Perspektivy ekologického zemědělství

Zemědělství u nás - i leckde jinde - patří k politicky opomíjeným oblastem. Nepříliš početní zemědělci prý málo zvyšují hrubý domácí produkt, řada politiků se proto "jejich problémy" nehodlá zabývat. Jenomže: Nepříznivý vývoj českého zemědělství neohrožuje jen jeho přímé aktéry - o čemž svědčí varovné údaje o jejich rostoucím zadlužení, nýbrž celou společnost. A to jak z důvodů ekologických, tak sociálních a ekonomických. Zemědělství produkuje potraviny, udržuje kulturní krajinu a zejména na venkově také zaměstnanost. Ve své konvenční podobě však významně poškozuje životní prostředí. Stát proto musí vynakládat značné částky na protierozní opatření nebo péči o chráněná území. Chemizace zemědělství - zčásti také subvencovaná státem - sice po roce 1990 o něco poklesla, pozitivní trend se však již začíná obracet. Orientace na zemědělskou velkovýrobu s ohromným nárůstem vstupních nákladů přivedla do vážných potíží i země Evropské unie. Rostoucí dotace podporují neudržitelné "ždímání" půdy, umělá intenzifikace vytěsňuje lidskou práci včetně nenahraditelných zkušeností a dovedností. Nadprodukce se pak Unie obtížně zbavuje subvencovaným vývozem. Pod jeho tlakem zvyšujeme dotace i u nás, a dostáváme se tak do stejné slepé uličky. Vykročit z ní nám může pomoci takový způsob využití krajiny, který zachová její hodnotu (mimo jiné i pro rozvoj šetrné agroturistiky), sníží negativní ekologické dopady (a tím i státní výdaj), udrží zaměstnanost a osídlení venkova a přitom bude ekonomicky úspěšný. Zkušenosti ze světa, ale v posledních letech také od nás ukazují, že uvedené předpoklady nejlépe splňuje extenzivní a ekologické zemědělství. Série povodňových událostí navíc zdůraznila ještě jedno neprávem opomíjené pozitivum šetrnějšího zemědělského hospodaření. Vrátíme-li se v podhorských oblastech od orné půdy zpět k pastvinám, přispějeme tím k účinnějšímu zachycování vodních srážek a k snížení eroze. Louky v říčních nivách zase mohou sloužit jako přirozená záplavová území, a minimalizovat tak vzniklé škody. Nižší hektarové výnosy - které v případě ekologického zemědělství mají přechodný charakter - nejsou vzhledem k přesycenému evropskému trhu považovány za nevýhodu. A navíc: Poptávka po kvalitnějších biopotravinách - na rozdíl od konvenčních produktů - prudce stoupá v Evropě i u nás. Tím, že se letos objevily v některých hypermarketech, významně vzrostla jejich dostupnost na českém trhu. Česká republika smí nyní vyvážet rostlinné biopotraviny i do zemí EU. Příslušné záruky poskytuje systém přísně kontrolovaných pravidel jejich produkce, skladování i prodeje. O jejich převodu z podoby předpisů Ministerstva zemědělství do zákona právě jedná Poslanecká sněmovna. Klíčovým stimulem pro rozvoj perspektivního ekologického a extenzivního zemědělství ovšem zůstává struktura státních dotací. Ta ale - k naší škodě - stále ještě preferuje spíše konvenční zemědělské metody.

Libor Ambrozek, poslanec za KDU-ČSL, předseda podvýboru pro ochranu životního prostředí a krajiny Poslanecké sněmovny