Co takhle dát si pravdu?

Je úsměvné sledovat snahu pár lidí znehodnotit a bagatelizovat tlak Agrární komory proti bezprecedentnímu rozhodnutí Eastern Sugar zrušit provoz tří cukrovarů v ČR. Vše podle osvědčené české zásady o sousedově koze. Jinými slovy, když sám nejsem schopen, tak ať mně nerozčiluje ten, kdo schopen je. Pojďme ale k věci.

Co je podstatou likvidace cukrovky v jedné z nejúrodnějších oblastí Evropy? Proč k tomu vůbec může dojít? Prý za to může Agrární komora, která způsobila, že se nerozdělily kvóty až na pěstitele. Bylo by dobře, kdyby se autoři těchto tvrzení podívali do evropské legislativy, protože ta to zkrátka neumožňuje. A proč také, když cukrovary v EU 15 jsou v majetku nebo spolumajetku farmářů. A proč to tak není u nás? Proč generálním ředitelem Eastern Sugar CZ je cévní chirurg? Nepřipomíná vám to kausu kdysi mezinárodně slavné Poldi Kladno. Tam se majitelem stal architekt Stehlík. No a poldovka podle toho také dopadla. Proč cukrovary v ČR byly prodány jakési tehdy narychlo založené společnosti Eastern Sugar a ne českým a moravským pěstitelům? Kdo toto plíživé tunelování umožnil? Kdo tuto společnost přivedl, kteří poradci u toho tehdy byli? Na to si pánové odpovězte a teprve pak můžete hodnotit Agrární komoru.

My neděláme nic jiného než hájíme, a to důsledně, zájmy českých pěstitelů a je nám srdečně jedno, co tomu kdo řekne. Ale věřte, že lidé říkají. Je určité zadostiučinění slyšet názory obyčejných lidí, názory veřejného mínění. Ty jsou na naší straně a ty jsou také předpokladem k tomu, abychom my zemědělci uspěli. Nejenom v cukrovce. Dnes jde o cukrovku, zítra může jít třeba o bramborový škrob, pozítří o další komoditu. Pod pláštíkem reformy, ale na náš účet. Evropa totiž vyrábí stále přebytky potravin a tu výrobu je třeba snížit. Kde? Že my už dávno nejsme soběstační ve většině komodit? To přece nikomu nevadí, dovezeme a hlady neumřeme. Třeba takové Německo zaznamenalo po přistoupení nových zemí obrovský exportní boom. My také, ale opačný. Letos „vyrobíme“ schodek agrárního rozpočtu cca 33 mld. Kč, příští rok třeba 40 a pan guvernér ČNB Tůma má jasno – „pro makroekonoma nejsou tato čísla problém“.

Ale abych byl korektní a uvedl věci na pravou míru. Cukerní kvótu, kterou si vyjednala ČR, musela vláda rozdělit mezi jednotlivé cukrovary. To udělala. Poté mělo následovat vládní nařízení, které by uložilo v rámci tzv. mezioborových dohod cukrovarům přidělenou kvótu rozdělit mezi pěstitele. To vláda, ne Agrární komora, tehdy slíbila avšak neudělala. V ČR to dobrovolně udělal pouze cukrovar TTD Dobrovice. Takže mluvme tak, jak věci jsou, ne tak, jak nám vyhovují. Mluvme pravdu, alespoň v tomto adventním čase.

Ing. Jan Veleba