Vážení myslivci, kde je pravda?

Myslivost v Českých zemích má staletou tradici a ustálená pravidla, která se radikálně nemění ani změnou společenských poměrů. Jejich dodržování je ctí každého myslivce. Upravují jak chov a ochranu zvěře a přírody, tak určité osobní vlastnosti myslivcovy, chování při výkonu práva myslivosti, mluvu, dovolené způsoby lovu, zabránění zbytečnému trýznění zvěře, opatrnost a bezpečnost při zacházení se zbraní.

Myslivecké zákony byly poplatné době, to je pravda, ale prakticky ovlivňovaly jen způsob tvorby honiteb, a hlavně, kdo může či nemůže vykonávat právo myslivosti. Právě to způsobili či ovlivnili lidé typu kritiků, kteří píší takové hlouposti, jaké jsou uvedeny v článku poslance a stínového ministra ODS Miloslava Kučery Zákon zůstal věrný komunismu (HN 17. října). Přitom právě myslivecké zákony ovlivnily a citlivě sladily potřeby zemědělců, lesníků a myslivosti tak, že česká myslivost je vzorem pro většinu evropských zemí.

Péče a ochrana zvěře je hlavní náplní výkonu práva myslivosti. Rozumí se ochrana zvěře před nepříznivými vlivy, zejména před strádáním, škodlivými zásahy lidí, škodnou zvěří. Právě ochrana zvěře striktně vyjmenovaná v paragrafech 9 a 10 zřejmě nejvíce popudila řadu lidí, kteří se cítí dotčeni na svých právech. Pro množství zájmů obyvatelstva musí existovat pravidla, která lidskou činnost ovlivní či omezí. Je jedno, jedná-li se o chov koní, motorismus či myslivost. Generace myslivců jsou vychovávány, že zvěř je národním bohatstvím, kmenové stavy musí být zachovány a jen přírůstky a v některých případech přemnožená zvěř se stávají předmětem lovu. V posledních letech se jedná jen o lov přemnožené černé zvěře, která škodí na zemědělských kulturách.