Kučera: Zemědělství musí ještě výrazně zeštíhlit

Agrární noviny (Agroweb) 5.8.1999

Kucera: Zemedelství musí ješte výrazne zeštíhlit

O návrhu souboru opatrení na rešení problematiky zemedelství hovorily AN se stínovým ministrem ODS Miloslavem Kucerou.

AN: Ciní si váš materiál nárok být jednou z koncepcí, které v soucasnosti chrlí vláda?

Tento soubor návrhu opatrení, které by mely rešit stav našeho zemedelství, musí být predkládán vždy jako soubor opatrení, protože resortní problémy nelze rešit z jedné strany a cekat, až se dostaví nejaký výsledek. Nelze rešit mléko bez rešení rovnováhy v záležitosti orné pudy, nelze rešit rovnováhu orné pudy bez reflexe problému produkce mléka a masa. Nelze to však nazývat koncepcí ODS, protože tento návrh ješte neprošel stínovou vládou. Nemyslím si však, že by tento koncept mel ve stínové vláde doznat výrazných zmen.

AN: Ni cméne, vy ho tedy chcete zverejnit již nyní.

Myslím, že je nutné, aby zemedelci videli, že alternativní zpusoby rešení problematiky sektoru tu jsou, že není pouze vládní návrh a dlouho nic. Je potreba co nejdríve o nich ihned diskutovat. Zatímco vládní koncepce ponechává soucasný rozmer zemedelské výroby a shání peníze na jeho udržení, tak já si myslím, že abychom udrželi stabilitu podnikání v zemedelství, musíme nejprve zmenšit tento rozmer a vytvorit podmínky pro podnikání na zemedelské pude.

AN: Na co tedy krome tohoto základního postoje kladete duraz predevším?

Rešení se dá shrnout do nekolika prostých bodu: snížit zornení o tricet procent, snížit produkci mléka približne také o tricet procent.

AN: Podle jakého klíce?

K tomu s dovolením dojdu. Je to složitejší.

Je nezbytné dále zrovnoprávnit podmínky obchodování na hranicích predevším s EU. To jsou tri nejcitelnejší problémy resortu.

Podle srovnatelných kritérií v EU máme o tricet procent vyšší zornení než srovnatelné zeme v EU. Deláme rostlinnou výrobu i v oblastech, kde nemužeme dosáhnout konkurenceschopnosti zde vyrobených produktu. Máme zde vysoké náklady, malou rentabilitu. Musíme si uvedomit, že tento rozsah výroby je zachován z dob komunismu, kdy jsme bojovali o potravinovou bezpecnost východního bloku. Neexistovalo zde tržní ocenení produkce. Reci o udržení tohoto stavu sice tlucou na srdícko mnoha zemedelcu a lidí z venkova, ale v dnešním ekonomickém svete je to stav neudržitelný. Tím, že snížíme zornení (v reálu je to asi o milion hektaru pudy), teprve vytvoríme prostor pro lepší výnosy v prirozene produkcních oblastech. Prestože produktivita práce v zemedelství udelala obrovský skok kupredu, stále jen lehce prekracuje padesát procent produktivity práce v EU. Máme, co dohánet, ale nejde to pouhým zvyšováním plošných dotací z rozpoctu. Takže pokud nesnížíme zornení, vyrábíme všude se ztrátou, které stát kompenzuje dotacemi. Naopak usporené dotace lze použít na rešení otázky nezamestnanosti na venkove. Snížením rozmeru rostlinné výroby odhaduji totiž ztrátu deseti tisíc pracovních míst na venkove (jeden pracovník obhospodaruje prumerne sto hektaru). Dalších deset tisíc míst pravdepodobne ztratíme snížením stavu mlécných krav o sto tisíc kusu. Dostáváme se tedy k dalšímu problému. Jestliže dnešní nadvýroba mléka je na jedné strane stimulována dotacemi 830 milionu korun rocne a z druhé strany je likvidována za zhruba dve miliardy korun na export, tak je to cástka, která se dá použít na restrukturalizaci zemedelství.

AN: Pri úvahách o restrukturalizaci resortu budeme slýchat o sociálním rozmeru, úbytku pracovních míst v zemedelské výrobe, který jste sám naznacil. Jak byste lidi, kterí se ztráty místa bojí, uklidnil?

Zemedelská politika nemuže být nikdy úplne izolovaná od problematiky resortu místního rozvoje a životního prostredí. Kompetence techto resortu se prolínají a vytvárejí politiku venkova. Jestliže ve snaze zachovat stabilitu podnikání v zemedelství dojde k úbytku pracovních príležitostí zhruba ve výši dvaceti tisíc, tak na republiku to není mnoho. Zemedelskou výrobou se tato ztráta dá eliminovat jen velice málo. Naopak ze strany státu (danovými a investicními pobídkami) se dají translokovat nekteré vhodné prumyslové výroby z mest na venkov. To je program, který "jede" celý vyspelý svet. Za druhé, Ceská republika bude jiste chtít mít krajinu v kulturním stavu. Takže nejde jen o ukoncení zemedelské cinnosti, ale predevším o prechod k extenzifikaci se zamerením na údržbu krajiny. Zájem státu v této otázce je enormní, odvíjí se od toho životní úroven všech obyvatel. Je zde samozrejme velký potenciál v agroturistice. Zemedelec byl vždy hrdý na to, že zachranuje národ výrobou potravin a dnes se težko smiruje s tím, že je zarazován mezi normální podnikatele, navíc problémové. Tato hrdost musí být nahrazena radostí z ponekud jiného podnikání.

AN: Pokud se zase vrátíme k intenzivnímu hospodarení, kudy by mela vést cesta k nalezení konkurenceschopnosti prvovýrobcu?

Konkurenceschopnost je meritelná jednoduchým zpusobem. Máme k dispozici svetové farmárské ceny a kdo se v nich neuživí, je méne konkurenceschopný. Pokud budeme delat pšenici pod 40 ci 50 metráku, nemužeme hovorit o rentabilní výrobe.

AN: Takže konkurenceschopnost chybí. Proc?

My ji bráníme tím, jak velké máme zornení pudy. Zemedelci u nás šli pouhou úsporou nákladu. Výnosy šly ale dolu také.

AN: Takže snížit rozmer je hlavní státní zásah. Co poté?

Snížení zornení muže stát vyprovokovat nabídnutou dotací nárokového typu. Úredník nedokáže rozlišit mezi dobrým nebo špatným hospodárem.

AN: Ale objektivní kritéria výpoctu dotací by mel v našich podmínkách odsouhlasit parlament, aby byl konsensus co nejširší.

My se k tomu konsensu mužeme dostat pres kritéria, používaná v EU. Ta nezná naše BPEJ, ale zná nadmorskou výšku, svažitost a cenu pudy. Z techto trí kritérií vytvárí zóny vhodnosti ci nevhodnosti hospodarení. Pokud tato kritéria použijeme, zjistíme, že na 54 procentech pudy mužeme bez dotací hospodarit konkurenceschopne.

AN: Jenomže zemedelci v EU jsou presto dotováni více. Pri úvaze, že se odhad produkcních podpor po vámi nastínené restrukturalizaci zvýší, nebude ani to zrejme stacit. Existují další potenciální zdroje pro naše zemedelství?

Tak jsou tady zdroje práve z EU, ovšem to jsou velice ošidné sliby. Myslím, že všichni zemedelci by rádi tyto sliby vymenili za rovné podmínky pri obchodování z potravinami. Pro další požadavky ze státního rozpoctu tu však nejsou možnosti. Snažím se hledat ve stávajících rozpoctových možnostech. Ostatní resorty jsou v podobných situacích a na zadlužování se prostor také není.

AN: Kolik penez byste teoreticky byl schopen z možné vlády ODS prinést do zemedelství vy?

Když odhlédneme od taktiky všech ministru, kterí kdy do vlády šli (to znamená vyšší nároky než reálné možnosti), myslím, že realita pro zemedelství je okolo tech dvaceti miliard korun. Nedelám si pri vedomí problému ve školství, zdravotnictví atd. ambice na o mnoho vyšší rozpocet.