Černá výroba lihovin živí lidi na českopolském pomezí

MF Dnes 13.8.1998

Cerná výroba lihovin živí lidi na ceskopolském pomezí

Ceský Tešín - Kdo chce koupit levný alkohol, nenajde lepší místo, než je tržište v Ceském Tešíne. Kdo však chce mít jistotu, že skutecne kupuje znacku, která je na etikete láhve, mel by se tomuto místu vyhnout. "V našem meste bych si alkohol nikdy nekoupil," ríká zedník stredního veku, který u vývesky ve vestibulu ceskotešínské radnice hledá práci. "Je tu velká nezamestnanost a pancováním alkoholu si vydelává spousta lidí. Stácejí ho tu v každé druhé garáži i v garsonkách na sídlištích. Nejsem blázen, abych tady kupoval neco, co mi procistí žaludek," tvrdí muž, který stejne jako drtivá vetšina lidí, které v Ceském Tešíne náhodne oslovíte, zasvecene mluví o tamním obrovském rozmachu cerných lihovarníku. "Když není práce, lidé se nechávají najmout na kdejakou cernotu. Kdo jim to muže mít za zlé?" ríká. Ceský Tešín a celé Karvinsko je už nekolik roku místem, kde je velmi dobre videt, že podsvetí vymýšlí stále nové a nové zpusoby, jak prijít k penezum. Pred lety, hned po otevrení hranic, tam bylo jedno z hlavních stredisek obchodu se ženami. Mnozí další lidé tam pak prišli k velkým penezum danovými úniky s fingovaným vývozem zboží. Dnes se v regionu ríká, že každý, kdo hledá práci, najde ji v retezci výrobcu a obchodníku s nelegálne vyrábeným alkoholem.

Z NELEGÁLNÍ VÝROBY SE BOHATNE

"Z alkoholu tady žije snad každý druhý," ríká majitel místní herny, který nechce ríct své jméno. "Nekdo vozí sudy s lihem, jiný do toho míchá tresti a vytvárí všechny možné znacky alkoholu. Další tisknou etikety, stácejí alkohol do lahví. Kdo se neživí prímo pri výrobe, ten žije z prodeje na trhu nebo z pašování do Polska. Podívejte se, kolik místních tady utrácí peníze v hernách. V jiných mestech lidé prestávají chodit do hospod, tady je to naopak. Penez mají dost," ríká majitel kasina. "Není to paradox? Je tady nejvetší nezamestnanost, ale takový fára, jako jezdí Karvinou, nevidíte ani v Praze," dodává. Karvinsko má pro nelegální výrobu a obchod výbornou polohu - leží u hranic s Polskem a Slovenskem. Své sehrává i vysoká nezamestnanost, která se v nekterých místech blíží k dvanácti procentum. Lidé nemají práci v továrnách, a tak ji hledají jinde. To, že pašování nelegálne vyrobeného alkoholu z tajných stácíren na Karvinsku nabylo v posledních letech opravdu nebývalých rozmeru, potvrzují kriminalisté i celníci. "Je to obrovský obchod. Jak velké danové úniky pri nem vznikají, se dá jen težkou odhadnout, ale srovnáváme to se zisky obchodníku s lehkými topnými oleji," tvrdí šéf severomoravské hospodárské kriminálky Jan Strmen.

SEVERNÍ MORAVA: STRATEGICKÉ MÍSTO

Další kriminalista, který je s problematikou lihové mafie dobre obeznámen, dodává: "Severní Morava je pro obchodníky s lihem strategickým místem. Na tajném dovozu lihu do zeme vydelali nekterí tamní podnikatelé stovky milionu. Vzhledem k tomu, jak je v Polsku alkohol drahý, mají u polských zákazníku zarucený odbyt. To, co v posledních letech kolem nelegálního dovozu a výroby alkoholu vzniklo, je výborne organizovaná zlocinecká sít, která se težko rozbíjí. Pripomíná to mafii - organizátori dávají lidem práci, tak proc by lidé meli vypovídat proti nim."Policisté i celníci uvádejí, že boj proti této mafii je v podstate marný. "Dokud budou existovat rozdílné ceny zboží v jednotlivých zemích, nepodarí se tento výnosný obchod nikdy úplne zlikvidovat," potvrzuje zkušenosti kriminalistu mluvcí ostravského celního reditelství Karel Moškor. Princip nelegální výroby lihu je jednoduchý. Zatímco oficiální výrobci alkoholických nápoju musí platit vysoké dane, cerní lihovarníci budto líh dovážejí do zeme tajne, deklarují ho jako jiné zboží, nebo ho nakupují nezdanený na licenci ministerstva financí. To ve snaze zabránit cerné výrobe alkoholických nápoju vydává povolení k nákupu nezdaneného lihu pouze podnikatelum, kterí predloží živnostenské oprávnení dokazující, že tento líh dále zpracovávají - napríklad pri výrobe drogistického zboží. V silách ministerských úredníku už však není kontrolovat, kde líh nakoupený na jejich povolení koncí. V rade prípadu jsou z nej pak vyrábeny lihoviny. Zatímco oficiální výrobci nebo dovozci lihovin musí platit státu dane, tajní lihovarníci neplatí nic. Proto si mohou dovolit mimorádne nízké ceny a jsou drtivou konkurencí tem, kdo dane platí. Provozní reditel podniku Seliko Radvanice Zdenek Prokit, který je jedním z nejvetších výrobcu rumu u nás, pred casem odhadl, že takto nelegálne je vyrobeno až ctyricet procent alkoholických nápoju, které jsou na trhu.

NA TRHU ROZHODUJÍ NÍZKÉ CENY NÁPOJU

Tržište v Ceském Tešíne se dá najít snadno. Proudí odtamtud davy lidí s taškami, z nichž couhají hrdla lahví. Levný alkohol tady nakupují predevším cizinci - turisté z Polska a Slovenska. I oni znají šuškandu o tom, že místní alkohol je pancovaný. Pohled na cenovky však nakonec zvítezí. "Já sem jezdím ze Zvolena. Vyplatí se to, alkohol je tady daleko levnejší. Vždyt sem jezdí lidi až z Košic," tvrdí muž, který do batohu skládá tri láhve rumu s obrázkem bernardýna na etikete. "Tenhle je dobrý, ale už jsem tady taky koupil pekný šmejd. Bohužel to byl dárek pro známou. To jsem si trhl peknou ostudu, když mi rekla, že se to nedalo pít."

NEKTERÍ NAKUPUJÍ RADEJI S LIHOMEREM

Další Slovák pije mezi stánky prímo z láhve vodku. Poválí ji na jazyku a pak rozhodne: "Ta se povedla, vezmu si ješte tri litry. Však okoštujte, než ji zašpuntuju," nabízí lidem, kterí stojí okolo. Nekterí kupující si s sebou na tržište nosí dokonce lihomer. Není neobvyklé, že jej norí do otevrených lahví. Takoví kupci mají alespon jistotu, že v lahvích je skutecne alkoholický nápoj. "Je mi celkem jedno, kdo a jak to vyrobil, hlavne, že má grády," tvrdí duchodce, který práve s lihomerem v ruce obchází pulty tržište. Prodavacky jsou zvyklé na to, že zákazníci jejich zboží neverí. "Když nekdo chce láhev vymenit, udelám to bez recí. Nejdríve si však musí zboží koupit, aby mi tady nekdo nechodil jen tak pocucávat." Odkud majitel obchodu zboží dováží, prodavacka neví. Reci, že alkohol je namíchaný z lihu kdesi v tajné stácírne v garáži, podle ní nejsou pravdivé. "Treba tuhle vodku delají skutecne v Nemecku. Jenom nekdy ji do Tešína privezou v cisternách a tady ji rozlévají do flašek," vysvetluje, jak je možné, že alkohol, jehož etiketa hlásá, že jde o zboží z Hamburku, je tak levný. "Na nic dalšího se me ale neptejte, já tady jenom prodávám," opakuje vetu, kterou mají naucenu i všechny její kolegyne. Pro srovnání: litr vodky stojí na tržišti tolik, kolik dá zákazník v obchode za pullitrovku. Sedmicka whisky tady vyjde o stokorunu levneji. "Na oslavu svatby své dcery jsem koupil levnou vodku od kolegy. To víte, bylo potreba spousty pití a každá koruna je dobrá. Kolega ríkal, že ji má z Tešína," vypráví muž, který by už nikdy podezrele levný alkohol nekoupil. "Vodka byla tak hrozná, že svatebcané zvraceli už po druhé sklenicce. Zbytek jsem nalil do ostrikovace své škodovky, což bylo nejlepší využití toho hnusu." Své zkušenosti s levným alkoholem z tržište má i šéf ceskotešínské prodejny Billa Zdenek Janák. Billa stojí prímo vedle tržište. Na rozdíl od stánku jsou v jejích pultech pouze známé znacky alkoholických nápoju. Prestože jejich ceny jsou nesrovnatelne vyšší než u stánku o pár desítek metru dál, Janák nepocituje konkurenci. "U nás nakupují lidé, kterí vedí, že prodáváme kvalitní alkohol. Ale obcas se mi do rukou dostane láhev údajne znackového alkoholu z tržište, když ji nekdo nenahlásí u kasy a pokladní ji pak najde v zákazníkove tašce.Vetšinou lze na první pohled poznat, že nejde o originál."

POLICISTÉ JSOU PROTI PRODEJI NA TRŽIŠTI

Tržište v Ceském Tešíne je však doslova trnem v oku policistu. "Kdyby všechny radnice zakázaly prodávat alkohol na tržištích, moc by nám to v boji proti lihové mafii pomohlo," ríká zástupce karvinského policejního reditele Jan Jonáš. "Jednali jsme s predstaviteli rady mest. Všechny radnice v okrese stánkový prodej lihovin zakázaly. Pouze radní Ceského Tešína ne. Spolu s celníky a Ceskou obchodní inspekcí jsme je pritom opakovane upozornovali, že práve tam smeruje vetšina lihovin vyrobených v tajných stácírnách," dodává. Policisté tvrdí, že delat kontroly na tržištích je obtížné. Obchodník prijede, prímo z auta prodá nekolik beden alkoholu a zmizí. "Pokud by nesmeli prodávat na tržišti, každopádne by to cerným lihovarníkum alespon zkomplikovalo život," míní Jonáš. Starostovi Ceského Tešína Bohumilu Muronovi ovšem prodej alkoholu na tržišti príliš nevadí. Je presvedcen, že zákaz prodeje alkoholu nic nevyreší. "Výroba a prodej pancovaného alkoholu se tím neomezí, pouze by se to presunulo do kamenných obchodu. Podobné zákazy mají stejne chabý efekt, jako mela napríklad americká prohibice," míní. Muron pripouští, že radní o zrušení tržište uvažovali. "Jsme však rušné hranicní mesto, jezdí sem hodne Poláku a obyvatelé tady stánkový prodej mít chtejí. Mestu z toho plynou peníze do pokladny. Mesícne asi tri sta tisíc korun," dodává.

Z ALKOHOLU ŽIJÍ TAKÉ PAŠERÁCI

Krome lidí, kterí se zabývají prímo výrobou a rozvozem nacerno vyrobených lihovin na tržište, si rada dalších obyvatel Ceského Tešína a okolí vydelává jejich pašováním do Polska. Celníci jim ríkají mrówki, v prekladu z polštiny do ceštiny to znamená mravenci. Vytrvalost, s jakou láhve pres hranici nekolikrát za den prenášejí, píli mravencu skutecne pripomíná. Oficiálne totiž Poláci mohou v Ceské republice dvakrát do mesíce koupit nejvýše litr tvrdého alkoholu, dva litry vína a pet litru piva. Ve skutecnosti to celníci nemohou uhlídat a obchodníci precházejí hranici s jednou dvema lahvemi i nekolikrát denne. Polská vláda se rozhodla proti temto pašerákum, kterí Polsku zpusobují obrovské ztráty, bojovat tím, že zavedla vydávání celních deklarací, v nichž vyznacovala, pokud limit vycerpali. Ani to však není v silách celníku dusledne kontrolovat. Alkohol prenášejí nejen Poláci, ale i mnozí obyvatelé Ceského Tešína, kterým za to polští stánkoví prodejci platí. "Projdu se takhle trikrát petkrát denne pres hranici a vydelám si tolik, jako jsem mel ve fabrice za týden. Takhle mám navíc klid, nevstávám v pet, a když se mi pracovat nechce, tak nemusím. Pritom riziko je nulové," vysvetluje jeden z "mravencu", který v pašování lihu našel solidní obživu. I on, stejne jako mnoho dalších lidí, ríká, že výrobe alkoholu se tady darí i proto, že lidé jinou obživu nemají. "Divte se horníkovi, který prišel o práci a musí uživit rodinu, že si takto privydelá. Navíc mu pochopitelne nikdo nevezme podporu v nezamestnanosti, takže co si vydelá, má jaksi bokem."

CERNÝ OBCHOD PRINÁŠÍ ZISKY, ALE I RIZIKO

Za obrovský úspech policisté považují, že se podarilo dostat pred soud bandu, která v minulých dvou letech na Karvinsku pripravila machinacemi s lihem stát o sto dvacet milionu korun. Hlavního organizátora letos poslal Krajský soud v Ostrave do vezení na deset roku. Do vezení šli i jeho tri komplicové, zbývající ctyri však soud zprostil obžaloby pro nedostatek dukazu. "Lidí zainteresovaných v této cause je však tolik, že kdyby tady meli být všichni, nevešli by se do soudní síne," rekl pri oduvodnení rozsudku predseda senátu. V policejních skladech na severu Moravy jsou uloženy stovky sudu s lihem. Policisté je zabavili pri ruzných raziích. Odsouzeny už byly nebo na proces cekají desítky lidí. Policisté však pripouštejí, že se vetšinou jedná o strední clánky retezce cerných lihovarníku. Špicky, které do zeme líh budto nacerno privážejí ze zahranicí, nebo jiným zpusobem organizují jeho tajnou premenu na alkoholické nápoje, dostat pred soud se nedarí. Výroba a obchodování s alkoholem však neprinášejí jen nebeské zisky, ale také pekelné riziko. "Kde jsou peníze, tam se taky unáší a vraždí," lící své zkušenosti kriminalisté.

MARNÉ PÁTRÁNÍ PO DVOU BOHÁCÍCH

Podnikatelé mizí beze stop. Nikdo neví, zda utekli užívat peníze do ciziny, nebo padli za obet boji s mafií. Takto se ztratil i Elemír Lesták a Radomír Slovák. Kriminalisté je oznacují za jedny z hlavních organizátoru nelegálních transakcí s lihem. Kriminalisté tvrdí, že se to stalo práve v dobe, kdy se snažili dotáhnout do konce akci, která je mohla usvedcit. Lestáka a Slováka naposledy loni v ríjnu videli jejich spolecníci ve Frýdku-Místku. "Od té chvíle o nich nemáme žádné zprávy. Našlo se pouze jejich auto odstavené v Praze-Ruzyni. Nevíme, jestli jsou mrtví, nebo se skrývají," ríká kriminalista Jirí Pšcolka. Oba podnikatelé jsou dukazem, že zisky z lihových transakcí jsou opravdu pohádkové. V ostravském podsvetí byli známi svým bohatstvím, kterým se nijak netajili. Krome toho, že vlastnili nekolik lihovaru a radu nemovitostí v Ostrave, byli známi svou zálibou v luxusních autech. "Každý rok koupili a prodali nekolik vozu a bylo jim úplne jedno, že na tom rocne prodelali asi tak šest milionu. Vždycky, když meli nový kousek, chlubili se tím v Ostrave v kasinu. Nejlepší stejne bylo to ferrari za tri a pul milionu," vzpomíná na podnikatele jeden jejich dobrý známý. To, jaká s sebou výroba alkoholu nese rizika, tuší i zedník, který hledá práci u ceskotešínské vývesky. "Musel bych na tom být už dost špatne, abych se nechal najmout temi mafiány. Tam asi nikdy nevíte, kdo vám jde po krku. To radeji budu v klidu dál míchat maltu a jezdit v rezavející škodovce. Ale nedivím se tem mladým klukum, kterí nemají jinou možnost, jak prijít k penezum. Normální slušne placená práce tady proste není."

SCARLETT WILKOVÁ, PETR ŽIŽKA