Jak se připravovat o čas a peníze

Metro 10.5.1999

Jak se pripravovat o cas a peníze

SLOUPEK

Zní to skoro jako pohádka, ale je to bohužel pravda - ackoli ceská vláda nedávno rozhodla o docasném zvýšení cla na dovoz cukru ze zahranicí, dostává se k nám místy tato komodita za ceny, které jsou ješte nižší, než byly ceny puvodní, pred zavedením uvedeného opatrení. Duvod je jediný - importy cukru, a nejen cukru, jsou pri dovozu na naše území nesprávne deklarovány. Dovozce proste zamení príslušnou položku celního sazebníku za jinou, za kterou zaplatí nižší clo. Výsledkem je pak skutecnost, že kilogram cukru se do CR doveze treba za dve koruny, litr krabicového vína za ctyri a tak dále. O príjmy samozrejme prichází státní rozpocet a domácí výrobci adekvátního zboží o jeho uplatnení na trhu.

Spravedlive je ale treba ríci, že objemy takto dovezeného zboží nejsou témer nikdy nijak dramatické a jsou rozhodne nižší než treba tolik kritizované dovozy zboží dotovaného. Zatímco ale s dotovanými dovozy se dá težko neco delat, protože výše státní exportní subvence, (i když je v celkové výši podle pravidel Svetové obchodní organizace limitována) je v jednotlivých komoditách v podstate dána možnostmi príslušných státních rozpoctu, je obcházení celních pravidel trestný cin, a je to tedy problém rešitelný. V zájmu CR by tak melo být prioritou soustredit svou pozornost na hranicích práve na prípady celních podvodu. Pritom se nedá ríci, kontrolovalo vubec - pocet kontrol je ale dán poctem celníku a potrebností pruchodnosti hranic, cili kontroly lze provádet pouze namátkove. Takové síto sice leccos zachytí, ale ješte vetší objem podvodne dováženého zboží na území CR bez problému pronikne. Výše celních úniku se zrejme vubec nedá odhadnout, rozhodne však bude rádove stamilionová až miliardová. A to se již asi vyplatí celní kontrolu posílit.

Celá vec je ovšem soucástí globálního problému, kterým je cosi, co by se dalo nazvat restrukturalizací úredníku. Nejde pritom o to, aby jich bylo více, ale aby byli na takových místech, kde je to potrebné. Zdá se, že celník jako výkonný úredník je jedním z takových príkladu, zdaleka však ne jediný. Další podcenenou institucí, která má co do cinení se zemedelstvím a mezinárodním obchodem, je Státní rostlinolékarská správa - pri stále vetším durazu na kvalitu, jakost potravin a možnost v tomto smyslu prijímat opatrení k zamezení jakýchkoli rizik je role rostlinolékaru klícová. Ale pojdme dále. Na každém kroku se dnes setkáváme s potrebou mít vcas presné a jasné informace, napríklad z oblasti legislativy Evropské unie, kam hodlá CR vstoupit. EU nám pritom tyto informace poskytuje, avšak soucasná situace vypadá tak, že uvedené údaje proudí do CR k víceméne nahodilému spektru kontaktních osob, které obvykle nemají cas rozsáhlou agendu, práve v zemedelství, vubec zpracovat. Do soucasné doby není ale v CR žádné oficiální certifikované pracovište, které by tyto materiály dokázalo presne preložit a garantovat, že príslušný preklad neobsahuje mylné nebo nepresne interpretované skutecnosti. A to nemluvím o zúradování prodeje pul milionu hektaru státní zemedelské pudy, který je v soucasném personálním obsazení Pozemkového fondu CR témer nerealizovatelný. Co tedy s tím?

Obecne lze ríci, že existují v podstate dva typy úredníku - ti, za kterými jsou videt ciny, a ti, za kterými jsou slyšet slova. Ti druzí pocházejí zejména z rad ruzných komisí a vubec kolektivních orgánu - a tady jsou také personální rezervy. Komise bez osobní odpovednosti, byt jsou casto konstruovány za úcelem minimalizace tendencního rozhodování individuálního, totiž vetšinou stejne nicemu nepomohou - výsledkem je pouze komplikace príslušného rozhodovacího procesu, zejména v casových prodlevách, pricemž silná osobnost svuj individuální názor nakonec prosadí stejne.

PETR HAVEL, publicista