Svět se (ne)mění nenápadně

Metro 15.3.1999

Svet se (ne)mení nenápadne

SLOUPEK

Pomineme-li doby válek a revolucí, platí po vetšinu casu existence lidstva název chytré knížky Jaroslava Žáka "Svet se mení nenápadne" témer beze zbytku. V poslední dobe se však zdá, že i když se na príslušných bojištích zrovna nestrílí, mení se nekteré principy docela razantne - a to ku prospechu veci. Samozrejme že je dnes ze všeho nejviditelnejší zrejme nejvýznamnejší úspech naší zeme v polistopadové ére - totiž vstup do NATO -, ale jsou i jiné oblasti, jak na domácí, ci zahranicní scéne, které získávají na dynamice svého vývoje. Spolecným jmenovatelem všech nových impulzu je pritom cosi jako poznání reality, zejména ekonomické. Duležité pritom je, že pod tlakem jednoduchých, ale úcinných principu, jako jsou konkurence, vztah mezi nabídkou a poptávkou ci schopností ufinancovat ten ci onen projekt, a tedy praktické konfrontaci mezi ideály a tím, co je ve skutecnosti možné a nutné, zacínají prohlédat i ti, kterí ješte vcera hájili predevším iracionální populistické zásady.

Zacneme nejprve na domácí scéne, a to agropotravinárským sektorem, jehož problémy se v poslední dobe objevují v médiích stále casteji - obvykle ve forme diskusí o tom, zdali je treba prijmout, ci neprijmout na ochranu domácí produkce nejaká ochranná opatrení. Spotrebitele, který v soucasné dobe nemá zrovna na rozhazování, totiž moc a moc zajímá, kolik vlastne zaplatí za neco, co si proste ve svém rozpoctu nemuže dovolit vynechat - za potraviny. To je pochopitelne do znacné míry závislé na tom, zdali mu tyto produkty budou servírovat domácí výrobci, ovšem také na tom, za jak propustnou ochrannou celní a jinou bariérou na našich hranicích. Pritom je stále více jasné, že vládní opatrení, které od minulého pátku platí napríklad na dovoz cukru (zvýšené clo), situaci systémove nereší - samo narízení vlády má ostatne oficiálne deklarovanou docasnost (200 dní) a v této dobe je treba budoucnost ceského trhu s cukrem vyrešit. Jak, to je vecí ceské agrární diplomacie, nicméne dva základní pilíre k možnému úspechu byly v minulých dnech vztyceny.

Prvním z nich je dlouho ocekávané stanovení rozmeru takzvaného produkcního zemedelství CR, tedy mantinelu, se kterými pocítá CR výrobne v období svého vstupu do EU. Je sice pravda, že císla, která minulou stredu predstavil odborné verejnosti námestek ministra zemedelství Dušan Vanek, jsou trochu nadhodnocená, ale jde o první konkrétní objemy, se kterými si lze sednout s Unií k jednacímu stolu. Druhým pilírem je teze samotného ministra Jan Fencla o principu obhajoby ceských zájmu vuci Evrope. Ten naštestí dokázal pochopit, že pouze s jednostrannými požadavky nebude mít naše zeme v úprave stávajících obchodních podmínek šanci, a proto nabízí rešení: pomerne liberální a logické. Jde v zásade o reciprocní snížení stávajících celních bariér na obou stranách s tím, že by byly zcela odbourány exportní dotace. Je to správná myšlenka, již proto, že je v souladu s liberalizacními tlaky uvnitr WTO, ale zejména proto, že naše výrobce ani tak nenicí stále zminovaná nízká celní ochrana, ale masivní dotace, za které se k nám zboží z Unie dováží.

Tržnejší prostredí pripravuje pro své zemedelce již i samotná EU. Takzvaná Agenda 2000, což je dokument o zmene soucasné neuveritelne ochranárské spolecné zemedelské politiky EU, bude s nejvetším pravdepodobností v príštím týdnu v Berlíne, byt s úpravami a jiste i v kompromisním vyústení, prijata, ackoli ješte pred rokem byli její tvurci v pozici zásadních neprátel vetšiny lobbistických zemedelských skupin. Dnes je ale zrejmé, že zemedelství Evropy je neufinancovatelné, což již dává velmi hlasite najevo zejména Nemecko, které je jejím hlavním investorem. Evropští zemedelci tak mohou ocekávat snížení dotací, címž se ponekud více vyrovnají tem našim. A to je šance pro všechny - byt lze na jejím konci ocekávat o neco vyšší ceny za produkty gastronomické - vzhledem k primerenejší konkurenci však rozhodne nebudou astronomické.

PETR HAVEL, publicista