Kdo může být ministrem zemědělství?

Zřejmě ne úplně dobrým signálem pro zemědělskou veřejnost jsou současná vyjednávání o prioritách a případné personální podobě budoucí české vlády. Ve spekulacích jsou skloňovány všechny možné resorty a osoby – ale o zemědělství ani zmínka. Snad kromě toho, že by se zemědělství mělo perspektivně sloučit s resortem životního prostředí. To je jistě dobrá myšlenka, jenže ke sloučení těžko dojde letos, a velmi nepravděpodobně v průběhu příštího roku.

Logický letopočet by byl 2014, fakticky datum nového sedmiletého rozpočtu EU, neboť v tom současném do roku 2013 je již dlouhodobě nastavena poměrně složitá struktura podpůrných programů a peněžních toků. Nějaký ministr zemědělství bude tedy potřeba. Jak jej ale vybrat? Absence informací na toto téma je podle mne faktickým důkazem, že, jak se v Česku říká, „nejsou lidi“. Všechny tři uvažované vládní strany sice nějaké své odborníky mají, ale nejde skoro v žádném případě o nějaký funční tým. To se nejvíce týká Věcí veřejných, Lenku Andrýsovou téměř nikdo nezná a zkušenosti se státní správou nemá ani za mák. Také spekulace o Karlu Turečkovi jako představiteli TOP 09 mohou vzít za své v situaci, kdy mu voliči v kandidatuře do parlamentu vystavili díky kroužkování stopku. Každopádně je to i pro tuto stranu signál, že by jí Tureček asi příliš bodů nepřinesl. Exministr Petr Gandalovič zase ohlásil odchod z vysoké funkce ve straně a ani v tomto případě by patrně nebylo strategické vstupovat podruhé do stejné řeky.

Přesto se ale zdá, že právě občanští demokraté by mohli na Těšnově po nějakou dobu vládnout. Jde totiž o jedinou stranu, která má stále ještě funkční zemědělský tým, prostě proto, že jej v nedávné minulosti v praxi potřebovala. Jistě by musel být poměrně hodně obměněn, ne všichni svou někdejší roli zvládli. Ale nějaký základ existuje. Kdyby to byl zároveň i základ pro potřebné změny v zemědělství do budoucnosti, nemuseli by se dobří zemědělci nijak zásadně lekat. Důležité je, aby mělo nové vedení resortu některé dost nezbytné vlastnosti, například dostatečnou jazykovou vybavenost pro jednání o budoucí podobě zemědělství v EU a tedy podmínek pro tuzuemské zemědělství. To opět mírně favorizuje občanské demokraty, a ačkoli si naše zemědělství stále jakoby hraje na svém malém českém rybníčku, je důležité zdůraznit: Hlavní trumfy se již rozdávají a budou rozdávat především v Bruselu.

Petr Havel