Náměstek Zítek: Na dotace zemědělcům jako v unii nemáme

MF Dnes 8.9.1999

Náměstek Zítek: Na dotace zemědělcům jako v unii nemáme

Praha (ciz)- Vstup země do Evropské unie je pro zemědělce přitažlivý především vyššími dotacemi. Každá mince ovšem má i druhou stranu. "Vstup do unie s sebou přinese i řadu problémů. Počítat s finanční podporou od Evropské unie můžeme, pouze pokud budeme dostatečně připraveni," míní hlavní vyjednavač resortu zemědělství v Evropské unii a náměstek ministra Tomáš Zídek. A budeme dobře připraveni? Co ještě chybí? Důležité je především vytvořit novou intervenční organizaci a platební agenturu, které se o celý systém dotací a jejich kontroly budou starat. S tím souvisí i změna zákona o státním zemědělském intervenčním fondu, jehož návrh je v této chvíli předkládán vládě. Jaké změny čekají samotné zemědělce? Nejen zemědělce, ale i potravináře. Musí začít přemýšlet, co pro ně bude znamenat vstup na potenciální trh čtyř set milionů konzumentů a naopak přístup silných evropských producentů na náš trh. Zmizí veškeré obchodní bariéry, a aby to nebyl příliš velký šok, uvažuje se o zajímavé, takzvané nulové variantě komisaře Fischlera. Ta počítá u vybraných potravin se zrušením celních bariér nebo jiných znevýhodnění, což jsou například unijní exportní dotace, ještě před vstupem do unie. Evropa se tak chce vyhnout problémům, které nastaly už při vstupu bývalé NDR, kdy se ze dne na den změnily podmínky, a v některých oblastech to způsobilo i likvidaci celého sektoru. Bylo to právě tím, že stát vstoupil do unie bez jakéhokoli přechodného období, bez možnosti přizpůsobit se běžnému stavu unie. Kolik bude přibližování k unii stát? To bude zřejmě zásadní problém. Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky spočítal, že kdybychom do unie vstoupili zítra, stálo by nás zemědělství místo dnešních sedmnácti miliard korun asi sto třicet. Ta čísla nejsou naprosto přesná, ale řádově sedí. Na druhou stranu musíme počítat s tím, že Evropská unie bude muset pod tlakem globální liberalizace obchodu některé podpory snižovat. Například objem exportních dotací se bude postupně snižovat nebo se úplně zruší. Celkový objem prostředků pro zemědělství v Evropské unii tak bude nižší, a z toho důvodu bude nižší také potřeba peněz pro české zemědělce. I tak ovšem státní rozpočet na to, aby platil zemědělcům tak, jako platí v unii, nemá. Co udělá vstup do unie s cenami potravin? To je otázka! Cenová úroveň mezi námi a unií je velmi rozdílná, a proto budeme muset v nejbližších měsících prozkoumat, co s cenovým sbližováním uděláme. Je proto na vládě, aby u jednotlivých potravin posoudila, jaký by zdražení mělo vliv na inflaci a jak velký to bude sociální problém. Například cukr, který u nás stojí od čtrnácti do sedmnácti korun, je v Evropské unii za třicet pět. Na jeho ceně přitom závisí ceny dalších potravin, například limonád nebo pečiva. Je potřeba, aby přibližování cen bylo postupné a aby nedocházelo k cenovým šokům. Po vstupu do unie by se dalo uvažovat i o nějakých konpenzacích ne pro zemědělce, ale pro spotřebitele. Jak by taková kompenzace vypadala? Jako dotace na skupinu potravinářských výrobků přímo producentům, aby ještě po nějakou přechodnou dobu byly levnější a nepřispívaly příliš k nárůstu inflace. Nejde však o jednoduché věci a v této chvíli se na nich stále pracuje. Hodně se mluví o budoucím rozměru českého zemědělství... Já bych řekl, že není problém v rozměru zemědělství, ale v jeho zaměření. Je potřeba určité transformace, protože zemědělství, to není jen výroba potravin, ale má více aspektů- přes údržbu krajiny, možnost rekreace po ochranu vody či ovzduší. To by společnost měla umět ocenit. Snižování objemu nebo likvidace zemědělství by znamenala také řadu sociálních problémů, protože na ně navazují další podnikatelské aktivity. Například Němci spočítali, že jedna marka investovaná na udržení zemědělce v podhorských nebo horských oblastech přináší úsporu čtyř marek ze státní pokladny, kterou by jinak země musela zaplatit za rekvalifikace, výstavbu bytů ve městech nebo za řešení sociálních nepokojů. To jsou zajímavé údaje: okolní evropské státy tím už prošly, a proto není moc nad čím bádat. Takže já bych o rozměru zemědělství nediskutoval. Nemělo by se něco dělat s velikostí podnikatelských subjektů, především družstev? My jsme spolu s Maďarskem jediní, kteří vstupují do unie s velkoplošným zemědělstvím. Unie má snad s výjimkou Anglie a možná Dánska jako většinový typ hospodaření drobné privátní farmy a naopak spěje ke zvětšování podniků. Existuje například příspěvek na předčasný odchod do důchodu. Když půjde dříve z farmy, a předá ji sousedovi, tak dostane slušné peníze. Pro zemědělce je to pohodlné a zároveň se zvětšují obhospodařovávané celky. Takže my bychom se měli soustředit u velkých na zlepšování vedení podniků a současně podporovat rodinné farmy, protože rozdílnost je nutná a účelná. To se týká i potravinářů. Takže si nemyslím, že je správné jednoznačně mluvit o tom, jsou-li lepší malí, nebo velcí.