Ztráty zemědělců se zvyšují, požadují lepší ceny

Podpoří evropské problémy s masokostní moučkou prestiž českého zemědělství?

Zemědělská produkce v České republice dosáhla letos v běžných cenách hodnoty asi 88 miliard Kč, značně méně než loni. Je to předběžný odhad, ale objasňuje tendenci vývoje.

Vladimír Brabec

Praha, 5. 12. 2000

V loňském roce byla hodnota zemědělské prvovýroby o sedm miliard vyšší než letos, když činila 94,7 mld. Kč. V roce 1998 překračovala 112 mld. Kč. Za dva roky jde v běžných cenách o pokles v hodnotě 24 miliard Kč. Příčina tkví nejen ve snižování produkce, ale také cen. Prezident Agrární komory ČR Václav Hlaváček a předseda Svazu producentů Miroslav Jírovský soudí, že zemědělci musejí ceny svých výrobků zvýšit, nemají-li být jejich ztráty neúnosné. Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky ztráty agrárního resortu za rok 1999 vyčíslil na 1,231 miliardy Kč a v letošním roce lze očekávat, že budou vyšší. Příčinu vidí většina zemědělců v nízkých cenách prvovýroby. Za těchto okolností byla cenová problematika zemědělských producentů zcela přirozeně hlavním námětem a problémem setkání, které se v listopadu konalo ve Skalském Dvoře na Českomoravské Vysočině.

Cenové indexy se rozcházejí nadměrně

Argumentaci výrobců podporuje zjištění o rozdílném vývoji cen zemědělských výrobců, výrobců potravinářského zboží a spotřebitelských cen potravin. Maloobchodní ceny potravin a nápojů vzrostly v letech (1990 až 1999) o 160 %, ceny zemědělských výrobců o 30 % při růstu cen vstupů do zemědělství o 70 % a zpracovatelů v potravinářském průmyslu o 120 %. I když uvedená čísla jsou zaokrouhlená, charakterizují rozdílnost vývoje, která se nezdá být zdůvodněná jen ekonomicky. Je možné alespoň do jisté míry souhlasit s argumentací, že ceny ovlivňuje vyjednávací síla partnerů ve vztazích na trhu potravin a nápojů. Silnější jsou obchodní řetězce než zpracovatelé v potravinářském průmyslu a silnější jsou zpracovatelé než zemědělští prvovýrobci. Organizace zemědělců mají v ČR, zdá se, na cenový vývoj slabší vliv než např. jejich kolegiální organizace v zemích EU. V poslední době se hlásí o slovo poněkud naléhavěji. Můžeme očekávat, že se ceny zemědělských producentů poněkud zvýší a spolu s nimi i spotřebitelské.

Vnější podmínky se změní

Jisté změny nastanou v podmínkách evropské konkurence. Český spotřebitel bude z hygienického hlediska pravděpodobně obezřetněji uvažovat o některých potravinářských dovozech ze západní Evropy poté, co epidemie přiměly příslušné české orgány k zákazům importu masokostní moučky a také hovězího masa zatím z jedenácti západoevropských zemí. Vliv může mít i skutečnost, že subvenční polštář agrárního sektoru v EU se v příštích letech zřejmě poněkud slehne. Rozpočtové výdaje EU se podle komisařky pro rozpočet Michaely Schreyerové sníží v r. 2001 téměř o čtvrtinu (o 932,5 mil. eur) ze 40 mld. na něco přes 30 mld. eur. Exportní dotace může EU snížit v souvislosti s vývojem kursu eura vůči dolaru. Za levnější euro se do zahraničí lépe prodává. Zároveň ovšem bude dovoz i vývoz ovlivněn důsledky encefalopatické epidemie způsobené hygienicky špatně ošetřeným krmením. Česká Státní veterinární správa zakazuje krmení skotu masokostní moučkou vyrobenou z přežvýkavců, ale podle určitých signálů se zdá, že někteří čeští zemědělci tuto moučku do krmiva přidávají. Normy zpracování masokostní moučky v ČR sice odpovídají normám EU, ale z věcného hlediska nejsou ještě, jak lze odvodit z aktuální evropské situace, potřebně náročné (teplota zpracování 133 °C není asi dostatečná).

Podmínky konkurence na evropském trhu by mohlo změnit také opatření, které má podporu Evropského účetního dvora. Podpory zemědělcům by měly z poloviny platit samotné členské státy EU. Tento názor není sice v EU zatím obecně přijímán, ale je důvod se domnívat, že rozšíření unie by se bez tohoto opatření nemohlo ve sféře zemědělství ufinancovat. O vývoji evropského subvenčního polštáře bychom měli více vědět v r. 2002. Do té doby má být systém zemědělských dotací EU analyzován a navrženy jeho změny.

Očekávání a otevřený prostor

Problémy českých zemědělských producentů se letos z mnoha hledisek zjevně vyhrotily. Jejich schopnost cenové konkurence v souvislosti s pohodlným dotačním polštářem existujícím v EU nastavuje nároky až neúnosné. Liberalizace cen vedla také ke snížení vnitřní spotřeby, liberalizace zahraničního obchodu zvýhodňuje v reálných podmínkách především dovozce. Na co tedy spoléhat, když rychlý růst zemědělských producentských cen je neschůdný? Nabízí se jednoznačně pokračování v restrukturalizačním a racionalizačním procesu. V letech 1993 až 1999 české zemědělství vykonalo v tomto směru mimořádně efektivní kus práce, když zvýšilo produklivitu za toto období o 80 %. K dosažení evropského konkurenčního standardu a získání pověsti vysokého respektu k hygienickým normám mají čeští farmáři a organizátoři zemědělské prvovýroby stále prostor. Usnadnění přístupu k návratným investičním prostředkům si však i v zemědělství zasluhuje podporu, ostatně jako ve všem produkčním podnikání.

Tisk

Další články v kategorii Podnikání

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info