Jak se hodnotí kvalita

Právo 31.12.1999

Jak se hodnotí kvalita

Přijetím zákona o vinohradnictví a vinařství, který platí od roku 1995, se změnilo posuzování kvality révových vín. Rozhodujícím měřítkem pro zařazení vín do skupin a stupňů kvality se stalo dosažení určité hranice cukernatosti hroznů (dané obsahem cukru v kilogramech ve 100 litrech hroznového moštu) za předpokladu, že konkrétní víno odpovídá také dalším stanoveným jakostním a zdravotním požadavkům.

Zákon rozlišuje tyto stupně kvality révových vín:

a) víno stolní

Hrozny by měly mít aspoň 11 stupňů cukernatosti. Toto víno nesmí být označeno názvem odrůdy ani vinařské oblasti.

b) víno jakostní

Vyrábí se ve dvou druzích, a to jako:

- známkové víno, jež smí být vyráběno z hroznů s nejméně 15 stupni cukernatosti nebo úpravou (scelováním, řezáním) vín odrůdových podle stálé receptury, nebo jako:

- odrůdové víno, jež smí být vyráběno z hroznů s nejméně 15 stupni cukernatosti, a to pouze z odrůd zapsaných ve státní odrůdové knize, nebo úpravou odrůdového vína z dovozu. Příměs jiné odrůdy může být nejvýše do 15 %. Na vinětě musí být označeno, ze které vinařské oblasti víno pochází.

c) víno s přívlastkem

Existuje ve třech druzích, rozlišených podle minimálního obsahu cukru, a to jako:

- cabinet (s cukernatostí minimálně 19 stupňů normalizovaného moštoměru),

- pozdní sběr (21 stupňů),

- výběr z hroznů (24 stupňů).

Tato vína se nesmějí přislazovat, chemicky konzervovat, musejí být označena názvem vinařské oblasti, případně i vinařské obce, odkud víno pochází.

Pokud se někdy hovoří o špičkových vínech archivních, jde o starší lahvově zralá vína vybraných odrůd, ročníků a lokalit. Zákon tento pojem ale nezná ani nijak nerozvádí. Jde spíše o subjektivní ocenění a výběr z archivu konkrétního vinaře. Ne vždy musí jít o vína s přívlastkem či vína nejkvalitnější. Některá vína dlouhodobým zráním získávají na hodnotě i na ceně, jiná zas stárnutím spíše ztrácejí.

(sp)