K výjimečnému silvestru patří pravé šampaňské

LN 9.12.1999

K výjimečnému silvestru patří pravé šampaňské

Pověsti o nedostatku pravého šampaňského, jež doprovázejí přípravy oslav roku 2000, nejsou podle odborníků pravdivé.

ÉPERNAY, Francie Jen málo rekvizit je tak neochvějně spojeno s oslavami Nového roku jako šampaňské, a o to víc to platí o příchodu roku 2000, který kolem něj vyvolal skutečnou horečku a pověsti o tom, že ho nebude dostatek. Ne na každé oslavě se ale bude pít pravé šampaňské a ne každý ví, jak složitá procedura vedla k vínu, jež bude na Silvestra prolito hrdlem. Označením Champagne na vinětě se mohou pyšnit jen značky vypěstované ve stejnojmenném východofrancouzském kraji. A ani to nestačí: musejí vyrůst na asi 35 tisících hektarech vinic potvrzených zákonem z roku 1951. Jen asi 10 procent šumivých vín vyprodukovaných ve Francii je tedy šampaňské a vše ostatní jsou crémanty a další regionální varianty "bublinek".

Část bohaté úrody zůstala letos na vinicích

Francouzský vinařský průmysl je svázán množstvím pravidel, která mají udržet kvalitu moku na vysoké úrovni, a v Champagne to platí dvojnásob. Vedle vymezení vinic tu platí i kvóty na množství sklizených hroznů, které se pohybuje mezi 10 000 až 12 000 kilogramy na hektar. "Letos byla vynikající úroda a část jsme jí prostě museli nechat na vinici," potvrzuje letošní zkušenost ostatních vinařů Pierre Vessely, který má vinice nedaleko Remeše. Další předpis stanoví, že šampaňské může být namícháno jen z odrůd bílého vína chardonnay a červených pinot noir a pinot meunier. Od jiných vín se odlišuje i tím, že nemusí mít ročníky: když není sklizeň prvotřídní, namíchá se se starším vínem.

Za původce šampaňského bývá označován Dom Pérignon, který byl koncem 17. století sklepníkem benediktinského kláštera v Hautvilliers u Épernay. Dnes se odborníci shodují, že první šumivé víno vzniklo nejspíš náhodou, ale Dom Pérignon rozhodně celou technologii propracoval natolik, že získalo věhlas po celé zemi a nahradilo v Champagne dosavadní běžné bílé víno.

Rozhodně se zasloužil o to, že magicky znějící jména značek jako Mumm, Taittinger, Pommery, Piper- Heidseick, Mercier, LaurentPerrier nebo Veuve Cliquot přinesly kraji prosperitu. Dalším určujícím ukazatelem pravého šampaňského je totiž cena, která se jen zřídka dostane pod sto franků za láhev.

Vzhledem k přirozeným omezením produkce šampaňského a kvůli roku 2000 vznikla řada fám, že šampaňského nebude dost, nebo že bude příliš drahé. Zatím je ho všakpřinejmenším velkých značek dostatek a dosud nedošlo ani k velkému zvýšení cen, které se oproti loňskému roku zvedly nejvýše o deset procent.

čtk