Jaro v kolonii racků

Text a snímky Jaromír ZUMR

Sotva se přihlásí první známky jara, kdy zmizí poslední zbytky sněhu a začíná se objevovat nesmělá jarní travička, přihlásí se kolem rybníků rackové. Kdo by je neznal. Vždyť si vysloužili také známou přezdívku poslové jara. Již v zimě je zastihneme ve městech, kde dovedou žebrat o kousky rohlíků, ale v místech jejich hnízdění se chovají jinak. Většinou obsazují břehy zarůstajících, nebo velké ostrůvky uprostřed hladiny některých vyhlášených rybníků.

Racek chechtavý je doma v Evropě i v Asii. Zbarven je bíle, hřbetní část modrošedá, kdy vyniká čokoládově hnědá hlava. Křídla jsou na špičkách černá, zobák i nohy jsou tmavě červené, mezi prsty plovací blána. Ve zbarvení se obě pohlaví od sebe nijak neliší. Rozdílné je však zbarvení letní a zimní. V zimě totiž rackové nemají hnědě zbarvenou hlavu, ale jen bílou. Hmotnost racků se pohybuje od 0,20 do 0,39 kg.

Ze zimovišť se rackové vracejí již koncem února nebo v březnu. Staří ptáci přilétají již spárováni, mladí vytvářejí páry až po příletu na hnízdiště. K hnízdění si vybírají jen určité rybníky, kde vždy najdou suchá místa pro stavbu hnízda. Hnízdí v koloniích, kdy některé velké kolonie mohou čítat až několik tisíc ptáků, je prozradí neustálý křik.

Svatební hry racků jsou bohaté. Většinou sameček a samička stojí na zemi proti sobě, otevírají zobáky, nadzvedají křídla, klaní se a při tom vydávají známé chechtavé „kvér“. Pobíhají kolem sebe, nebo zase přešlapují na místě. S velkou starostlivostí staví své hnízdo. Nejdříve se stavbou začne sameček, který zahájí snášení drobného materiálu, pak se přidá i samička. Přinášejí suchou trávu, listy, stonky, suché větvičky i rákos.

Od druhé poloviny dubna a v květnu snáší samička dvě až tři poměrně velká a skvrnitá vejce. Zbarvení vajec je někdy velmi rozdílné. Nejčastěji jsou vejce špinavě zelená se skvrnkami šedé či červenohnědé barvy. Na snůšce sedí střídavě oba partneři. Střídání má určitý rituál. K sedícímu jedinci přiletí partner a začne se přikrčený přibližovat, zároveň ještě pokyvuje hlavičkou. Pak se zobákem začne probírat v peří na krku nebo na hrudi sedícího jedince a tím jej vyzývá, aby hnízdo opustil, ten někdy poslechne a odletí. V případě, když sedící pták nechce hnízdo opustit, střídající partner odletí, aby se vzápětí vrátil zpět a pak již silou sedícího partnera z hnízda vystrčil a sám na vajíčka usedl.

Přibližně za 22 až 24 dní se líhnou mláďata, která jsou pokryta prachovým peřím. Zajímavé je, že již mláďata mají dobře vyvinutou plovací blanku mezi prsty a jsou po oschnutí ihned schopna čilého pohybu i ve vodě.

Své hnízdo rodiče bedlivě střeží a urputně hájí před každým nepřítelem. Odhání i statní racky, kteří hnízdí v těsné blízkosti. Často jsou hnízda v koloniích těsně vedle sebe a stává se i to, že v době nepřítomnosti druhého obyvatele hnízda mu někteří kradou stavební materiál, aby ho využili pro sebe, neustálé souboje jsou tedy na denním pořádku.

Přinášení potravy pro mláďata má na starosti nejdříve sameček. Vyvrhuje z volete potravu na hnízdo, část je i pro samičku. Již v prvních dnech se mláďata vydávají s rodiči na vodu, kde je spolehlivě rozeznávají od ostatních, i když jsou na první pohled všechna mláďata stejně zbarvena. Asi po 35 až 40 dnech jsou mláďata schopna letu. V té době u nich převládá hnědě skvrnité zbarvení na křídlech a černý proužek na konci ocasu. Z hnízdiště odlétají a potulují se po okolí.

Potrava racků je převážně živočišná, menší podíl připadá na rostlinnou složku. Ptáci vyhledávají hmyz jak na vodě, tak i na zemi. Proto je zastihneme i na polích, kde doprovázejí traktor, který orá pole, nebo i v létě, kdy se louky sečou, tak v hejnech doprovázejí rackové tyto stroje a sbírají hmyz. Tu a tam uloví i rybí potěr, zmocnit se mohou i vylíhlých nemotorných mláďat některých ptáků.

Racek je vynikající letec, který umí ve vzduchu rychle manévrovat. Po zemi ale také velmi dobře chodí i rychle běhá. Plovací blány na nohou mu umožňují výborné plavání po hladině, přičemž poněkud vyzdvihuje ocas a přes něj vysoko překládá křídla.

Přibližně v červenci opouštějí rackové svá hnízdiště, aby se ještě do podzimu potulovali po krajině, než se vydají do zimovišť. Mnozí středoevropští rackové přezimují v západní Evropě a ve Švýcarsku, kdežto rackové východní Evropy navštěvují středoevropská města. Pravidelně také přezimují v Praze a v jiných městech s nezamrzající řekou.

Často v koloniích racků zahnízdí i několik párů rybáka obecného. Rybák se velmi podobá racku chechtavému. Je však štíhlejší. Na hlavě má černou čepičku, která se táhne jen do roviny oka až do týlu. Rybák se třepe nad hladinou podobně jako poštolka a pak se střemhlav vrhá do vody za vyhlédnutou rybičkou.

Racek chechtavý je u nás běžným druhem. Jak zatoulanci byly u nás zaznamenány též blízce příbuzné druhy racek bouřní, racek mořský, racek žlutonohý, racek stříbřitý a malý. Většinou se jedná jen o přelety v jarním období či na podzim, kdy ptáci přetahují na svá zimoviště.