím cílům není toto zpoždění na závadu. Především proto, že rozdíly u jednotlivých ukazatelů se z roku na rok mezi jednotlivými zeměmi příliš nemění.

Je řada ukazatelů, které o podniku mnohé vypovídají. Za nejvýznamnější ukazatel stupně prosperity je považována čistá přidaná hodnota (ČPH) na jednoho pracovníka za rok. A platí to nejenom pro mezinárodní srovnání. Můžeme se ptát: oč lépe by totéž vyjadřoval vztah zisku vůči vloženému kapitálu?

Způsob hodnocení, který jsme uvedli, vyplývá z následujícího:

* Z toho, že zemědělské podniky ve všech zemích EU se odlišují rozdílným podílem tzv. placených (zaměstnanců) i neplacených (rodinných příslušníků). Proto se za koncovou veličinu považuje podnikatelský důchod, který v sobě zahrnuje jak zisk v tradičním pojetí, tak i mzdy , které platí hospodařící fyzické osoby sami sobě (i rodinným příslušníkům). Proto podnikatelský důchod mezi podniky právnických a fyzických osob není navzájem srovnatelný, ale čistá přidaná hodnota ano.

* Srovnatelný není ani vynaložený kapitál (hodnota aktiv). Patří sem samozřejmě i půda. Ale její podíl na aktivech je zcela jiný v případě hospodaření na převážně vlastní půdě než v případě hospodaření na půdě pronajaté. Vliv má i cena půdy, která je v jednotlivých zemích EU rozdílná. Hodnota půdy (přesně: orné půdy, trvalých kultur a kvót) na aktivech podniků v Německu představuje celkem 60 procent, v Itálii dokonce 64 %, ale ve Francii pouze 18 % a u nás jen 7 %.

Vyjdeme-li z údajů Eurostatu, činila čistá přidaná hodnota na jednoho pracovníka v průměrném zemědělském podniku v roce 2005 v ČR 296,2 tisíce korun, v Polsku 145,1 tis. Kč, ale v Rakousku 607,4, ve Francii 765,9 a v Německu dokonce 829,7 tis. Kč. Znamená to, že naše výkonnost je ve srovnání s uvedenými zeměmi opravdu tak nízká (ve srovnání s Německem 36 %, Francií 39 % a Rakouskem 49 %)? Jak vůbec lze vysvětlit, že zemědělství s dominujícím postavením velkých hospodářství (v ČR ještě i dnes 70 % půdy obhospodařují velké podniky obchodních společností a družstev) tak ve výkonnosti zaostává za zeměmi, u nichž dominují podniky podstatně menší velikosti? Základní problém je, že příslušné hodnoty jsou převedeny na Kč pomocí směnného kurzu. Proto se jevíme jako chudí příbuzní , ačkoli tomu tak není.

Čistá přidaná hodnota, které při hodnocení přisuzujeme tak velkou roli, v praktické podobě představuje rozdíl mezi hrubými peněžními příjmy podniku (tržby a provozní dotace) na straně jedné a odpisy a mezispotřebou (dříve jsme tomu říkali materiálové náklady a služby nemateriální povahy) na straně druhé. Podíl mezispotřeby tak významně ovlivňuje tvorbu ČPH. Ze zdrojů, které představuje ČPH, se tak uhrazují mzdy zaměstnanců, odvody podniku na zdravotní a sociální zabezpečení, podle platné metodiky se sem zahrnuje i pachtovné a nákladové úroky, zbytek představuje podnikatelský důchod - v případě právnických osob zisk (neboť mzdy jsou v nákladech) a v případě fyzických osob podnikatelský důchod zahrnuje i mzdy hospodařící osoby a členů její rodiny. Kdyby platili rozdíly, jak nám vyplynuly z vyjádření pomocí směnného kurzu koruny, pak by se to promítlo v jednotlivých složkách čisté přidané hodnoty.

Rozdíly ve skutečnosti jsou podstatně menší ze dvou důvodů. Předně proto, že pachtovné jako součást ČPH (podle použité metodiky) je u nás podstatně nižší než v západních zemích Evropy. Ale především proto, že výkonnost české ekonomiky v mezinárodním srovnání je podstatně vyšší, než jak se to jeví při přepočtu příslušných hodnot směnným kurzem. Použijeme-li pro srovnání kurz kupní síly, věci se jeví zcela jinak. O tom příště.

Dimitrij CHOMA, profesor

Josef ŠENFELD, poslanec (KSČM)