Kvalita slivovice záleží hlavně na ovoci

MF Dnes 28.9.1999

Kvalita slivovice záleží hlavně na ovoci

Krnčice - Mnoho lidí by si mohlo myslet, že ten, kdo si zřídí pěstitelskou pálenici má slivovici nade vše rád. Ne, že by ji Josef Růžička z Krnčic rád neměl, vždyť každý rok si nechával ovoce vypálit, ale nápad zprovoznit pálenici byl pro něj záchranou. "Měli jsme se společníkem plán, že v chátrajícím objektu družstva rozjedeme papírenskou výrobu. Já měl koupit objekt a on dodat stroj. Jenže pak z toho vycouval a mně objekt včetně úvěru, který jsem si na jeho koupi musel vzít, zůstal na krku," vzpomíná na nelehké začátky dnes úspěšný palírník, dříve vyučený elektrikář Růžička. Zrovna v té době jel vypálit ovoce do Želetavy, kde palírnu obsluhovali dva důchodci. Řekl si, když to mohou zvládnout důchodci, proč ne já. Navíc věděl, že v okruhu zhruba dvaceti kilometrů nic podobného není a nápad byl na světě. Zhruba rok trvala přestavba objektu, kterou dělal za pomoci kamarádů ve volném čase po práci a v roce 1994 palírnu otevřel. Místo stájí je dnes kvasírna, kde mač zraje, palírna s moderní technologií i kancelář. Velký dík prý patří dnes již zesnulému panu Kovářovi, který Růžičku do tajů správného pálení zasvětil i přes to, že byl pro něj konkurencí. Když prý začínal, lidé nejprve vozili jablka, prý na zkoušku, aby si nezkazili švestky. Jablkovice jim chutnala a od té doby vozí k Růžičkům všechno své ovoce. Živnost prý zatím šlape. Letos ji dokonce rozšířil i na ovocný lihovar, což znamená nejen pálení, ale také prodej kořalky a do budoucna by chtěl koupit dopravní čerpadlo. "Tohle jsou surovinové kotle, do kterých se dá ovocný mač, z nich vede potrubí, jímž proudí pára a tady jsou chladiče, kde se kořalka zchladí a zase zkapalní. Stéká do nádrže a až várku vypálím, přepustím ji do rektifikačního kotle a tam se vypálí znova. Prochází pak přes další chladič a přes měřidlo, které přesně zaznamenává počet litrů protékající slivovice," popisuje výrobu Josef. Sezóna trvá zhruba do března či dubna, přičemž největší nápor bývá kolem Vánoc, v lednu a únoru. "Hodně mi pomáhá otec a k tomu mám jednoho zaměstnance. Ale bez pomoci rodiny by se to nedalo dělat," přiznává osmatřicetiletý Josef Růžička. Slivovici má majitel palírny samozřejmě rád, ale prý ji jen koštuje, aby poznal, jaká je kvalita, aby se nestalo, že by zákazník dostal něco špatného nebo slivovici z cizího ovoce. To by taky o živnost mohl přijít. A z čeho je slivovice nejlepší? "Samozřejmě ze švestky, ale párkrát jsem dělal i z rynglí a špendlíků, což si pak všichni hrozně chválili. Každá kořalka má svou chuť a svým způsobem je dobrá, ale hodně záleží na tom ovoci, musí být kvalitní a vyzrálé. Slivovici na zdraví lidem, co mají srdeční a takové problémy, doporučuje i náš doktor a to i při práškách, že to neuškodí," říká Růžička, jehož maminka slivovici pravidelně pila na roztažení cév po infarktu. Sám prý si dá slivovičku spíše až večer, kdy ví, že nikam nepojede, aby ji vychutnal. Největší odměnou je pro něj, když coby člen Unie destiletérů uspěje se svou kořalkou na výstavě. Ocenění už získal několik. V roce 1996 byla dokonce slivovice a jablkovice Josefa Růžičky vyhlášena nejlepším destilátem roku. Když se ve Velké nad Veličkou začal pořádat mezinárodní košt slivovice, kde se sejde kolem dvou tisíc vzorků kořalky a porota do užšího kola vybírá šedesát nejlepších, ty vypálené Josefem Růžičkou byly vždy mezi oněmi šedesáti. Dokonce si i košér jablkovici nechala v Krnčicích vypálit firma jako zakázku pro židovskou obec. A jak správně slivovici koštovat? Josef Růžička říká, že malé štamprdle je ještě velké. Je lepší spíš ještě menší a slivovici vyloženě jen poválet po jazyku, aby se tam ty chutě zvýraznily. Když někdo panáka do sebe kopne, ten efekt není takový. Chce to ale čas, než se k tomu člověk dopracuje.

HALINA STAŇKOVÁ