Na možnost uznat víno jako reklamní dar v daňových nákladech existují různé názory

Když v pátek vyšel na daňové stránce článek "Víno v daňových nákladech, úplatek ne", rozdrnčely se redakční telefony. Řada čtenářů i odborníků upozorňovala, že v loňském roce došlo ke změně zákona o spotřebních daních, která lahev vína vylučuje z daňově uznatelných propagačních darů. O co jde? Zatímco zhruba do poloviny loňského roku révové víno nebylo vůbec předmětem daně, podle novely zákona o spotřebních daních sice předmětem daně je, avšak s nulovou sazbou. Praktický dopad je velký právě pro oblast zdaňování propagačních předmětů. Jednou z důležitých podmínek, aby takový předmět mohl být uznán za daňový náklad, je, že nesmí jít o zboží, které je předmětem spotřební daně. Jednoduše řečeno, zákon do poloviny loňského roku umožňoval darovat lahev vína coby předmět propagace, zatímco od té doby to neumožňuje.

Autor článku vycházel ze staré verze zákona a v tomto směru pochybil, čímž mohlo dojít ke zmatení širokého okruhu čtenářů. To ovšem neznamená, že obsah článku byl naprosto nesprávný. Mezi daňovými poradci existuje výklad zákona, že víno nakoupené v maloobchodě už není předmětem spotřební daně. To znamená, že splňuje podmínku pro daňovou uznatelnost propagačního daru. Je třeba ještě strhnout původní etiketu a nahradit ji nálepkou s propagovanou firmou nebo zbožím. Nutno dodat, že tento výklad zákona je poměrně revoluční a zatím nenachází plné pochopení u finančních úřadů.