Izraelci přicházejí na chuť vepřovému

LN 25.1.2000

Izraelci pricházejí na chut veprovému

Imigranti ze SSSR zpusobili v Izraeli velkou zmenu. Jejich pricinením se dnes prumysl na zpracování veprového masa stává výhodným obchodem, prestože konzumace prasat odporuje náboženským rituálum židu.

JERUZALÉM Prumysl na zpracování veprového masa v Izraeli v dusledku demografických zmen poslední dobou jen kvete, a to navzdory prekážkám a zákonným zákazum. Konzumace masa z prasat je totiž od biblických casu pro muslimy a židy zapovezená z náboženských duvodu.

Chov prasat je v zemi ze zákona povolen pouze palestinským obcanum z krestanské menšiny, kterí veprové maso jíst mohou. Proto také Kneset (parlament) nikdy jeho konzumaci úplne nezakázal, ackoliv váha fundamentalistických stran roste.

Na 120 tisíc kusu prasat, které se v soucasnosti v Izraeli rocne porážejí, se dostává do mrazáku a obchodu jakoby pokoutne. Fotografie poražených zvírat se nesmí objevit na verejnosti, jen vzácne jsou k videní snímky živých zvírat v chlévech. Podle reditele nejvetšího závodu v zemi Mizra Gabriela Eichenwalda jedí dnes veprové maso v podobe rízku, šunky a vídenských párku asi tri miliony izraelských "hríšníku", tedy polovina obyvatel Izraele. Ackoliv jde o zákaz náboženského puvodu, veprového a výrobku z nej se zdržují i mnozí nábožensky nepríliš horliví Izraelci.

Židé radeji obetovali život, než by pozreli prase

Podle zákona z roku 1949 jsou ve všech verejných stravovacích zarízeních, napríklad ve školách nebo v armáde, jedinými povolenými potravinami takové, které jsou vyrobené podle židovského rituálu, tedy "košer". Velkou zmenu ale zpusobili imigranti z bývalého Sovetského svazu. Ti zacali do Izraele pricházet nejdríve v 70. letech, a pozdeji také z Ruské federace. Dnes jich zde žije okolo milionu, tedy asi 20 procent obyvatelstva židovského státu. Zákaz požívání veprového pochází z bible. Od prastarých dob toto zdržování, stejne jako praxe obrízky u chlapcu (sedmý den po narození), bylo chápáno jako vernost zákonum judaismu. Ti, kdo prežili nacistický holocaust za druhé svetové války, vyprávejí, že nemálo židu se radeji obetovalo, než by okusili veprové, které jim nekdy bývalo predkládáno s hrozbou smrti, jestliže ho nepozrou. Na základe rituálního zákazu, jejž racionalistictí židé vysvetlují hygienickými duvody, totiž aby se zabránilo nákaze lidí trichinózou prenášenou prasaty, se v krestanských kruzích kdysi verilo, že "židé verí ve vepre". V dobe španelské inkvizice pred peti stoletími se pro oznacení "neverících židu" používala synonyma prasete nebo selete a také výrazy "zlotrilec", "zvrácenec".

Pokuta za symbol odpornosti

V oblasti mesta Aškalon dostalo nedávno osm ruských pristehovalcu, rezníku prodávajících veprové, pokutu od soudu s oduvodnením, že "behem historie byl vepr v židovské tradici symbolem odpornosti". Židovská nacionalistka Tatiana Soskindová pobourila loni islámský svet proti Izraeli. V posvátném meste Hebronu totiž vyvesila plakát s obrazem prasete a titulem "prorok Mohamed", který svým následovníkum veprové rovnež zakázal a byla odsouzena "za útok proti citum muslimu". Jeden ruský spoluobcan Soskindové, Avigdor Eskin, byl zase odsouzen k 18 mesícum vezení za to, že s dalšími židovskými extremisty zneuctil mešity AlAksá a Umarovu (Skalní dóm) v Jeruzaléme. Do techto svatostánku prinesli totiž veprovou hlavu. Odhaduje se, že 9000 tun veprového, které se v zemi rocne vyrábí, konzumuje asi 800 tisíc imigrantu z Ruska a bývalých sovetských republik (120 z nich pracuje v závode Mizra), dalších 200 tisíc zahranicních pracovníku a pres milion Izraelcu.

ctk