Znojemské okurky byly pojmem

Ještě před pár lety byla sterilovaná okurka vyrobená ve Znojmě známa daleko za hranicemi. Pochutnávali si na ní Evropané, stejně jako Američané či Australané. A dnes? Znojemské okurky pod slavnou etiketou Znojmia vyrábí firma Hamé Babice, která značku odkoupila. Takový je konec „znojemského rodinného stříbra“. Znojemská konzervárna je v konkurzu a dluží desítky milionů korun. Rozlehlý areál chátrá. Znojemští se nemohou zbavit pachuti z vytunelování podniku vyrábějícího produkt, na který byli právem hrdi.

Historie pěstování okurek na Znojemsku sahá až do 16. století, kdy opat louckého kláštera Šebestián Freytag z Čepiroch dovezl z klášterních statků v Uhrách semena planě rostoucí okurky. Lidé jí připisovali léčivou moc proti moru.

Až do 19. století se okurky na Znojemsku pěstovaly pouze na zahrádkách. Teprve koncem 19. století zavedli zemědělci polní pěstování a vznikla celá řada prosperujících konzerváren. Okurky začaly uchovávat prostřednictvím slaného a kysaného nálevu. Pochutnávali si na nich i na císařských dvorech.V roce 1945 vzniklo družstvo Znojmia složené ze zemědělců i zástupců města. V roce 1953 vznikl spojením závodů Fruta Znojmo, Miroslav a Jaroměřice samostatný národní podnik Znojemská Fruta. Družstvo začalo připravovat výstavbu velkého závodu, který začal fungovat v roce 1958. Výroba okurek byla tak prosperující, že i tehdejší režim, který preferoval výrobu těžkého průmyslu, nechal postavit na tehdejší dobu supermoderní konzervárnu. Kapacita činila 1500 vagonů výrobků ročně a postupně se zdvojnásobila.

V 80. letech patřil závod k největším konzervárenským podnikům země. Základem produkce byla výroba sterilovaných sladkokyselých okurek, kterých se vyrobilo až 15 tisíc tun ročně. Již tehdy se produkce vyvážela jak do tehdejších socialistických, tak i do kapitalistických zemí světa. Podle odborníků v potravinářství měly na znojemské okurky vliv klimatické a půdní podmínky a zároveň dlouholetá tradice konzervování. Nemalou roli hrál i specifický nálev. „Znojemská okurka měla stabilní a vyrovnanou chuť od první až po poslední sklenici či plechovku v každé sezoně,“ konstatoval někdejší člen představenstva akciové společnosti Zbyšek Dřevojan.

Mimo sezonu vyráběla konzervárna hotová sterilovaná jídla, svačinové polévky, masové konzervy či cestovní občerstvení. Připravovala i nápoje ze zeleninových šťáv, takzvané Frutamíny. Svého vrcholu dosáhla výroba v roce 1989 - 1990, kdy znojemská Fruta vyrobila téměř 30 tisíc tun produkce a zaměstnávala téměř 700 lidí. Závod udržoval tradici znojemských okurkářů, která byla pro město charakteristická stejně jako pivo pro Plzeň nebo bižuterie pro Jablonec nad Nisou.Bývalá Znojmia zkrachovala na návrh více než stovky věřitelů. První návrh na konkurz byl podán v roce 2002. Výroba skončila k prosinci téhož roku. Ze znojemské konzervárny totiž zmizel majetek za desítky milionů korun. Případem vytunelování se stále zabývá policie.