Politiky svádí k pití životní styl i tolerance veřejnosti

LN 22.11.1999

Politiky svádí k pití životní styl i tolerance verejnosti

Politika a alkohol. Správa vecí lidských vs. pruvodce cloveka starý jak o lidstvo samo. V cem se svet politiky a svet alkoholu stýkají a vcem ovlivnují?

PRAHA Vládnou Cechum pijani? Alkoholická tradice disentu a prvních porevolucních let je stále živá a ceská verejnost v tomto smeru velmi tolerantní. Pijí politici více než bežní obcané? Ceši jsou tradicne v pití preborníky a politici mají všechny predpoklady být jejich predvojem. Má politik ve srovnání se svým volicem menší ci vetší právo tu a tam podlehnout v nerovném boji s "rozvracecem rodin"? Má to štestí, že má slušný príjem a volný denní režim, ale smulu, že je stále na ocích. O tom, že se politika a alkohol navzájem ovlivnují, není asi pochyb. Politici rozhodují o spotrebních daních, dovozních clech apod. a tím strucne receno o dostupnosti alkoholu pro bežného smrtelníka. V opacném gardu pak alkohol ovlivnuje výkon i kariéry politiku, ba podle staré pravdy dokonce i bytí a nebytí vlád (sáhnou-li na ceny piva).

Disidentská tradice zavazuje

V doprávání si alkoholu Ceši tradicne hrají první svetovou ligu, v pití piva jsou neporazitelní. Prumerný Cech rocne vypije více než 180 litru alkoholických nápoju, z toho více než 160 litru piva. Je snad možné, aby takový národ ze sebe jako elitu do parlamentu ci vlády vygeneroval abstinenty? Z hlediska civilizovaného sveta je asi vztah ceských politiku k alkoholu a otevrenost jeho konzumace nadstandardní. To je dáno i zpusobem, jímž vznikla domácí politická scéna. Alkohol byl významným fenoménem minimálne velké cásti disentu a rada odpurcu totalitní moci (Václav Havel, Jirí Dienstbier, Jan Ruml, Alexandr Vondra, Ivan Mašek atd.) zajistila jeho nezbytnou prítomnost i v nové spolecenské elite. Tomu jiste pomohla i nezmerná tolerance Cechu: priopilý státník se stejne jako záletný politik v Cesku nesetká s mravním odsouzením, ale spíše s pobaveným úsmevem ci spikleneckým pomrkáváním. Alkohol ceskou politikou prolnul, v nekterých prípadech ji snad prímo pohltil. Nejvyšší státníci sice nedosahují "kvalit" Borise Jelcina a nedirigují na oficiální návšteve orchestr ani nepadají na schodech. Drobnejší excesy ceských cinitelu ale nejsou vzácností. Naposledy vzbudil pozornost prípad poslance CSSD Radima Turka: za opilost pri jednání snemovny slíbil venovat cástku se ctyrmi nulami na konci detskému domovu v Brušperku. Kdyby tak ucinil každý politik za každou svou opilost "ve službe", byl by brušperský útulek dlážden zlatem...

Problém? Nalej!

Hojné konzumování alkoholu bylo príznacné zejména pro první porevolucní parlamenty. Komunista Petr Vilhelm popsal v roce 1991 Federální shromáždení slovy: "Po ránu pripomíná spolecnost po bourlivé party. Nekterí jsou ješte opilí, jiní prožívají kocovinu, další se teprve probouzejí." Parlamentní pametníci jmenují radu zapomenutých i známých jmen poslancu, kterí byli z nekolika parlamentních osvežoven vynášeni ve stavu "namol". Své kouzlo mely hlavne predvánocní ci predprázdninové schuze snemovny: dení v sále sledovali jen vybraní a alespon zcásti strízliví zástupci klubu, kterí meli za úkol v prípade nouze privést (prinést?) do sálu své kolegy. Bujaré pijácké príhody doprovázely i tak "nudné" okamžiky, jako byla treba príprava ústavy. Nešlo pritom jen o poslance. Na stranických sjezdech bez výjimky byl a je druhý jednací den vždy výrazne poznamenán tím, kdo se po težké noci vubec dostaví a v jaké kondici. Alkohol v jeho tažení nezastavily ani strohé vrátnice státních úradu. Bývalý Rumluv námestek Martin Fendrych ve své knize nastinuje, jak se ješte sedm let po prevratu rešily na vnitru problémy: "Nalej mi slivovici, prosím ho (Rumla). Piju..."

Riziková profese

Deset let "normalizace" ceské politiky ale prece jen udelalo své. "Snemovna se v tomto smeru výrazne kultivuje, poslanci si po sérii afér dávají pozor, zejména na rízení v opilosti. S dobou pred pár lety se to nedá srovnat," ríká kanclér snemovny Petr Kynštetr. Dejiny ceského politického pijáctví tak zaznamenaly prelom: s postupnou výmenou garnitur byl alkoholismus disidentský nahrazen jinými druhy plebejským, mladickým apod. Jako jev se snad zmírnil, urcite ale nezmizel a neprestal být verejností tolerován. Není tolerance i deset let po listopadu chybou? Odpoved asi není jednoznacná. Už proto, že delení politiku na abstinenty a pijáky se zcela jiste nekryje s delením na schopné a neschopné. Poslanec ODA Ivan Mašek se stal živým symbolem politického pijáctví a senátora ODS Václava Bendu si leckdo pamatuje jen se sklenicí v ruce. Ve svých stranách ale oba vždy patrili k nejschopnejším... Ani medicínský ohled není vodítkem: alkohol sice nekomu zpomaluje reakce a zhoršuje koordinaci, jinému zase zvyšuje aktivitu. Psychologové navíc v prípade politiku hovorí prímo o rizikové skupine. "Pracovní vytížení, velký spolecenský tlak, úcast na mnoha spolecenských akcích, k nimž požívání alkoholu patrí, co chcete více?" ríká klinická psycholožka Zdenka Košancová. "Velké vytížení, odloucení od rodin, celibát, prijatelné ceny alkoholu v parlamentu," potvrzuje snemovní matador Pavel Tollner: "Nekdo se tomu dokáže ubránit, rada lidí si tu ale naopak vypestuje na alkohol slušný návyk."

Miroslav Korecký