POSÍLENÍ KONKURENCESCHOPNOSTI A PŘÍJMY ZEMĚDĚLSKÝCH HOSPODÁŘSTVÍ

20.09.2000 | Odborné konference

Posílení konkurenceschopnosti a příjmy zemědělských hospodářství v rámci SZP EU

Reinforcing of competitiveness and incomes of agricultural farms in frame of CAP EU

Boháčková Ivana

Abstrakt:

Příspěvek je věnován konkurenceschopnosti zemědělských producentů EU. Zabývá se otázkami faktorů ovlivňujících konkurenceschopnost a zároveň v něm jsou sledovány dopady zvýšení cenové konkurenceschopnosti do zemědělských příjmů. Pro potřeby analýzy byly využity podkladové údaje rakouského zemědělství. Poznatky uvedené v článku vyplývají z řešení projektu MSM 411100013 “Efektivní integrace českého agrárního sektoru v rámci evropských agrárních struktur - předpoklad trvale udržitelného rozvoje”.

Abstract:

The contribution is focused on competitiveness of EU agrucultural producers. It dealts with matters of factors influencing competitiveness and at the same time impacts of price competitiveness increase on agricultural incomes are investigated. For the analysis need a data base of Austrian agriculture were used.

Klíčová slova:

konkurenceschopnost, agrární trhy, zemědělské příjmy

Keywords:

competitiveness, agrarian market, agricultural incomes

Úvod:

Jednou z klíčových otázek rozvoje evropského zemědělství je udržení a posílení konkurenceschopnosti producentů EU na světových, ale i domácích agrárních trzích. Cesty, které k tomuto cíli vedou, nejsou snadné a lze říci, že nejsou ani početné. V podstatě si mohou zemědělští producenti konkurovat cenově nebo mimocenovými nástroji a obchodní strategií (kvalita produkce, jedinečnost a značka výrobku, efektivnější práce marketingových agentur, reklama, prezentace). Zaměřme se na problémy spojené s cenovou konurencí.

Je známa skutečnost, že ceny zemědělských producentů v členských zemích EU převyšují ceny na světových trzích. Je tedy snahou Společné zemědělské politiky (SZP) domácí cenovou úroveň postupně snižovat a ceny tak přibližovat k úrovni světových cen agrárních produktů, K prvnímu snížení již došlo v r. 1992 na základě Mac Sharryho reformy. S dalším snížením se počítá v současné reformě SZP, v Agendě 2000, i když již méně výraznějším způsobem.

Cíle a metody:

Smyslem tohoto příspěvku není zabývat se cenovou problematikou jako takovou, ale spíše upozornit na důsledky, které tato cenová strategie vyvolá ve vztahu k zemědělským producentům. Z praxe i z ekonomických analýz je zřejmé, že v oblasti cenové strategie se zájmy SZP a samotných zemědělských producentů rozcházejí. Zatímco SZP očekává od snížení cen hlavních obchodních komodit zejména zvýšení vývozu (zjednodušení situace v odbytu zemědělské produkce), snížení cenových intervencí a snížení exportních subvencí a snazší plnění závazků GATTu v oblasti celní politiky , zemědělští producenti vidí v tomto kroku oslabení jejich příjmové pozice. Současná existence zemědělských hospodářství je závislá na výši celkových příjmů, které tato hospodářství získají. Příjmy jsou strukturovány podle zdrojů, ze kterých pocházejí a jsou tedy tvořeny : příjmy z výdělečné činnosti( tj. zemědělské příjmy bez dotací, dotace, příjmy z nezemědělských činností), ostatními příjmy (např. zhodnocení vlastního kapitálu) a sociálními transfery. Během času se tato struktura změnila zásadním způsobem. Zatímco dříve spočívalo těžiště na tradičních příjmech - zemědělských tržbách, v současné době tyto tradiční příjmy nestačí pokrýt existenční požadavky zemědělských usedlostí. Důvodem je skutečnost, že vzhledem k restriktivní agrární politice stagnuje objem vyráběné produkce (při zvýšeném objemu by nenašla produkce uplatnění na agrárních trzích) a klesají ceny (právě díky snaze EU o zvýšení konkurenceschopnosti). Jestliže tedy zemědělci nemohou prodávat více nebo při rostoucích cenách, znamená to při zvyšujících se nákladech silné oslabení příjmů ze zemědělské činnosti (graf č.1). Určitý problém z hlediska sledování zemědělských příjmů se od roku 1992 objevuje v tom, že jsou do této skupiny příjmů zahrnovány i příjmy, které je možné získat doplňujícími výdělečnými aktivitami v rámci podniku (eventuálně agrárního sektoru). Mezi ně patří např. ubytovací služby, obchodní služby, pronájmy apod. Další velmi významnou součástí zemědělských příjmů jsou dotace, které jsou vázány na produkci. Tyto dvě skutečnosti pak do určité míry zkreslují transparentnost čistých zemědělských příjmů. Většinou ale ani takto navýšené zemědělské příjmy nestačí pokrýt potřeby hospodářství a další výdělečné činnosti jsou proto vyhledávány i mimo podnik a rezort. Podle toho, jakou měrou se pak tyto mimozemědělské příjmy podílejí na celkových příjmech, jsou podniky kategorizovány na podniky s hlavní výdělečnou činností v zemědělství (50% a více tvoří zemědělské příjmy) a na podniky s vedlejší výdělečnou činností v zemědělství (zemědělské příjmy tvoří méně než 50% celkových příjmů). Pozici zemědělských příjmů v rámci celkových příjmů můžeme např. uvést na příkladu Rakouska (graf č.2), kde je patrné, že i u podniků, pro které je zemědělství hlavní výdělečnou činností, tvoří zemědělské tržby bez dotací pouze jednu třetinu příjmů, u podniků s vedlejší výdělečnou činností v zemědělství je podnikání ztrátové.

Graf č.1: Vývoj vybraných ukazatelů ovlivňující příjmovou úroveň zemědělců EU-15

Jestliže reformní Agenda 2000 zahrnuje do nástrojů ke zvýšení konkurenceschopnosti domácích producentů EU další snížení cen, mělo by ,logicky, mít toto snížení negativní dopady do zemědělských příjmů. Protože je však otázka příjmové úrovně v agrárním sektoru otázkou velmi citlivou (z ekonomických,sociálních,společenských, ale i politických důvodů), není žádoucí, aby příjmy v agrárním sektoru klesaly. Když tedy nemohou růst zemědělské příjmy přirozenou cestou (růst objemu prodávané produkce nebo cenový růst), nabízejí se v podstatě dvě možnosti:

První z nich je zvýšení objemu dotací jdoucích do zemědělství, které by pokles cen vykompenzovaly. V Agendě 2000 se proto i nadále počítá s degresivními vyrovnávacími platbami k cenám. Zde je ovšem překážkou plánované snížení objemu veřejných prostředků jdoucích do zemědělství v rámci SZP mimo jiné i v souvislosti se závazky GATTu. Otázkou také je, kam až lze v dotační politice zemědělství jít. Veřejnost v členských zemích již tak pokládá zátěž zemědělství za neúnosnou, a dále, a to je velmi podstatné, samotní zemědělci si zvykli pohlížet na dotace jako na samozřejmou, nárokovou finanční dávku, přičemž je jasné, že stoupající závislost na dotacích tlumí jejich podnikatelskou aktivitu. Určitým řešením se v této souvislosti jeví návrhy, podle nichž by měly být podpůrné prostředky jdoucí do zemědělství vázány ne na produkci, ale na výkony spojené s mimoprodukčními funkcemi zemědělství a trvale udržitelným rozvojem regionů.

Graf č.2: Struktura celkových příjmů zemědělských hospodářství v Rakousku (1998)

Zatím, zcela paradoxně, jsou i v Agendě 2000 výkony vztahující se k životnímu prostředí vázány na produkční ukazatele. Pouhé snížení podpor jdoucích do zemědělství je sociálně problematické a změnu orientace dotační politiky na neprodukční výkony zase nelze provést jednorázově, ale je třeba zemědělce na ni postupně přivykat. I tak je jasné, že by tento nový systém zemědělcům příliš vyhovoval, zejména v členských státech s rozsáhlejší zemědělskou výrobou.

Druhou možností je omezování podpůrné politiky a vyvolávat tak tlak na vlastní podnikatelské aktivity zemědělců. Tím se mají na mysli nejen aktivity v doplňujících nebo mimopodnikových činnostech, ale také aktivity “pro venkov a krajinu” spojené s výše uvedeným TUR.

Diskuse:

V podstatě lze považovat vazbu mezi snížením intervenčních cen a posílením konkurenceschopnosti zemědělců z EU na agrárních trzích na jedné straně a příjmy zemědělců na straně druhé do určité míry “začarovaným řetězcem”, kde každý jeho článek vyvolává další konkrétní problém (viz schéma)

Je evidentní, že problémy zde nejsou uvedeny zcela vyčerpávajícím způsobem, ale cílem bylo spíše na některé z nich upozornit. Hlavně na to, že dotační politika a cenová politika jsou v rámci SZP tak úzce propojeny s příjmy zemědělských producentů, že každý zásah je obtížný. I když cíle SZP jsou v oblasti konkurenceschopnosti pochopitelné, bude pravděpodobně jejich realizace,s ohledem na výše uvedené, problémová. Na základě dosavadních zkušeností s reformami SZP se pak jeví vysoko pravděpodobné, že konečná realita reformy bude spíše výsledkem kompromisů, výjimek apod., kdy snížení cen bude nadále bohatě kompenzováno veřejnými podporami.