Pekaři v koutě: Potřebovali bychom zdražit

Vstupní ceny výrazně rostou a do obchodů proudí zmražené pečivo ze zahraničí. Loňské ztráty zřejmě přesáhnou miliardu korun.

Nejsme zaopatřovací ústav, zlobí se pekaři při pohledu na ekonomické výsledky svého podnikání. Podle vlastního průzkumu mezi dvěma sty manažery pekáren totiž zjistili, že 80 procent pekařů hospodaří se ztrátou. Tu pro loňský rok odhadují na více než miliardu korun. Čeká nás tedy zdražení chleba či rohlíků? Lidé z oboru o tom pochybují, i když by si přáli opak.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce v současné době eviduje v Česku 1761 pekáren. Údaj je ale velmi nepřesný, neboť inspektoři počítají mezi pekárny i každou benzinku, která rozpéká zamražené pečivo. Samotní pekaři odhadují, že v Česku dnes funguje zhruba 750 pekáren, z toho 60 velkopekáren.

„Bohužel jsme výrobci základních potravin a tam se odehrává nejtvrdší boj mezi obchodními řetězci, které tlačí ceny na nejnižší úroveň. To je asi nejdůležitější aspekt, proč je ekonomika pekáren ve velmi špatné situaci,“ nastínil předseda Podnikatelského svazu pekařů a cukrářů Jaromír Dřízal.

Těžké chvíle přitom neprožívají jen drobní pekaři. Do výrazného propadu se loni dostal i pekárenský gigant United Bakeries, který ohlásil ztrátu 148 milionů korun.

„Zejména dramatické zdražení mouky a dalších vstupních surovin, ale i růst cen pohonných hmot a energií v závěru roku přinesly určité problémy,“ uvedl pro ČTK generální ředitel Marko Pařík.

Pekaři se tak dostávají do situace, kdy nemohou investovat do provozů a jejich zaměstnanci nemohou očekávat, že se jim zvednou platy. V potravinářském odvětví mají pekaři platy dokonce nejnižší, když loni za svou měsíční práci dostávali v průměru pouhých 15 795 korun. „Dnešní ceny neumožňují platy zvedat. To se samozřejmě projevuje i v tom, že v současné době pekaři nejsou,“ řekl například majitel pekárny v Liberci Jiří Bláha při pohledu na rohlík za dvě koruny v místním supermarketu.

Sám patří mezi dvacet procent pekařů, kteří v posledních letech se ztrátou nehospodaří. Přitom i on by přivítal, kdyby se cena pečiva zvýšila. „Měla by být asi o 30 procent nižší než v Německu nebo v Rakousku. Aby pekaři mohli dát lidem více peněz, měl by rohlík stát asi pět korun,“ míní Bláha. Předpokládá však, že se cena pečiva výrazně nezmění.

Rozpečeno

V posledních letech se ovšem pekaři potýkají i s levným dovozem mražených polotovarů, dopékaných v marketech. Pro obchodníky představují velké lákadlo. „Velká část proudí ze zahraničí, hlavně z Polska. Pro obchodní řetězec je to velmi efektivní, protože dovezou třeba kaiserku za korunu, ale tady ji po rozpečení prodávají za 3,50, za čtyři koruny. To je pro ně vysoká marže,“ nastínil Dřízal.

Pekaři jsou přitom s rozpékaným pečivem více méně smíření, protože jej považují za trend. Vadí jim ovšem dovoz, neboť bere práci místním lidem. I o kvalitě takových výrobků si myslí své.

„Dnes nic nevydrží. Jeden den to koupíte a druhý den vyhodíte. Nechci špinit velkoprodejny, ale kupte si tam rohlík. Stojí pár haléřů, ale jak chutná?“ řekl bruntálský pekař Pavel Hradil.

Určitou útěchou pro pekaře může být novela vyhlášky ministerstva zemědělství, podle níž budou muset provozovny označovat rozpékané pečivo. To se nelíbí obchodníkům, kteří novelu považují za výsledek konkurenčního boje uvnitř pekárenského oboru. Argumentují tím, že tři čtvrtiny produkce pocházejí od domácích producentů.

Pekaři ale namítají, že lidé mají mít právo vědět, jestli si kupují čerstvé, nebo rozpékané pečivo.