Kolik rybářských firem přežije?

Prodej ryb na domácím trhu je prý nevýnosnou službou spotřebiteli

Společným problémem jsou rostoucí náklady na vstupy

Zdeněk Zuntych

Téměř všechnu produkci ryb vloni prodaly tuzemské rybářské podniky - tak zní dobrá zpráva. Ta špatná pak - ceny byly na samé hranici rentability. Mnozí čeští produkční rybáři proto tvrdí, že charakteristika oboru z poloviny 90. let, kdy se o něm hovořilo jako o jediném ziskovém odvětví domácího zemědělštví, už dávno vyčpěla.

»Dnes to je leckde tak na přežití,« přiznal jeden z šéfů rybářských podniků. Podle statistiky českobudějovického Rybářského sdružení ČR se vloni v zemi vylovilo 19 500 tun sladkovodních ryb. To bylo o šest procent víc než v roce 1999. Z tohoto množství se v Česku prodalo přes osm tisíc tun živých a více než dva tisíce tun zpracovaných ryb. Zbytek se vyvezl do zahraničí. Díky jistému převisu nabídky a následnému prudkému propadu cen se export meziročně zvýšil o více než 24 %. »Bylo to nebývalé množství, ale exportní ceny byly proti tuzemským v průměru o 14 korun nižší,« poznamenává správní ředitel sdružení Václav Šilhavý s tím, že se na odbytu v době afér kolem BSE, kulhavky či slintavky projevil také zvýšený zájem zahraničních spotřebitelů po zdravém rybím mase.

Průměrná prodejní cena kaprů, kteří na trhu dominují, vloni meziročně klesla o 10 % na zhruba 36 Kč/kg, a dostala se tak na úroveň cen produkčních. Ředitel společnosti s. r. o. Lesy a rybníky města Českých Budějovic Pavel Hartman proto prodej na domácím trhu pokládá v podstatě za službu spotřebiteli. Výrobní náklady na kilo kapra ve firmě totiž dosáhly 34,50 Kč a ryba se doma prodávala bez započítání nákladů na správní režii v průměru za 35,90 Kč/kg. »Bilanci nám vylepšil vydařený export, kde se podařilo dohodnout cenu 39 korun za kilo kapra,« poopravuje celorepublikovou statistiku.

Přestože experti upozorňují, že problémy, jako je sucho, nedostatek vody, snižující se plochy plůdkových rybníků, klesající výkony a investice, jsou často ve vazbě na vrtochy přírody lokální, neměly by se přehlížet, protože vzhledem k produkčním cyklům se případné další ztráty na hospodaření nemusí projevit hned, ale až za dva nebo tři roky. Společným problémem přitom jsou rostoucí náklady na vstupy, hlavně energie, krmiva a pracovní síla. »Pokud přihlédneme k poklesu tržních cen ryb, které se během tří let snížily v rozmezí 20 až 30 % a současnému růstu nákladů až o 20 %, pak podkapitalizovaným a zaúvěrovaným firmám nezbývá, než snižovat náklady a snažit se udržet rentabilitu,« říká analytik, který si vzhledem k sazbám na obor nepřál být jmenován.