NĚKTERÉ PŘÍSTUPY K ŘEŠENÍ NEZAMĚSTNANOSTI

NĚKTERÉ PŘÍSTUPY K ŘEŠENÍ NEZAMĚSTNANOSTI

SOME APPROACHES TO THE UNEMPLOYMENT PROBLEM SOLUTION

Ivana Boháčková , Libuše Svatošová

Adresa autorů :

Boháčková Ivana, Ing., CSc., Svatošová Libuše, Ing. CSc., Česká zemědělská univerzita v Praze, PEF, katedra zemědělské ekonomiky, katedra statistiky

165 21 Praha 6 - Suchdol, e-mail : bohackova@pef.czu.cz, svatosova@pef.czu.cz

Anotace: Nezaměstnanost patří mezi typicky makroekonomické problémy,které jsou důsledně sledovány nejen na úrovni národních ekonomik,ale patří také k základním ukazatelům, podle kterých se posuzuje efektivnost ekonomiky i nadnárodního hlediska. Sledování a hodnocení úrovně nezaměstnanosti a z toho odvozená následná opatření hrají v ekonomice důležitou roli. V příspěvku jsou diskutována opatření vedoucí ke snižování nezaměstnanosti a dopady těchto opatření na společnost.

Summary : Unemployment is one of the typical macroeconomic problems, that are carefully investigated not only at the level of national economies. It is laso measured as one of the basic indicators representing the economy at the level of supranational assessment. Unemployment measuring and evaluation and the consequent measures are important economic phenomena. Unemployment reduction measures and their consequences upon the society are discussed in the paper.

Klíčová slova: nezaměstnanost, pojištění proti nezaměstnanosti, podpora v nezaměstnanosti, daň ze mzdy

Key words: unemployment, insurance against unemployment, support in unemployment, income tax

Úvod

Úsilí o udržení optimální úrovně nezaměstnanosti tvoří nedílnou součást sociální politiky každého moderního státu. Není to ale součást jediná, stejná pozornost se musí věnovat i dalším oblastem, např. rovnoměrnému a přiměřenému hospodářskému růstu, stabilitě cen a mimoekonomické rovnováze. Důležitá je tedy vyváženost mezi jednotlivými oblastmi a to znamená, že nezaměstnanost se může v jednotlivých obdobích značně lišit.

Je nutné si uvědomit, že v tržním prostředí nemůže být nezaměstnanost nulová a její určitá úroveň je v ekonomice potřebnou, zajišťuje mobilitu pracovní síly a umožňuje její přesun mezi jednotlivými oblastmi ať už z hlediska geografického či odvětvového. Navíc se vždy vyskytují lidé, kteří o práci z různých důvodů zájem nemají. Pokud se ovšem nezaměstnanost stane masovou, způsobuje vážné problémy jak jednotlivým nezaměstnaným, tak ekonomice jako celku. Dochází k nevyužití zdrojů, snížení produkce, úspor, snižují se příjmy státního rozpočtu a naopak stoupají nároky na jeho výdaje. Ve společnosti vzrůstá sociální napětí, které může vést k velkým otřesům ve všech oblastech společnosti. Proto je nutné nezaměstnanost pečlivě sledovat, analyzovat její tendence a snažit se předcházet jejímu nepříznivému vývoji. Zároveň by měl sociální systém zajišťovat alespoň základní podmínky pro důstojný život lidí, kteří práci nemohou najít, a co možná nejvíce pomáhat při zajištění zaměstnání pro tyto osoby.

Nezaměstnanost představuje problém i z hlediska mezinárodního, neboť její rozdílná míra v různých státech vyvolává migraci obyvatelstva v mezinárodním měřítku. To nejvíce pociťují zejména ekonomicky vyspělé státy, které jsou z tohoto hlediska velmi atraktivní. Ty se ovšem v zájmu svých vlastních pracovníků brání nekontrolovanému přílivu cizí pracovní síly a vytvářejí různá omezení, jejichž cílem je udržet počet zaměstnaných cizinců v přiměřených mezích.

Vládní opatření vedoucí ke snižování nezaměstnanosti

V případě nezaměstnanosti cyklické (nezaměstnanosti z nedostatečné poptávky) je jednou z odpovědí makroekonomická politika zaměřená na zvýšení agregátní poptávky. Jako nástroj může být použito např. snížení daní, zvýšení peněžní zásoby nebo zvýšení vládních výdajů. Jinou politikou je použití speciálních programů pro trh práce, které jsou zaměřeny přímo na nezaměstnanost, např. dočasné úlevy na daních pro podniky zvyšující zaměstnanost, programy veřejných prací, podpora vzniku nových pracovních míst.Jako další možný nástroj, který je propagován ve vyspělých zemích je “prevence” proti nezaměstnanosti. Jako prevenční nástroj slouží struktura mzdy. Mzda podle tohoto přístupu je tvořena dvěma složkami. Jednak pevnou-nárokovou složkou, která je pod úrovní tržní mzdy a jednak podílem na zisku firmy. Složka podíl na zisku má funkci pružné části mzdy, která reaguje na ekonomickou výkonnost firmy, takže umožňuje pružnost celkových mezd směrem dolů při poklesu poptávky až (jako maximální snížení) na úroveň pevných mezd. V době recese podniky s takto realizovanou mzdovou politikou by měly propouštět ( a také podle analýz propouštějí) méně než ostatní podniky.

V případě strukturální nezaměstnanosti slouží jako cesty k jejímu snižování všechny nástroje, které umožňují pracovní přeorientaci nezaměstnaných osob. Mezi ně patří např. dotacerekvalifikačních programů, rozšiřování informací o podmínkách pracovního trhu v ostatníchregionech, různé programy podpor při stěhování se za prací apod.

Vliv podpor v nezaměstnanosti na trh práce

Vliv existence a výše podpor v nezaměstnanosti na trh práce je předmětem častých analýz a diskusí. Cílem těchto výzkumů je snaha odhadnout skutečné účinky podpor v nezaměstnanosti nadobu trvání nezaměstnanosti, na aktivitu nezaměstnaných při hledání nového zaměstnání, ale i na přístup zaměstnavatelů k propouštění.

Ze všech analýz prováděných např. ve Velké Británii vyplynuly následující závěry :

· vyšší podpora v nezaměstnanosti (resp. vyšší procento mzdy vyplácené jako podpora v nezaměstnanosti) je spojena s delším trváním nezaměstnanosti,

· neprokázala se souvislost mezi výší podpory a výší mzdy v novém zaměstnání,

· nárůst míry nezaměstnanosti je úměrný míře, v jaké podpory nahrazovaly dřívější příjem,

· pokud mládeži do 20ti let nebyla přiznána (nebo jen nepatrná) podpora v nezaměstnanosti, vykazovala tato skupina osob pouhý zlomek nezaměstnaných oproti dospělým. Jakmile byla podpora přiznána (nebo zvýšena), nezaměstnanost vzrostla.

Z uvedeného je zřejmé, že podpora v nezaměstnanosti má přímý vztah k počtu nezaměstnaných osob. Její výše by tedy měla být velmi důležitým faktorem, protože motivuje(či demotivuje) nezaměstnané osoby k aktivnímu vyhledávání pracovních příležitostí. V tomto smyslu by stálo za úvahu zvážit, zda je vhodný způsob přiznávání podpor určitým procentem z předchozí mzdy a zda by nebyl více motivující systém stanovení určité pevné částky pro všechny nezaměstnané ve stejné výši. Velmi důležitým faktorem je také doba přiznávání podpory v nezaměstnanosti a sankce při porušení nebo neplnění požadavků statutu nezaměstnané osoby.

Systém podpor může ale vést i k tomu, že zaměstnavatelé dávají přednost propouštění před snižováním mezd. Toto upřednostnění existuje například v USA ve spojitosti s existencí systémupojištění proti nezaměstnanosti. Americký systém pojištění proti nezaměstnanosti je ve skutečnosti soustavou individuálních systémů jednotlivých států. Tyto systémy se sice v jednotlivostech liší, nicméně v hrubých rysech vykazují společné znaky v praktickém fungování.

Prakticky celý soukromý sektor USA je pokryt systémem pojištění proti nezaměstnanosti. Jestliže dělník přijde o práci, jeho nárok na příspěvky závisí na jeho předchozí pracovní zkušenosti a na důvodu, proč odešel z místa. Pokud jde o pracovní zkušenost, všechny státy požadují, aby nezaměstnaný demonstroval svou trvalou příslušnost k pracovní síle, tj. aby vykázal určité minimální týdenní příjmy po určitou, přesně specifikovanou dobu. Ve všech státech, mají pracovníci pokrytí pojištěním, kteří byli propuštěni a kteří splňují předchozí podmínku, nárok na podporu. V některých státech mají nárok na podporu i ti, kdo opustí zaměstnání dobrovolně, a pouze ve dvou státech mají na podporu právo i stávkující. Konečně nově příchozí na pracovní trh, a ti, kteří se na něj vracejí, a pracovníci z vlastní viny propuštění všeobecně na podporu nárok nemají.

Po uplynutí čekací lhůty, která činí ve většině států jeden až dva týdny, může začít pojištěný nezaměstnaný pobírat podporu. Struktura podpor je ilustrována na obr.č. 5.1.. Na grafu A mají všichni oprávnění nezaměstnaní nárok na podporu nejméně ve výši Pmin. Poté, co předchozí mzda dosáhla alespoň kritickém úrovně Wmin, podpora roste úměrně s předchozí mzdou až na maximální úroveň Wmax, za níž zůstává podpora konstantní na úrovni Pmax. Třináct států má také přídavky na osoby závislé na nezaměstnaném, avšak v některých z těchto států nesmí přesáhnout týdenní podpora nezaměstnaného včetně těchto přídavků úroveň Pmax.

Obr.č.: 5.1. Vztah příjmu a podpory v nezaměstnanosti

A. úroveň podpor B. míra náhrady příjmu

Pmax

Pmin

Wmin Wmax Wmin Wmax

Důsledkem takovéto struktury podpor je, že poměr podpor v nezaměstnanosti vyplácených jednotlivci k jeho předchozímu příjmu se liší podle úrovně tohoto příjmu. Mezi mzdou Wmin a Wmax je míra náhrady příjmu konstantní, s tím, že většina států se snaží nahrazovat okolo 50% předchozího příjmu nezaměstnaného. Do roku 1978 nebyly podpory v nezaměstnanosti v USA zdaňovány federální daní z příjmu. Od té doby však zdanění podpor v nezaměstnanosti postupně rostlo, a podle federální daňové reformy z roku 1986 jsou veškeré podpory v nezaměstnanosti zdanitelné.

Jakmile začne vyplácení podpory, nárok nezaměstnaného na další podporu závisí na tom, zda vyvíjí i nadále “přiměřené” úsilí na nalezení nového místa. Definice toho, jak chápat “přiměřené” úsilí se v jednotlivých státech liší. Navíc existuje maximální doba trvání podpory v nezaměstnanosti, která je v některých státech fixní, v jiných se mění podle dosavadní zkušenosti s nezaměstnanou osobou ( osoby s permanentnější účastí na pracovní síle mají nárok na delší dobu vyplácení podpory).

Podpory jsou financovány zvláštními daněmi z mezd (payroll tax)

Oproti dani, kterou se financuje systém sociálního zabezpečení (Social Security) platí pojištění proti nezaměstnanosti výhradně zaměstnavatel. Výše daně, kterou musí platit za jednotlivého pracovníka se určuje podle následujících matematických vztahů :

D = t x M jestliže M < Mb t = daňová sazba

D = t x Mb jestliže M > Mb M = celkově vyplacená mzda pracovníka

Mb = zdanitelná mzdová báze

Daňová míra (t) byla stanovena podle všeobecných ekonomických podmínek v daném státě a odvětví, ve kterém podnik působí a podle tzv. historie propouštění v tomto podniku Tento druhý faktor je v různých státech definován různě. Praxe je podložena tím, že podpory v nezaměstnanosti mají v USA charakter pojištění, a proto zaměstnavatelé, kteří často propouštějí a tím mají vysoké nároky na systém podpor v nezaměstnanosti by měli platit vyšší daňové sazby. Tento systém se jmenuje zdanění podle zkušenosti (experience rating)

Zdanění podle zkušenosti je nedokonalé v tom smyslu, že mezní náklady zaměstnavatele spojené s propouštěním dalšího dělníka jsou často nižší, než náklady, které nese systém pojištění v nezaměstnanosti. Nedokonalé zdanění podle zkušenosti je ilustrováno v obr. č.5.2..

Zde je znázorněna vazba mezi daňovou sazbou a minulou historií propouštění u daného podniku.

Každý stát má svou minimální daňovou sazbu pro pojištění v nezaměstnanosti a pod tuto sazbu, -t min-, nemůže daň u žádného podniku klesnout. Jestliže historie propouštění podniku poklesne pod určitou kritickou hodnotu - l min - daňová sazba roste s rostoucí pravděpodobností propuštění. V každém státě však existuje i strop pro tyto sazby - t max-, po jehož dosažení se zdanění firmy dále nezvyšuje. Tento systém je nedokonale závislý na historii propouštění, protože pro firmy pod - l min- či nad - l max-se daňová sazba při zvýšení či snížení pravděpodobností propouštění nemění. Navíc je míra, se kterou se daňová sazba při měnící se historii propouštění zvyšuje, ve většině států nedostatečná na to, aby mezní náklady zaměstnavatele (měřeno zvýšením daní, které musí podnik platit) byly alespoň tak velké jako náklady na vyplácení podpory nezaměstnanému.

Obr.č.5.2. : Zdanění nedokonale závislé na “historii propouštění”

tmax

tmin

lmin lmax

Základní charakteristikou systému pojištění proti nezaměstnanosti je skutečnost, že ovlivňuje výhodnost dočasného propouštění při uvedené nedokonalé závislosti a daném způsobu federálního zdanění podpor z tohoto pojištění.

Literatura:

1. Ekonom , týdeník Hospodářských novin, ročník 42, Praha, Economica 1998

2. ILO Yearbook of Labour Statistics, Ženeva, ILO, 1997

3. Materiály Eurostatu

4. Materiály Ministerstva práce a sociálních věcí

5. Samuelson, P.A., Nordhaus, N.P.,: Ekonomie, Praha, Svoboda 1991

6. Svatoš,M., Boháčková,I., Svatošová,L. : Politika zaměstnanosti (nezaměstnanosti) v ČR a v agrárním sektoru ČR a evropská integrace, vnitřní grant PEF ČZU, 1999