Role pojistek

Metro 16.11.1998

Role pojistek

SLOUPEK

Je to možná sporná teze - ale skutecnost, že se v CR od listopadu 1989 konají demokratické volby všeho druhu, je vzhledem k poctu úcastníku voleb jediným se svetem srovnatelným druhem pojištení proti možným budoucím rizikum - v tomto prípade proti rizikum politickým. Ne že by v této zemi nebyl systém pojistek založen - je však velmi málo využíván, a to jak strukturou své nabídky, která vychází ze zdeformovaných predlistopadových tradic, tak obecnou neschopností vetšiny obcanu videt problémy v delším casovém horizontu, kterí spoléhají na prístup typu "ono to nejak dopadne", nebot vše vyreší "zlaté ceské rucicky".

Improvizacní prístup je ovšem již dnes ve svete prekonán, protože z ryze ekonomického hlediska lze ríci, že není efektivní. To však zatím v CR neplatí a dusledky je videt všude kolem - typickým príkladem absence systému v pripojištení (pojistky nad obecne daný rámec) je zdravotnictví, ale také doprava, kriminalita všeho druhu ci zemedelská prvovýroba. Obcané, a zdá se, že ani stát, jako by nepredpokládají, že by se v budoucnosti mohlo cosi nepredvídatelného stát, prípadne, že pokud se neco takového stane (nemoc, havárie, krádež ci prírodní katastrofa), pak se tak stane nekomu jinému. Pri absenci pojistek proti nepredvídatelným rizikum nicméne musí vzniklé problémy rešit svými zdroji stát - a to je dražší, pomalejší a casto i méne objektivní.

Jedním z nejnepredvídatelnejších rizik je pritom pocasí - snad jediné, co se na nem predvídat v této chvíli systematicky dá, je skutecnost, že historicky dané klimatické podmínky vztažené k urcitému rocnímu období a regionu se budou stále více v budoucnosti lišit. To je obecne dáno stále vetší neprirozeností podmínek, které jsou v prírodním prostredí vytváreny clovekem - mužeme zde dokonce najít paralelu s ekonomikou, ve které platí totéž - regulacní nástroje jsou ve skutecnosti deformacemi, ze kterých plynou rizika neprirozené tvorby cen. V prírode to funguje napríklad tak, že za poslední ctyri roky byly v CR ctyrikrát vetší ci menší povodne, a to již vubec nemluvím o vymrznutí cásti založených sklizní, suchu ci hraboších. Zdá se tedy, že je nacase tyto stále se opakující problémy rešit - a to systémovou pojistkou.

Ta je zdánlive jednoduchá - protože existuje nabídka zemedelského pojištení. Kámen úrazu však spocívá v tom, že pri celkem velké možnosti rozmaru pocasí jsou zemedelská rizika vysoká, a tedy drahá - pritom práve prvovýrobci jsou druhem podnikatelu, kterí zrovna velký zisk, ze kterého by pojištení meli hradit, nevytvárejí - rada zemedelcu nevytvárí zisk vubec. To pritom není jenom problémem naší zeme - také v zahranicí jsou zemedelská rizika vysoká a podnikatelé na jejich plnou úhradu nemají - jenže tam jim pomáhá stát. Obecne se dá ríci, že prakticky všude na svete - nejenom v Evrope - existuje systém nejaké formy dotace zemedelského pojištení, jinými slovy zprístupnení kapitálu vycleneného na tyto úcely.

Možností, i u nás, je pritom celá rada, napríklad prostrednictvím Podpurného a garancního rolnického a lesnického fondu, který je na zprístupnení kapitálu pro zemedelce filozoficky založen. Rešení navíc není treba hledat na zelené louce - jednak lze prevzít zahranicní zkušenosti, jednak již na domácí scéne leží pres dva roky spolecný projekt agrární komory a Chmelarské pojištovny, který základní teze dotovaného komercního pojištení zemedelské prvovýroby obsahuje. Myslím, že prosazovat a obhajovat obdobné principy by bylo pro zemedelce úcelnejší než se nechat fotit s budoucími rízky na dálnici. A nejen pro ne - role pojistek má svuj filozofický podtext pro celou spolecnost. Príslušné investice by proto byly víceúcelové. Základním predpokladem ale je, aby vubec byly - a k tomu je treba pri hledání priorit v rozpoctu na príští rok také víceúcelove uvažovat.

PETR HAVEL, publicista