Postavení domácností zemědělců v 90. letech

Postavení domácností zemědělců v 90. letech

Position of farmers households in the nineties

Autor: Ivana Leitmanová

Abstrakt v češtině:

Klesající podíl zaměstnanosti v zemědělství se odráží také v postavení stávajících domácností zemědělců. Jejich příjmy, jako materiální determinant spotřeby, jsou nejižší ze všech typů ekonomiky aktivních domácností. Tím se životní standard domácností zemědělců pohybuje pouze nad úrovní životního minima. Bylo by tomu tak nejen v ČR, kdyby vlády zemí EU i USA zemědělce nepodporovaly cestou nejrůznějších podpor a příplatků.

Abstrakt v angličtině:

Decreasing ratio of an agricultures employee is reflected in position of farmer households. Their incomes as a material determinant of consumption are lowest among all types of an economicaly active households and therefore is living standard of farmers households about level of living minimum. It would be in the same way not only in Czech republic, if governments of EU countries and the USA didn´t support their own farmers by subsidies.

Klíčová slova:

Domácnosti zemědělců, příjmy, výdaje, podpora

Keywords:

Farmers households, income, expenditure, subsidy

Úvod:

Zemědělství je doménou venkovských oblastí. V České republice dochází k nárůstu počtu obyvatel venskovských obcí při současném snižování počtu pracovních příležitostí v zemědělství. Samozřejmě, že ne všichni pracují, resp. mají zájem pracovat v zemědělství, nezanedbatelná část venkovské populace se touto oblastí ekonomické aktivity zabývá. Zároveň se v malých obcích zvyšuje počet obyvatel žijících pod hranicí životního minima. Domácností zemědělců se tak stávají průsečníkem domácností početných, žijících na venkově, majících rozhodující zdroj příjmů v zemědělství, což jsou faktory, které determinují jejich spotřebu, postavení a kvalitu života vůbec.

Cíle a metody:

Stať se zaměřuje na identifikaci vlivů a faktorů, které ovlivňují postavení domácností zemědělců v České republice v posledním desetiletí v kontextu evropských integračních tendencí i ochranářských opatření v USA.

Východiskem je časová a prostorová analýza zdrojů ČSÚ, MPSV ČR, agentury Media Projekt, Evropské komise, Eurostatu a Bureau of Labor Statistic.

Výsledky a diskuse:

Zemědělství v ČR začátkem devadesátých let charakterizoval 8,2% podíl na HDP a 10,3 procentní podíl na zaměstnanosti, koncem devadesátých let tyto podíly činily méně než 4,5%. V zemědělství působilo, na základě údajů z registru ekonomických subjektů, ke konci roku 1995 104152 fyzických osob, což bylo 9,26%, ke konci roku 1998 118167, což bylo pouze 7,96% z celkového počtu ekonomických subjektů v národním hospodářství. Takže i přesto že absolutní počet subjektů působících v oblasti zemědělství vzrůstal, ve struktuře ekonomických subjektů docházelo k poklesu jejich podílu. Vyšší podíly této organizační formy podnikání vykazovalo stavebnictví, obchod, opravy motorových vozidel a spotřebního zboží, činnosti v oblasti nemovitostí, pronajímání nemovitostí a služeb. Navíc intenzita tvorby a vzniku nových subjektů v zemědělství, měřena podílem vzniklých a zaniklých subjektů, je asi třikrát nižší než v národním hospodářství jako celku, přičemž dochází stále k jejímu výraznějšímu snižování, na rozdíl od již zmiňovaných odvětvích obchodu a stavebnictví, kde je proces vznikání a zanikání subjektů velmi intenzivní.

Produktivita práce v zemědělství, měřena úrovní zemědělské výroby na jednoho pracovníka v devadesátých letech (především do roku 1997), dynamicky rostla (sklizeň zrnin, brambor, olejnin a výroby masa a vajec). Hospodářský výsledek zemědělských podniků se však, po přechodném zlepšení v polovině devadesátých let, propadl do červených čísel.

Zemědělství je doménou venkovských oblastí, ve kterých žijí v ČR téměř tři čtvrtiny obyvatelstva. V nejmenší sledované velikostní skupině obcí - do 499 obyvatel dochází sice k poklesu počtu obyvatel, ale ve skupině do 1999 obyvatel a také ve skupině do 9999 obyvatel jejich počet roste, uplatnění v zemědělství však nachází stále menší část.

Přitom právě v obcích s méně než 5000 obyvateli se podíl lidí žijících pod hranicí životního minima pohybuje okolo 20%, přičemž podle agentury Projekt Media se tento podíl za Českou republiku jako celek pohybuje kolem 10%. Rodiny se třemi a více dětmi jsou na tom ještě hůře než nezaměstnaní, u kterých se životní standard pohybuje na úrovni 1,3 životního minima, u rodin s dětmi na úrovni 1,1 životního minima.

Příjem na 1 člena domácnosti zemědělců činil v roce 1998 80366 Kč, což bylo nejméně ze sledovaných ekonomicky aktivních domácností, a o pětinu méně než u domácností zaměstnanců.. Začátkem devadesátých let čisté peněžní příjmy na 1 člena domácnosti zemědělců byly 24420 Kč, koncem devadesátých let 69456 Kč, čisté peněžní výdaje 23016 Kč a 68100 Kč.. Meziroční reálný nárůst koncem devadesátých let byl nejnižší ze všech typů domácností (vyjma domácností s dětmi s minimálními příjmy, kam však domácnosti zemědělců také patří). V celých devadesátých letech domácnosti zemědělců, a také domácnosti s dětmi s nízkými příjmy, i když kvantitativně méně, profitovaly z redistribuce příjmů, měřeno podílem čistých peněžních příjmů a hrubých peněžních příjmů z pracovní činnosti.

Struktura příjmů domácností zemědělců se vyznačuje nejvyšším podílem sociálních příjmů, a naopak, nejnižším podílem příjmů pracovních. Také vykazované saldo vybraných úspor a vkladů (kladné) je nejnižší. Pokud jde o sociální příjmy, domácnosti zemědělců vykazují nejvyšší podíl nemocenského a přídavků na děti. Nejnižší je u nich dále podíl ostatních příjmů.

Výdaje domácností zemědělců také vykazují určitá specifika. Maximální podíl ve struktuře výdajů ve srovnání s ostatními domácnostmi připadá na dopravu a spoje, minimální posléze na kulturu, vzdělávání, sport a restaurační stravování.

Avšak srovnání vysoké a nízké příjmové skupiny domácností zemědělců vykazuje identické znaky jako ostatní typy domácností. To znamená, že domácnosti nízkopříjmové skupiny mají téměř dvojnásobný počet členů (v domácnostech zemědělců přitom absolutně nejvyšší), hranice příjmů je však zhruba poloviční, peněžní vydání jsou však pouze třetinová. Navíc, u nízkopříjmových domácností zemědělců, ve srovnání s ostatními typy domácností, připadá nejvyšší podíl na bytové zařízení a provoz domácnosti a dále na dopravu a spoje, nejnižší pak na osobní potřeby, léčebnou péči a na bydlení. U vysokopříjmových domácností je, ve srovnání s ostatními vysokopříjmovými domácnostmi, nižší podíl výdajů na kulturu, vzdělávání a rekreaci, a také na osobní potřeby a léčebnou péči. Vyšší je na bytové zařízení a provoz domácnosti a v roce 1998 byl vyšší také podíl připadající na daně, pojištění a platby.

Částečnou odpověď na příčiny těchto rozdílů nabízí analýza nákladů práce. Ty jsou právě v zemědělství a myslivosti již tradičně nejnižší - dosahovaly 76,87% národohospodářské úrovně celkem v roce 1997 a 78,22% v roce 1998. Jejich struktura se vyznačuje vyšším podílem přímých nákladů (při vyšším podílu mezd a nižším podílu náhrad mezd), které se v roce 1998 ve srovnání s rokem 1997 zvýšily o 12% (tj. mírně nadprůměrně),nižším podílem sociálních požitků (které meziročně navíc poklesly) i personálních nákladů a výdajů, které se pohybují zhruba na poloviční úrovni ve srovnání s NH jako celkem. Přitom začátkem devadesátých let mzdy v zemědělství byly o 10% na úrovní národohospodářského průměru, koncem devadesátých let více jek 20% pod tímto průměrem. Mzdy v NH se za toto období totiž zvýšily 3,5-krát, v zemědělství pouze 2,5-krát.

V zemích EU kontinuálně se snižující počet zemědělského obyvatelstva koreluje se snižováním počtu venkovského obyvatelstva, snižuje se také výměra zemědělské půdy, na druhé straně dochází k nárůstu velikosti zemědělských podniků. Koncentrace výroby bude umocněna tím, že určité druhy výrob se budou soustřeďovat na určitá území, což platí především pro vepřové maso a drůbež.

Samozřejmě, jednotlivé země, ale také jednotlivé regiony v těchto zemích, se více či méně vzdalují od průměrných údajů týkajících se velikosti zemědělských podniků za EU jako celek, přičemž existují dva modely zemědělství, zemědělského hospodaření:

- jihoevropský model - s velmi malými a malými podniky (4 - 8 ha), které obhospodařují spíše starší zemědělci, typický především pro Řecko, Itálii, Portugalsko a Španělsko, přičemž vedle těchto malých podniků vznikají v některých regionech velké podniky, a někde představují dokonce převládající formu podniku.

Takovéto podniky nenabízí všeobecně možnost k dostatečnému zabezpečení životních nákladů, vyjma případů určitých speciálních kultur, takže zemědělci jsou odkázaní na další příjmové možnosti, v neposlední míře na důchod. Malé podniky jsou méně odolné vůči tržním a cenovým změnám, čímž je ohrožena jejich schopnost přežít.

- severoevropský model - se středními anebo velkými podniky (17 64 ha) je převládající formou v Irsku, zemích Beneluxu, Německu, Dánsku, Francii a Velké Británii

Střední podniky se specializují na pracovně intenzivní produkci (ovoce, zelenina, květy), resp. rozvíjejí se jako vedlejší nebo doplňkové ekonomické formy.

Jak se vyvíjí počet podniků, závisí na celém komplexu sociálně-ekonomických faktorů, počínaje tržními podmínkami a konče politickým prostředím. V nejbližším období se očekává, že jako rozhodující faktor bude působit demografický vývoj.

Nejen vývoj podnikové struktury, ale také vývoj příjmů zemědělců se liší region od regionu, především pokud jde o horské oblasti, jinak postižené oblasti a nepostižené oblasti, ale také v rámci určité oblasti. Ve srovnání s průměrnými příjmy, jsou příjmy v nepostižených oblastech o 26% vyšší, v "monopostižených" oblastech o 19% nižší a v horských oblastech o 45% nižší. Srovnání příjmů na obyvatele v jednotlivých oblastech ukázalo, že meziregionální rozdíly u zemědělských příjmů jsou mnohem výraznější než v případě regionálních příjmů jako celku. I když obecně platí tendence, že zemědělské příjmy se zvyšují s růstem výkonnosti dané oblasti, není tato korelace dostatečně velká a je tím slabší, čímž vyšší je úroveň celkových regionálních příjmů.

V mnoha domácnostech zemědělců představují příjmy ze zemědělství pouze část jejich příjmů. Přitom dodatečné a vedlejší příjmy jako zdroj příjmů nabývají na významu. Za evropskou patnáctku se odhadovalo, že v roce 1993 se nabízelo pouze pro pouhou čtvrtinu zaměstnaných v zemědělství pracovní místo na plný úvazek.

Na zlepšení příjmové situace zemědělců a jejich domácností jsou proto, jako nejnovější forma pomoci, zaměřeny tzv. vyrovnávací příplatky, příspěvky na realizaci rozvojových plánů, zvláštní podpory pro kolektivní investování a různé jednorázové státní podpory a příspěvky.

Příjemci vyrovnávacích příplatků jsou vlastníci zemědělského podniku v postižených územích, kteří obhospodařují minimálně 3 ha zemědělské půdy a jsou povinni vykonávat ekonomickou aktivitu v zemědělství po dobu pěti let. Z poskytování příplatku mohou být vyloučení příjemci vysokých výdělků, dále ti, kteří byli vyvlastněni nebo vykoupeni ve veřejném zájmu a také starobní důchodci. Poskytování příplatku závisí také na stavech skotu, ovcí a koz, přepočítaných dle dobytčích jednotek, ale také na obhospodařované půdě. Krávy, kterých mléko je určeno ke stržnění, mohou být při poskytování příplatku zohledněny v horských oblastech v případě, že mléko představuje podstatný díl produkce podniku.

Vlastníci zemědělských podniků v EU, mající nárok na vyrovnávací příplatky, musí splňovat určité předpoklady. Nejdříve by mělo dojít při poskytování těchto příplatků k vyloučení osob, které mají pouze bydliště na venkově, nebo kterých hlavní ekonomická aktivita není v zemědělství. Na druhé straně by měla být vytvořena možnost, umožnit participovat na výhodách těchto příplatků i osobám, které pracují v zemědělství na částečné, resp. zkrácené úvazky. Tyto skutečnosti by se prověřovaly na základě daňových přiznání, nebo na základě evidence sociálního pojištění.

Další pomocí budou příspěvky na realizaci rozvojových plánů, zaměřených na modernizaci zemědělského podniku. Součástí plánu musí být předpoklad, že pracovní příjmy dosažené realizací rozvojového plánu budou srovnatelné s výdělky na pracovní jednotku v povoláních mimo zemědělství v postižené oblasti. Předpokladem pro tento příspěvek je, aby příjem zemědělského podniku v horských oblastech nepřevýšil 70% srovnatelného pracovního příjmu, kterým je průměrná hrubá mzda nezemědělského zaměstnance, na pracovní jednotku. Prvním krokem pro jejich poskytování bude přepočítávání pracovních sil na plný úvazek, prováděno ve vztahu k trvale zaměstnanému personálu a počtu ročně odpracovaných hodin.

Další systémovou formu pomoci je zvláštní podpora pro kolektivní investování, která bude v zemědělském podniku určena pro cestovní ruch a řemesla.

V USA, kde v červnu 1999 pracovalo v zemědělství 2,2 mil námezdních pracovníků, se jejich počet zvýšil ve stejném období roku 2000 na 2,4 mil, naproti tomu počet sebezaměstnaných se snížil zhruba o stejný počet z 1,4 mil osob na 1,3 mil, avšak nepatrne se zvýšil také počet pomáhajících rodinných příslušníků z 41 tisíc na 54 tisíc.

USA se přitom rozhodly zvýšit podporu zemědělských podniků prostřednictvím přímých plateb ve výši 7,4 mld. USD a v příštích pěti letech prostřednictvím příplatků na pojištění sklizně ve výši 8,2 mld USD. Od roku 1996 byly tyto platby zvýšeny dokonce sedminásobně. Takže v tomto roce americká vláda připravila pro zemědělce platby více jak trojnásobné ve srovnání s EU, které představují asi třetinu rozpočtu ministerstva zemědělství.

V zemědělství samotném se může mnoho zemědělců považovat za "zemědělské podnikatele", kteří vedle čistě zemědělských produktů vyrábějí celou škálu dalších výrobků a nabízejí služby nejen v oblasti životního prostředí a tak nutně musí disponovat množstvím technických, obchodních a finančních znalostí.

Situace těchto domácností by se mohla zlepšit po vstupu do EU, kdyby zůstaly v rámci společné zemědělské politiky zachovány zemědělské subvence a přímé platby. Jenže Evropská komise se k tomuto nároku nestaví příliš vstřícně, pokud jde o nové potenciální členy. Zdůrazňuje, že by došlo k deformacím ve struktuře mezd, neboť zemědělci by tím vydělávali dvojnásobek průměrné mzdy.

Literatura:

Anzahl der Betriebe nimmt ab, Gröâe nimmt zu. Luxemburg, Eurostat 2000 Leitmanová, I.: Trh práce EU a ČR: stav a vývoj. České Budějovice, Datapartner, 1999

Leitmanová, I.: Zaměstnanost v zemědělství, myslivosti, rybolovu a lesnictví a její souvislosti. Zemědělská ekonomika, 1997, č.9

Rievajová, E. - Stanek, V.- Dudová, I.: Teória a politika zamestnanosti. Bratislava, Vydavateľstvo Ekonóm 1999

News. United States Department of Labor. Washington, D.C. 2000

Příjmy, výdaje a spotřeba obyvatelstva. Praha, ČSÚ 2000

Vývoj peněžních příjmů domácností a životních nákladů. Praha, MPSV 2000