Lov "lesních ptáků" v Norsku

Lov tetřevovitých je pro českého či moravského myslivce již jen ozvěnou dávných časů. Pamětníků lovu "velkého ptáka" ubývá a tento lov se začíná řadit do lovecké mytologie. Naštěstí tomu tak ale není v jiných evropských zemích. Ve Skandinávii jsou tetřevovití ještě celkem hojní a jejich lov je běžnou součástí loveckého roku. Během svých častých a dlouhých, převážně služebních cest zejména do Švédska, jsem se s tetřevy, tetřívky, jeřábky i bělokury poměrně často setkával. Překvapivě nejčastější byla setkání s tetřevy, pak následovali tetřívci a teprve potom jeřábci a bělokuři.

Proto jsem s radostí přijal pozvání od mých norských přátel k lovu "lesních ptáků", jak se souhrnně lov shora uvedených druhů nazývá, a v říjnu jsme s přítelem Honzou Absolínem vyrazili směr sever.

Norští přátelé nám mezitím vyřídili norský lovecký lístek a zakoupili licenci k lovu lesních ptáků. Na tomto místě je potřeba udělat malou exkurzi do norských loveckých zvyků a práva. Troufám si říci, že ve srovnání s českým lovem se ve Skandinávii dělá téměř všechno obráceně. Lesní ptáci se neloví na jaře v době toku, ale na podzim. Lovecká sezóna začíná v září a končí o Vánocích. Je společná pro všechny shora uvedené druhy, tedy tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), tetřívka obecného (Lyrurus tetrix), jeřábka lesního (Tetrastes bonansia) a bělokura rousného (Lagopus lagopus). Pouze bělokur horský (Lagopus mutus), který se vyskytuje v odlišném biotopu, a to v horských oblastech nad čárou lesa, má jinou dobu lovu a jinou licenci. Loví se kohouti i slepice, zásadně jenom brokovnicí. Při lovu se nesmí používat větších broků než 3,5 mm a musí jich být nejméně sto v náboji. Tyto podmínky jsou splněny pouze pokud je použita ráže 12, velmi často se používají náboje Magnum se zvýšenou náplní prachu i broků. Tímto způsobem se loví v Norsku i srnčí, která zde patří do drobné zvěře. Do období lovu lesních ptáků spadá i lov zajíců běláků obývajících stejný lesní biotop jako tetřevovití. V Norsku neexistují honitby v našem slova smyslu, tedy území, kde loví během dlouhého období pouze skupina lovců mající území pronajaté, která by odpovídala našim mysliveckým sdružením. Území je děleno na základě majetkových poměrů (obecní, státní nebo soukromé, a k lovu se prodávají krátkodobé licence zájemcům (obvykle na týden, nebo na celou sezónu). V mapě se pak vyznačí v jaké oblasti se lovci mohou pohybovat.

Naše licence byly do jedné z nejlepších oblastí Norska, rozkládající se zhruba 100 km na severovýchod od Osla, v blízkosti švédských hranic, v okolí rodiště jednoho z našich přátel. Norsko jako celek není typickou oblastí pro tetřevovité, protože západní pobřeží, tvořící vlastně velkou část státu, je převážně skalnaté a hornaté s hlubokými fjordy. Norsko je tedy známější pro rybáře než pro lovce. Typickou zemí tetřevovitých je spíše Švédsko a ještě více Finsko, kde je například tetřev vyobrazen na finské desetimarce, jednom z nejběžnějších platidel. Oblast nedaleko města Elverum, kde jsme lovili, je ale již velmi podobná Švédsku a je to rozlehlá hornatina v nadmořské výšce zhruba 300-600 m nad mořem. Podle českých měřítek se jedná o téměř liduprázdnou oblast, podle skandinávských je to středně hustě obydlený venkov. Inu, jiný kraj, jiná měřítka. Oblast je souvisle porostlá lesem, převážně borovým, a je to typická krajina formovaná ledovcem během poslední doby ledové. Táhlá mělká údolí, nevýrazné vrcholy kopců a velká rašeliniště. Lesy jsou velmi intenzivně těžené, a pro toho, kdo by očekával starý pralesový porost, by to jistě bylo velké zklamání. Střídají se zde mýtiny, porostlé břízou, travou a posléze náletem smrků a borovic (les se obnovuje náletem, nesází se) houštinami mladých porostů a starým borovým lesem. Bylinné patro je velmi husté a souvislé, tvoří ho koberce borůvčí (vlhčí místa) a brusinčí (sušší místa). Na plochých místech jsou velká otevřená rašeliniště o rozlohách jednotek až desítek hektarů.

Celý náš týdenní pobyt jsme bydleli v typické lesní chatě, která je využívána hlavně v lovecké sezoně (podzim). Žádná elektřina, k pití voda z potoka a vaření na litinových kamnech. Lov samotný je pro našince velmi nezvyklý. Asi tak nejspíše bych ho pojmenoval ploužení v hustém lese. Loví se obvykle ve dvojicích, maximálně ve trojicích, osamělé šoulání je také běžné. V Norsku, na rozdíl od Švédska, Finska či Ruska se tetřevi neloví vyháněním na stromy pomocí psů, obvykle se loví bez psa. Způsob lovu je fyzicky velmi náročný. Celou dobu lovu (obvykle několik hodin) se zbraň drží v rukou, připravena ke střelbě, dokonce se ani na zbraně nedává řemen (brokovnice nemají poutka). Postupuje se řadou (jen dva až tři lovci) a k dorozumívání se používají optické signály (připadal jsem si trochu jako na vojně). Lesní ptáci jsou velmi ostražití, lovce obvykle zjistí na několik desítek metrů a postupují po zemi před nimi. V místě, které se jim zdá výhodné, pak velmi hřmotně vyletují. Obvykle na druhé straně mýtiny, za mlazinou přes kterou není vidět, či na kraji lesa do otevřené mýtiny či rašeliniště. Tak to dělají tetřevi, kohouti i slepice. Tetřívci, kteří se vyskytují v otevřenějších partiích lesa a na okrajích rašelinišť, se zvedají obvykle na několik desítek metrů a odletují velmi rychle do stran. Člověk nezvyklý na velmi rychlou a velmi přesnou střelbu je téměř bez šance na úlovek. Lov bažantů a zajíců u nás je, ve srovnání s norskými podmínkami, střelba na terče velikosti a pohyblivosti stodoly. Ptáka obvykle spatříte pouze na zlomek vteřiny mezi větvemi stromů. Já sám jsem si tento způsob v duchu přirovnal k lovu kachen v hustém lese. Na druhou stranu, setkat se takto s ptáky není zas tak vzácné, problémem je, že více než polovinu z nich jen uslyšíte jak odletují, další část zahlédnete skutečně jen na zlomek vteřiny, další jsou příliš daleko a tak na každého pátého se vám podaří, byt' někdy jen "ze zoufalství", vystřelit. Strávili jsme lovem pět dní. Večer, pokud skončíme dříve, vyjíždíme ještě objet mýtiny, na které je vidět z auta, kvůli losům. Náš týden lovu lesních ptáků (první týden v říjnu) je v přestávce losí sezony. Naši přátelé ještě musí ulovit několik kusů losí zvěře,v týdnu, který bude následovat. Večer žádné dlouhé večery s pábitelskými loveckými historkami a popíjením, všichni jsme opravdu unaveni. Dvě rána jsme vstali ještě za tmy (už mrzlo) a vyrážíme se schovat na okraj rašeliniště. Tetřívci mají v tomto období podzimní tok, snad se nám podaří nějakého ulovit. Nepodařilo. Přestože se na tokaništi uprostřed rašeliniště shromáždilo obvykle 10-20 kohoutů, vzdálenost byla na brokovnici příliš velká. Jakmile jsme se pohnuli, ptáci okamžitě odlétli.

Všichni jsou teď již jistě zvědaví, jak jsme byli úspěšní. Honza Absolín jako elitní střelec svého tetřeva ulovil, starého kohouta a to hned první den dopoledne. Kohout mu vylétl nízko do poměrně otevřeného lesa a Honza nezaváhal. Za půl hodiny pak ještě ulovil zajíce běláka. Několik ran na tetřívky nebylo úspěšných. Já jsem svoji nejlepší šanci promarnil. Tetřev táhnul v korunách řídkých borovic a já mu málo předsadil. Stejně jako Honza jsem několikrát marně střílel na tetřívky, a ještě asi 2x na tetřevy, ovšem také neúspěšně. Naši norští přátelé ulovili tetřívka a jeřábka. Nepočítáme několik sojek a velkého krkavce.

Protože v Norsku se nepoužívá, jako u nás, systém normovaných kmenových stavů, musí každý lovec po skončení lovu vyplnit sčítací formulář, do kterého vyznačí počty a druhy zvěře, které během lovu viděl. V našem případě (5 lovců) to za týden bylo: zhruba 35 kusů tetřevi zvěře, okolo 100-120 kusů tetřívků a 20-25 kusů jeřábků. Oblast, kde jsme lovili, měla odhadem 2000 hektarů. Sčítací formuláře jsou po sezoně pečlivě zpracovávány populačními modely a na jejich základě jsou stanoveny maximální odlovy pro příští rok.

Osobně se domnívám, že způsob jakým se lesní ptáci v Norsku loví je velmi šetrný a pro svou náročnost neumožňuje populaci lovem příliš ovlivňovat. Průměrná doba nutná k ulovení tetřeva popsaným způsobem se podle norských statistik pohybuje okolo 120 hodin. V tomto směru jsme tedy dopadli stejně jako průměrní norští lovci.

RNDr. Jakub HRUŠKA, CSc.