K čemu je ministerstvo škod?

K cemu je ministerstvo škod?

Podle nedávno schváleného rozpoctu na rok 2000 získá zemedelství celkem 19 miliard korun, což je zhruba 15 procent nemandatorních výdaju státu. Zároven tím prispeje více než z jedné poloviny k plánovanému 35miliardovému rozpoctovému deficitu. Tato císla však zachycují pouze cást penežních prostredku vstupujících do resortu. Podle analýzy ministerstva zemedelství, bylo na podporách v letech 1995 až 1998 vyplaceno celkem 89,9 mld. Kc a v této tragédii hráli obcané Ceska následující dvojroli. Jako spotrebitelé (prostrednictvím vyšších cen potravin) poskytli 43,4 miliardy, jako danoví poplatníci 46,5 miliardy korun. Pritom na konzervaci zemedelství šlo 62,4 procenta prostredku a pouze 37,6 procenta na jeho modernizaci a restrukturalizaci. Výsledek? Zalesneno 2000 hektaru a úbytek orné pudy skoro nejde statisticky zjistit. Svým tempem, objemem, budoucími trendy a marností jsou výše uvedené výdaje nesoumeritelné s jinými státními projekty. Pro srovnání, prezbrojení armády 72 "bitevníky" L-159 prijde na 30 miliard, nákup nových stíhacek podle zvoleného typu až na 53 miliard, škody zpusobené povodní v roce 1997 se odhadují na 65 miliard korun. Dosavadní úvahy nad zemedelstvím nerespektovaly následující fakta. Ceští spotrebitelé spolu se státním rozpoctem nejsou schopni (nekterí ani ochotni) platit podpory na úrovni EU, které by dosahovaly minimálne 90 mld. Kc rocne. Teoreticky je to možné, ale až po redukci zemedelství o dve tretiny. Farmáre nezachrání ani dotace z Bruselu, protože nove prijaté zeme nebudou mít s velkou pravdepodobností nárok na plné platby z podpurných fondu. Agrární sektor se však stejne nachází ve stavu "klinické smrti", kdy polovina zde pusobících podniku dlouhodobe nedosahuje zisku, sedm desetin je predlužených, tedy fakticky v úpadku. Z techto duvodu by náklady na jeho sanaci a získání konkurenceschopnosti (pri dnešní 50procentní produktivite) byly za prvé nevycíslitelné, za druhé nesmyslné. Váha zemedelství v ekonomice (podíl na HDP 1,8 procenta, 206 000 pracovních sil) je velice nízká. Hlavne však: klasické obory (zemedelství, težba surovin, hutní výroba) neposkytují ekonomice rozvojové impulsy a ve vyspelých zemích jsou na okraji hospodárské scény. Dále je nutné odstranit zátež životního prostredí pocházející od zemedelcu (což není jen nejaký okrajový problém) a v neposlední rade je potreba snížit výdaje (deficit) státního rozpoctu i pocet státních úredníku. Dosud také nebyl zhodnocen prubeh zasedání Svetové obchodní organizace v Seattlu. Rozvojové zeme zde jasne deklarovaly, že chtejí vetší rovnoprávnost v mezinárodním obchodu. Potraviny vedle nerostných surovin jsou jedním z nemnoha exportních artiklu, které se mohou na svetovém trhu uplatnit, takže pokracování liberalizace je neodvratné. V tomto svetle se jeví další existence ministerstva zemedelství jako naprosto zbytecná, protože rešení skutecných problému, osídlení, kvality života na venkove a péce o životní prostredí, prísluší úplne jiným resortum. Jeho kompetence ve vecech potravinárského prumyslu, komoditních burz, mezinárodního obchodu s potravinami, integrace do EU muže bez problému prevzít ministerstvo prumyslu a obchodu. V oblasti vodního hospodárství, protipovodnových opatrení, správy lesu, myslivosti a rybárství ministerstvo životního prostredí. Posílení pravomocí v péci o venkov a jeho osídlení si zaslouží ministerstvo pro místní rozvoj. Financní prostredky dríve urcené pro zemedelskou výrobu je nutné presunout na udržení osídlení (zajištení dopravní dostupnosti a obslužnosti, podporu zamestnanosti a podnikání ve venkovských oblastech, agroturistiku a údržbu infrastruktury osídlení - školy, zdravotní péci, telekomunikace atd.) a na uvádení pudy do trvalého klidu (zalesnování i zatravnování). Kulturní krajina jsou i lesy a louky. Další úspory vzniknou likvidací Státního fondu tržní regulace, jejž pri vytvárení strategických zásob a obchodování na volném trhu "za úcelem stabilizace cen" mohou nahradit státní hmotné rezervy. Stejne tak je zbytecný Podpurný a garancní rolnický a lesnický fond, kdy skoro stejné veci, ale pro jiné resorty vykonává Ceskomoravská zárucní a rozvojová banka. Proc si však ODS nebo Unie svobody nechtejí vzít zasvé ukoncení okrádání obcanu? Vždyt vcelku marginálních 200 000 hlasu od zemedelcu mají rozdeleno KSCM a KDU-CSL. Odpovedi jsou následující. Zemedelskou politiku uvnitr politických stran odleva doprava formulují ti, kterí jsou existencne závislí na pokracování podpor a cítí se k tomu vyvoleni z titulu vlastnictví pole nebo krávy. Dochází k babylonskému zmatení jazyku, kdy zemedelci absolutne nechápou a ani nechtejí chápat, o cem ekonomové mluví. Asi jako když komunisté nerozumeli požadavku na zrušení vedoucí úlohy KSC. Nezanedbatelné je, že rozdelování státních penez dává velkou moc a se zrušením jednoho ministerstva by mezi povolební koristí chybely posty ministra a jeho námestku. Hloubka soucasné krize si vyžaduje kreativní rešení. Otázka nestojí, jak ceské zemedelství, stejne tak hutnictví nebo hornictví, privést na svetovou úroven, ale jak mu v zájmu 10 milionu obcanu citlive odebrat podpory, a tím je utlumit.

Vilém Barák, autor je publicista