Stav šlechtění a semenářství v zemích východní Evropy

Stav Šlechtění a semenářství

v zemích východní Evropy

Breeding and seed science state in countries of Eastern Europe

Ing. Luděk Křehlík

Českomoravská šlechtitelská a semenářská asociace

Abstract

The Czech and Moravian Plant Breeders and Seed Trade Association was an organizer of the Eastern European Seed Trade Meeting, which was very well attended in 1998. The information given by the represenatives of participating countries are useful for our seed industry.

It is almost general feature that in all central and eastern European countries there is a change of property - seed companies have been privatized and new ones have been established. In some countries the government helps the plant breeding companies during this transfer period by the State subsidies. The other general feature is a strong decrease of the seed exchange from original 100 % to present 50 % on average or even lower as well as a very strong competitition of varieties from abroad. However, provided that mainly economical problems will be sold, the seed industry of this part of Europe is able to be a remarkable part of the world seed industry.

breeding, seed science, legislation of seed science, varieties, seed, multiplication material

Východoevropské semenárské setkání

ČMŠSA na podzim loňského roku uspořádala Východoevropské semenářské setkání (VESS), na které pozvala zástupce šlechtění, semenářství a státní správy z téměř všech zemí střední a východní Evropy. Akce se konala se v Praze ve dnech 7.-8. října a zúčastnilo se ho 130 účastníků ze 13 zemí. První den byl věnován prezentaci některých účastnických zemí (které o to prostřednictvím svých zástupců vyjádřily zájem), druhý den dvoustranným obchodním jednáním účastníků. Celá akce měla velmi pozitivní ohlas, proto bylo rozhodnuto o konání dalšího ročníku v roce 1999. Ten by se měl uskutečnit opět v Praze ve dnech 3. - 4. listopadu.

Vzhledem k tomu, že se v naší novodobé historii jednalo o první akci svého druhu, je jistě na místě seznámit s příslušnými informace, které na zmíněné akci zazněly, i širší okruh zástupců výzkumu, šlechtění a semenářství.

Česká republika

Rychlá změna vlastnictví ze státního na soukromé přinesla do zemědělství jisté problémy. Z pohledu šlechtění skončila silná podpora státu a prakticky jediným zdrojem příjmu firem se staly licenční poplatky. Stát má zatím vůli pomáhat šlechtitelským firmám při jejich přechodu na plnou ekonomickou samostatnost určitým objemem dotací, který však v roce 1997 představoval pouze cca 1.3 % z celkového obratu semenářství v zemi, v roce 1998 cca 3 %. Nepředpokládá se, že šlechtitelské dotace v současné podobě budou mít dlouhodobý charakter.

Odrůdová skladba

Do roku 1990 zaujímaly u všech hlavních plodin největší podíl domácí odrůdy. Od roku 1990 se stále zvyšuje podíl zahraničních odrůd, u mnohých plodin je tak již většina trhu obsazena odrůdami zahraničními. U hospodářsky nejvýznamnější skupiny plodin - obilovin, však i dnes výrazně převažují domácí odrůdy. Šlechtění obilovin má v zemi dlouhou tradici a vysokou úroveň a proto nejnovější české odrůdy obilovin jsou úspěšné nejen na domácím trhu, ale i v zahraničí. Podobná situace je i u některých jiných plodin, např. u luskovin a jetelů.

Změny ve složení odrůdové skladby v Seznamu registrovaných odrůd (dříve Listina povolených odrůd - LPO) ukazuje následující tabulka:

Vývoj v podílu domácích odrůd v LPO (Seznamu registrovaných odrůd)

Zdroj: LPO 1993, SRO 1997

Početní zastoupení registrovaných odrůd v úředním seznamu ale samo o sobě moc neříká - důležité je zastoupení odrůd na produkčních plochách. To lze zhruba odvodit od rozlohy semenářských ploch, které jsou u některých hlavních plodin následující:

Podíl domácích odrůd na semenářských plochách v ČR v roce 1998

Zdroj: “Výroba osiv a sadby v ČR v roce 1998” - ÚKZÚZ, červenec 1998

K realizaci šlechtitelských programů se využívají moderní postupy, díky velkým finančním nákladům se však dosud české firmy nezačaly konkrétně zabývat genovými manipulacemi.

Obměna osiva

Do začátku devadesátých let činila obměna osiv v zemi 100 %. Výroba i spotřeba osiv byly centrálně plánovány a používání farmářských osiv nepřicházelo v úvahu. Po roce 1990 obměna osiv stále klesá až na dnešních zhruba 40 - 50 %. Důvodem je nerovnováha mezi příjmy a výdaji pěstitelů. Náklady na zemědělskou výrobu stále rostou (ceny energií, hnojiv, pesticidů), ceny části produkce však stagnují. Cena za osivo nepředstavuje rozhodující výdaj, pěstitel však hledá všechny příležitosti k úsporám a použití vlastního osiva se mu jeví jako jedna z nejsnadnějších úspor. Navíc dosud není vytvořen systém odvodu šlechtitelských licencí z farmářských osiv, i když již je v přípravě v souvislosti s novelou zákona o ochraně práv k odrůdám rostlin.

Změny v rozsahu používání uznaného osiva ukazuje následující tabulka:

Vývoj množitelských ploch v letech 1990 - 1997 (ha)

Zdroj: “120 let semenářské kontroly v Čechách” - ÚKZÚZ Praha, 1998

Domácí odbyt uznaného osiva stále klesá a vliv snižování rozsahu použití uznaného osiva se začíná projevovat v kvalitě i kvantitě produkce.

České semenářské společnosti jsou aktivní i v zahraničním obchodu jednak ve vývozu osiva (hlavní část zaujímají jetele a trávy) a jednak v zajištění množení pro zahraniční firmy. Děje se tak díky trvale se prohlubujícím vzájemným kontaktům. Ty je možné navazovat mimo jiné prostřednictvím členství v Českomoravské šlechtitelské a semenářské asociaci, která je řádným členem mezinárodních asociací FIS a ASSINSEL.

O legislativě byla řeč již v minulém příspěvku, proto zde pouze potvrzení, že se jedná o složitý problém, který je nutné dále postupně řešit.

Slovensko

Obdobná situace jako v ČR, původní společnosti Slovosivo a Semex byly zprivatizovány, rozdělily se na několik menších soukromých firem, vedle toho vznikla řada dalších zcela nových. Šlechtění dostává jisté státní dotace, které však postupně klesají. Možnost získání dotací mají i subjekty bez vlastních odrůd, což není ze strany Slovenské šľachtitielské a semenárské asociácie příliš akceptováno, proto se bude pravděpodobně hledat model, podle něhož by měly dotace dostávat pouze společnosti, které se uplatňují na trhu.

Z pohledu semenářské výroby je klíčový fakt, že obměna osiva klesá z původních 100 % až na deklarovaných 50 % (na VESS), odhaduje se však, že skutečnost ještě klesne. Dotace na nákup certifikovaného rozmnožovacího materiálu byla do loňského roku (do výše 30 % z ceny), letos již pravděpodobně nebude.

Slovensko je členem UPOV, od roku 1997 má zákon podle Konvence 1991 včetně odvozených odrůd a farmářských licencí za používání osiva chráněných odrůd, problém je však v realizaci, zatím se nepodařilo systém výběru licencí uvést v život.

Polsko

26 % obyvatel v zemědělství, 2,4 mil farem s průměrnou rozlohou 8 ha.

Polsko má Zákon na ochranu práv k odrůdám z roku 1991 podle Konvence UPOV 1991, povinnost placení farmářské licence se týká u zemědělských plodin množství, odpovídající osetí plochy 50 ha a více.

Odrůdy je nutné registrovat, u chráněných odrůd existuje placení licencí, jejichž výše je stanovována obvykle Ministerstvem zemědělství a výživy. Kategorie rozmnožovacího materiálu (RM) rámcově odpovídají evropským kategoriím s rozdílem označení (breeders seed = superelita a elita, basic = orygynal, C 1 = pierwszy odsiev, C 2 = drugi odsiew).

Obchodovat s osivem smí pouze firma, registrovaná na základě znalostí legislativy a na základě technických podmínek žadatele. Při nedostatku osiva určitého druhu může MZe udělit povolení k dovozu takového osiva i bez prověřování zmíněných podmínek.

Je registrováno 940 subjektů, oprávněných k uvádění RM na trh. 40 z nich má vlastní šlechtitelské programy, 100 jsou množitelské a obchodní, zbytek jsou pouze obchodní.

Většina firem je soukromá, šlechtitelské firmy však zůstávají úplně nebo alespoň částečně v rukou státu. Šlechtitelské licence jsou osvobozeny od daní.

V Polsku působí Polská semenářská asociace - Polska izba nasienna, která měla v roce 1998 160 členů.

Rusko

Po rozpadu SSSR vznikla v roce 1991 asociace “Semena”. Zakládajících organizací bylo 22, mimo jiné Rossijskie semena, Mironovský výzkumný ústav pšenice, Všesvazový institut zrnin, Sibiřské šlechtitelské středisko atd. V roce 1992 byla v Biškeku podepsána dohoda o mnohostranné mezivládní specializaci výroby a zásob osiv zemědělských plodin. Realizace této dohody byla svěřena právě asociaci “Semena”, která má od té doby na starosti organizování výroby a obchodu s osivem v rámci SNS. S asociací “Semena” dále podepsali vzájemnou dohodu o spolupráci v semenářském obchodu i firmy z dalších států (Maďarsko - Rit-Sat, Limagrain; Francie, Jugoslávie - Seme, Německo - KWS, Rakousko - Pioneer). Ke zmíněné Biškekské dohodě přistoupilo Maďarsko, přistupuje k ní i Česká republika a očekává se přístup i dalších východoevropských zemí - Slovensko, Chorvatsko, Bulharsko atd. Každoročně se začátkem podzimu koná setkání všech smluvních stran, kde jsou jednotlivé státy reprezentovány zástupci ministerstev, šlechtění, semenářství a výzkumu. Obsahem jednání jsou dohody o objemech zásob a o obchodu s osivem. Sami představitelé asociace “Semena” však přiznávají, že ne všechny dohodnuté objemy jsou vždy splněny.

Na návrh asociace “Semena” byla založena Mezivládní rada pro semenářství SNS s cílem udržet v rámci SNS jednotné semenářské prostředí (společný postup při šlechtění, zkoušení, výrobě osiva, při realizaci mezivládních zakázek, týkajících se osiva apod.) Pro realizaci tohoto záměru existuje při Radě 17 komisí. Rada a Asociace vydávají čtvrtletně bulletin “Věstník semenářství v SNS”.

Pokud jde o povolování odrůd v Rusku, to se děje na základě odrůdových zkoušek, trvajících obvykle 3 roky. Odrůdy nejsou povolovány plošně, ale jen pro jednotlivé oblasti.

JUGOSLÁVIE

Šlechtění je napojeno převážně na Zemědělskou fakultu a universitu. Vyšší kategorie rozmnožovacího materiálu (linie, superelity a elity) jsou vyráběny v rámci Výzkumného ústavu pro polní plodiny a zeleniny v Novém Sadu.

Přehled subjektů zabývajících se šlechtěním v Jugoslávii

Zdroj: Seed Production in Yugoslavia, Mirjana Milosevic, Východoevropské semenářské setkání 7.-8. 10. 1998

Výroba nižších stupňů je realizována na bázi kontraktů mezi výrobními organizacemi a ústavy. Aby mohla výrobní organizace vyrábět osivo, musí být registrována (na základě posouzení jejích technických předpokladů).

Přehlídky porostů provádějí subjekty, autorizované Ministerstvem zemědělství (ústavy, zemědělské stanice a subjekty, vykonávající specializované služby na hranicích).

Úprava osiva je realizována v malém počtu subjektů. Provádějí ji ústavy, zemědělské stanice a specializované semenářské stanice. Dříve bylo zpracování osiva realizováno pouze ve státních zařízeních, nyní je zřejmý příklon k soukromým zařízením. Exportované osivo je kontrolováno laboratořemi, které jsou členy ISTA - Ústav pro polní plodiny a zeleniny v Novém Sadu, Ústav pro kukuřici v Zemun Polje a Jugoinspekt v Bělehradě.

Přehled výroby osiva v Jugoslávii v letech 1990-1997

Zdroj: Seed Production in Yugoslavia, Mirjana Milosevic, Východoevropské semenářské setkání 7.-8. 10. 1998

Obměna osiva činí u obilovin a zelenin 50 %, u ostatních polních plodin kolem 70 %.

Oblast šlechtění a semenářství je v Jugoslávii podřízena několika zákonům (Zákon o osivu, Zákon o povolování, rozšiřování a ochraně odrůd zemědělských a lesních plodin, Zákon o ochraně práv k odrůdám, Zákon o ochraně rostlin, Zákon o GMO). Legislativa Jugoslávie je většinou založena na principech EU.

Maďarsko

Maďarsko používá obdobný systém, jako Česká republika - rozmnožovací materiál odrůdy se smí uvádět do oběhu pouze za předpokladu, že se jedná o odrůdu registrovanou. Registrace odrůd se provádí na základě tříletých zkoušek hospodářské hodnoty a zkoušek DUS. Odrůda je registrována na 15 let, u vegetativně množených na 18 let. Maďarské odrůdy jsou úspěšné i na zahraničních trzích, dokladem toho budiž fakt, že Listina OECD obsahuje více než 300 maďarských odrůd. Od roku 1996 platí nový semenářský zákon č. 81.

Výroba osiva podléhá státní kontrole podle schémat OECD a metod ISTA (Maďarsko bylo v roce 1924 jedním ze zakládajících členů ISTA).

Globální přehled semenářské výroby v Maďarsku v letech 1990 - 1996

Zdroj: Hungarian Sowing Seed Production - informační materiál Semenářské rady Maďarska

Zhruba 25 % výroby osiva se vyváží.

Od roku 1990 dochází stejně jako v naší zemi ke změně vlastnictví ze státního na soukromé. V Maďarsku dnes existuje přes 200 soukromých subjektů, působících v oblasti šlechtění a semenářství. V roce 1993 vznikla na základě platnosti Zemědělského zákona č. 6 z roku 1993 tzv. Semenářská rada jakožto sdružení subjektů z oboru šlechtění a semenářství. Členy jsou šlechtitelské společnosti, semenářské obchodní společnosti, množitelé, Maďarská semenářská asociace a Unie maďarských obchodníků s osivem. Dnes členská základna reprezentuje zhruba 95 % semenářství v Maďarsku.

Maďarsko je již od roku 1983 členem UPOV (Mezinárodní unie na ochranu nových odrůd) a tudíž umožňuje ochranu práv k novým odrůdám rostlin.

Maďarsko se deklaruje jako vhodná země pro spojení Západu a východní Evropy a má zájem o širokou spolupráci se subjekty v jiných zemích.

CHORVATSKO

V Chorvatsku je zemědělská výroba provozována na soukromých farmách, které jsou děleny na drobné s průměrnou rozlohou 5.1 ha (celkem cca 530 000) a velké (průměrná rozloha 2500 ha)

Přehled plodin, obměny osiva a původu využívaných odrůd

Zdroj: Seed Industry in Croatia, Zdravko Matotan, Východoevropské semenářské setkání, 7.-8. 10. 1998

UKRAJINA

Na Ukrajině existuje povinnost oficiální registrace odrůd (o registraci rozhoduje Státní komise pro povolování a ochranu odrůd). Od roku 1993 je v platnosti zákon na ochranu odrůd podle Konvence UPOV z roku 1978, proto je od roku 1995 Ukrajina členem UPOV. Zatím jsou chráněné odrůdy pšenice, žita, ječmene a slunečnice, brzy k nim přibudou odrůdy zelí, mrkve, kukuřice, cukrovky a řepy salátové. V současnosti se připravuje novela tohoto zákona podle Konvence UPOV z roku 1991.

V přípravě je zákon o GMO.

Od stejného roku (1993) platí zákon o osivu, na základě něhož jsou registrovány odrůdy. Vzhledem k tomu, že vznikal v době centrálně plánované ekonomiky, je dnes na Ukrajině považováno za potřebné jej novelizovat.

Ukrajina dosud uplatňuje principy centrálně plánovaného hospodářství, nicméně stále více se ukazuje, že bude nutné tento přístup změnit. Projevuje se to mimo jiné i v tom, že vláda má zájem o semenářství zejména “velkých” plodin, jako je pšenice nebo cukrovka, mnozí pěstitelé by však raději v semenářství dali přednost rentabilnějším plodinám, jako např. zeleninám, trávníkovým typům trav apod.

Je pozitivní, že na ukrajinském semenářském trhu již působí i některé české firmy.

SLOVINSKO

Výroba osiva:

Domácí semenářská produkce kryje 100 % domácí potřeby osiva obilovin, 25 % potřeby osiva kukuřice a 20 % potřeby sadby brambor. Významná produkce osiva je rovněž u trav. Mezerou semenářské produkce Slovinska je nedostatek linek na posklizňové úpravy (hlavně sušiček), který se řeší sušením a konečnou úpravou v Rakousku a v Chorvatsku.

Odrůda musí být před vstupem na trh registrována. Některé odrůdy, registrované v době jugoslávské federace, byly převzaty po posouzení Odrůdovou komisí. Ve Slovinsku jsou pro oblast semenářství vytvořeny dva zákony - Zákon o povolování odrůd a Zákon na ochranu odrůd.

Podmínkou pro registraci odrůdy jsou určité výsledky v registračních zkouškách. Ty obsahují jednak zkoušky UDS (odlišnost, vyrovnanost, stálost) a zkoušky hospodářské hodnoty. DUS zkoušky se ve Slovinsku neprovádějí a zadávají se v zahraničí. Zkoušky hospodářské hodnoty provádí Odrůdový úřad Zemědělského ústavu Slovinska. Odrůdový úřad řídí technickou část zkoušek a koordinuje jejich vykonávání. Zkoušky trvají 3 roky u hlavních plodin a 1 - 2 roky u zelenin. Získané výsledky jsou předloženy Odrůdové komisi (resp. příslušné plodinové subkomisi - jsou subkomise pro kukuřici, pro obiloviny, pro brambory, pro krmné plodiny, pro zeleniny, pro technické plodiny a chmel, pro révu vinnou a pro ovoce). Odrůdová komise dává doporučení Ministerstvu zemědělství a výživy zda odrůdu registrovat či nikoliv.

Specifický přístup je uplatňován vůči ovocným druhům, jejichž odrůdy jsou registrovány pouze na základě údajů v přihlášce (popis morfologických znaků a dalších vlastností odrůdy - opět na základě posouzení v rámci příslušné subkomise), nicméně po zaregistrování odrůdy je odrůda zkoušena na hospodářské vlastnosti s cílem zařadit ji do tzv. “Odrůdového výběru”, tedy do jakési popisné odrůdové listiny, zahrnující informace o hospodářských a pěstitelských vlastnostech ovocných odrůd.

Budoucnost východoevropského semenárství

Z uvedeného vyplývá, že většina států střední a východní Evropy uplatňuje obdobný rámec, jako je uplatňován v EU (registrace odrůd, certifikace osiva atd.). Stejně tak je patrné, že přechod ze státního vlastnictví na soukromé přinesl jisté změny jak v ekonomice tak i v rozsahu využívání uznaného rozmnožovacího materiálu. Ten se obvykle používá na zhruba 50 % osévaných ploch.

Legislativa je stále více přizpůsobována legislativě EU a k podobnému trendu bude zřejmě stále více docházet i v zemědělské politice. Lze očekávat i postupné zvyšování pravomoci a odpovědnosti soukromého sektoru.

Pokud jde o odrůdovou skladbu, u některých plodin bude pravděpodobně pokračovat změna odrůdové skladby v neprospěch domácích odrůd, a to jednak z důvodu ukončení příslušných domácích šlechtitelských programů, jednak díky nižší konkurenceschopnosti některých domácích odrůd a v neposlední řadě díky nepoměrně vyšší ekonomické síle nadnárodních firem.

U mnohých plodin však zůstane zastoupení domácích odrůd po nejbližší dobu pravděpodobně stabilní (např. v ČR obiloviny, luskoviny, pícniny, ovoce). V momentě našeho případného vstupu do EU, kdy začne i na našem území platit Odrůdová listina EU, se však poměr odrůd bude zřejmě dále měnit.

Podíl firem na trhu je dán především jejich ekonomickou silou. Domácí firmy se budou muset postupně buď vzájemně spojovat mezi sebou nebo budou kapitálově propojovány s velkými firmami ze zahraničí. Zvyšující se potřeba investic do rozvoje, zejména v souvislosti s genovými manipulacemi, nebude bez takových změn možná.

Jedním z důsledků platnosti Odrůdové listiny EU a propojování jednotlivých společností zřejmě bude postupné stírání rozdílu v chápání pojmu “domácí” a “zahraniční” odrůda.

Za předpokladu vyřešení zejména ekonomických problémů se semenářství východní Evropy může vyvinout ve významnou součást semenářství světového. Zástupci semenářského sektoru České republiky splnění tohoto cíle věnují nemalé úsilí.