Produkce cukrovky a cukru v Polsku

Sugar beet and sugar production in Poland

S. Podlaski

Katedra fyziologie rostlin, Ústav pěstování rostlin a semenářství

Summary: Sugar beet is one of most important crops in Poland. Its harvest fluctuates from 11 to 16 mil.t. of root, that places Poland on third place in Europe. Yields of white sugar per ha move from 5.1 to 5.65 t/ha. In 1999 was utilised for 1 ha in average fertilising: N - 113,6 kg, P - 80,5 kg a K - 136 kg/ha. Polish sugar factories are little enterprises with low processing capacity of sugar beet. Prices of sugar beet in last campaign were in a quote A in boundary 104 - 115 zl/t, in quote B 55 - 85 zl/t and in a quote C 40 - 60 zl/t. It will be authorised new sugar law limiting proceeding of sugar beet production by parliament in Poland soon.

Key words: sugar beet production, sugar production, Poland.

Souhrn: V Polsku je cukrová řepa jednou z nejvýznamnějších pěstovaných plodin, její sklizeň kolísá od 11 do 16 mil.t kořene, což staví Polsko na třetí místo v Evropě. Výnosy bílého cukru z hektaru se pohybují od 5,1 do 5,65 t/ha. V roce 1999 bylo použito na 1 ha při průměrném hnojení: N - 113,6 kg, P - 80,5 kg a K - 136 kg. Polské cukrovary jsou malé podniky s nízkou kapacitou zpracování řepy. V poslední kampani byla cena cukrovky v kvótě A v rozmezí 104 - 115 zl/t, v kvótě B 55 - 85 zl/t a v kvótě C 40 - 60 zl/t. Zanedlouho bude parlamentem schválen nový cukerní zákon vymezující procesy produkce cukrovky a cukru v Polsku.

Klíčová slova: produkce cukrové řepy, produkce cukru, Polsko.

1. Produkce cukrové řepy

V Polsku je cukrová řepa jednou z nejvýz-namnějších pěstovaných plodin. Úroveň pěstování této plodiny dosahovala v polovině sedmdesátých let 550 tis.ha. Nyní kolísá plocha od 330 do 400 tis.ha. Tento údaj naznačuje, že vzhledem k rozsahu produkce, zaujímá Polsko třetí místo v Evropě po Německu a Francii. Charakteristickým znakem polské produkce cukrovky je rozdrobenost pozemků. Průměrná velikost pozemků se však v posledních letech dosti rychle zvětšovala a v roce 1999 dosáhla hodnoty 2,58 ha. Diferenciace průměrné velikosti pozemků mezi cukrovary a oblastmi Polska je značná. V cukrovaru Štětín dosahuje průměrná velikost 16 ha, zatímco v cukrovaru Převorsk na východě Polska pouze 1,26 ha. Celkově lze říci, že průměrná velikost polí s cukrovkou na severozápadě a západě činí 3 - 5 ha, zatímco na východě jen 1,3 - 2,0 ha.

Zvětšování průměrné velikosti řepných polí je výsledkem snižování počtu pěstitelů. Během posledních 10 let se zmenšil počet pěstitelů třikrát, z 385 na 137 tisíc.

Sklizeň cukrovky kolísá od 11 do 16 mil.t kořene, což staví Polsko na třetí místo v Evropě. Výnosy kořene jsou relativně nízké a v posledním desetiletí činí okolo 35,8 t/ha. V posledních letech výnosy kořene pozvolna rostou a možno připustit, že dosáhnou v nejbližších letech 40 t/ha. Bude to vlivem dalšího zmenšování počtu pěstitelů, vyloučením nejmenších a nejhorších i vlivem privatizace polského cukrovarnického průmyslu.

O perspektivách produkce cukrovky rozhoduje také její cena. V době poslední kampaně utvářela se cena cukrovky v kvótě A v rozmezí 104 - 115 zl/t, v kvótě B 55 - 85 zl/t a v kvótě C 40 - 60 zl/t. V roce 2000 se předvídá, že základem stanovení ceny cukrovky v kvótě A bude odpovídat 61,5 - 62 kg cukru zvýšený o minimální cenu cukru určenou nařízením vlády.

Absolutní nákupní cena za 1 t cukrovky nedává úplnou informaci o relaci cen nákupu k nákladům na vypěstování 1 hektaru plodiny. V tab. 2 předloženo utváření celkových nákladů na pěstování cukrovky (osivo, hnojiva a prostředky k ochraně) na 1 ha polí, potřebných k docílení výnosu 40 t/ha. Náklady jsou navrženy pro podmínky nízko- a vysokonákladové technologie. Nízkonákladová technologie předpokládá setí na 12 cm a použití pouze půdních herbicidů, naproti tomu vysokonákladová - setí na 18 cm domácími odrůdami a použití půdních herbicidů(preemergentních) i listových (postemergentních). Jak vyplývá z tab. 2 na pokrytí uvedených nákladů na cukrovku v technologiích nízko- i vysokonákladových byl přiměřený výnos 11,6 - 14,1 t cukrovky. Jednoznačně je patrné, že v letech 1996 - 1999 pozorujeme neustálý růst věcných nákladů a to svědčí o poklesu rentability pěstování cukrovky.

V posledních letech se v největším míře zvýšila cena osiv domácích odrůd. V Polsku se polskými odrůdami osévalo v roce 1999 okolo 36,3 % výměry polí, přitom ve východní části země, v některých cukrovarech zaujímají až 60 - 80 % objemu cukrovky. Odrůdami vyšlechtěnými v rámci spolupráce (polští šlechtitelé, zahraniční ms) bylo oseto 19,2 % polí a zahraničními odrůdami 44,6 %. Podíl zahraničních odrůd se zvětšuje o několik procent ročně. Cena výsevní jednotky vzrostla z 220 zl v 1996 na 325 zl v roce 1999. Ceny importovaných osiv se zvýšily průměrně o 40 %. Za používané domácí odrůdy dobré jakosti připravené pro podmínky setí musí pěstitel zaplatit v roce 1999 rovnocenným výnosem 3,9 t cukrovky a za zahraniční výnosem 4,5 t/ha. V roce 1996 na zakoupení 1 kg fosforu a draslíku bylo zapotřebí prodat 12 kg cukrovky a v roce 1999 téměř 14 kg. Metrický cent dusíkatých hnojiv stál v roce 1999 od 449 (ledek) do 563 (močovina) kilogramů cukrovky.

Pojednávané relace cen byly a jsou v Polsku mnohem horší než u našich sousedů v EU. V Anglii v r. 1996 na pokrytí věcných nákladů na cukrovku bylo potřebné ve srovnatelných cenách okolo 10 t cukrovky a v Polsku při podobné technologii pěstování okolo 15,5 t/ha.

Situaci v polské produkci cukrovky určují některé agrotechnické údaje. V roce 1999 bylo použito na 1 ha při průměrném hnojení: N - 113,6 kg, P - 80,5 kg a K - 136 kg. Byl pozorován nevelký kilogramový nárůst hnojení v porovnání s předchozím rokem, zvláště šlo o dusík a fosfor.

Setí na konečnou vzdálenost v r. 1999 bylo použito na 91,1 % polí. Preemergentní herbicidy se použily na 13,7 % polí, pre- a postemergentní na 27,9 % a jenom postemergentní na 57,5 % a graminicidy na 32 % polí. V porovnání s rokem 1996 se zvětšil podíl polí ošetřených postemergentními přípravky a zároveň graminicidy.

Cukrovka se sklízela kombajnem na 71,2 % ploch, a částečně mechanizovaným způsobem na 24,4 % polí.

V podmínkách Polska má na výnosy kořene a cukru největší vliv klima a jakost půdy. Zbývající faktory, tedy odrůdy, dusíkaté hnojení, dávky, termín setí a sklizně působí slaběji. Velkou roli v polských podmínkách hraje termín a způsob sklizně. Při ruční sklizni nebo polomechanizované mohou být ztráty na výnosech kořene a cukru dosti velké.

2. Produkce cukru

Produkce cukru v Polsku v osmdesátých letech kolísala v rozpětí 1,3 - 1,7 mil.t., naproti tomu ve třech posledních letech překročila 2 mil.t. (tab.3). Vnitřní spotřeba činí kolem 1,63 - 1,65 mil.t. Z těchto údajů je zřejmé, že v posledních třech letech produkce cukru překračovala potřeby místního trhu. Import cukru v letech 1996 - 1998 se pohyboval v rozmezí 28 - 58 tis.t. v každém roce. Naopak export v roce 1996, 1997 a 1998 byl 168, 561 a 369 tis.t.

Tyto údaje je nutno přijímat ostražitě neboť v řadě případů přešly přes hranice pouze dokumenty a cukr zůstával doma.

V Polsku je cukrovka zpracovávána v 76 cukrovarech, skutečně pracují 72 - 73 závody, zbývající jsou v různém stupni ekonomického propadu. Výdajnost surového cukru se pohybuje od 13,9 do 15,2 %, což je méně ne v Čechách. Výnosy bílého cukru z hektaru se pohybují od 5,1 do 5,65 t/ha. Výnosy v České republice jsou vyšší o 1,5 - 1,7 t/ha, naproti tomu ve Francii činí 10 t/ha.

Organizačně jsou polské cukrovary sdružené ve 4 Společnostech cukrovarů, jejichž vlastníkem jsou Státní finance. Slezská Společnost spojuje 17 závodů, Mazowiecko - Kujawská Společnost 12 závodů, Poznaňsko - Pomořanská 16 závodů a Lubelsko -Malopolská 13 závodů. Navíc 8 závodů má charakter akciových společností, jejichž vlastníky jsou též zaměstnanci. Nejvýše 1 - 3 cukrovary vlastní kapitál British Sugar, Sucucker, Pfeifer a Langen a Danisco.

Finanční situace polských cukrovarů je špatná. Banky nechtějí dávat cukrovarům půjčky na nákup řepy neboť zadlužení průmyslu dosáhlo výše 1 mld. zlotých. V prosinci 1999 23 cukrovarů nezaplatilo za nakoupenou a zpracovanou řepu v kampani 1999. Je několik továren, které se nevyrovnaly s pěstiteli za předchozí kampaně.

Některé cukrovary platí se zpožděním nebo platí cukrem, případně platí cukrem za obdržené osivo. Takováto špatná situace průmyslu dopadá na producenty suroviny.

Polské cukrovary jsou malé podniky s nízkou kapacitou zpracování řepy a malou produkcí cukru - 21 % závodů zpracovává do 2 tis.t bulev za den, 60 % od 2 - 4 tis.t, 14,7 % má kapacitu mezi 4 - 6 tis. t a pouze 0,3 % zpracovává více než 6 tis.t. Pouze 46 % závodů (cukrovarů) produkuje více než 26 tis.t. cukru v celé kampani a 5,8 % vyrábí jen 10 - 14 tis.t cukru. V zemích EU se udává, že produkce cukru nad 100 000 t zaručuje konkurenceschopnost cukrovaru.

Skladbu cen v Polsku v kampaních 1994/1998 představuje tab. 4. Údaje dokládají, že maloobchodní cena cukru v Polsku se pohybuje kolem 60 % ceny v EU. Znamená to, že cena cukru bude muset vzrůst o 40 %. Naproti tomu cena řepy je v Polsku jen o něco vyšší než poloviny ceny v EU. V souvislosti s tímto mohou pěstitelé získat po přistoupení Polska do Unie (EU). V nejhorší situaci jsou cukrovary. Marže polských potravinářských výrobců dosahují úrovně Unie. Je více než zřetelné, že bez modernizace cukrovarů, bez snížení výrobních nákladů polské cukrovary nemají možnost konkurovat EU.

Velmi vážným problémem je výše kvót produkce, kterou by Polsko mohlo vyjednat před vstupem do EU. Skutečnost je taková je taková, že výše celkové kvóty (A+B) nebude moci překročit sumu spotřeby v Polsku a výši limitu subvencovaného exportu. Přijmeme-li spotřebu okolo 1650 tis.t a limit subvencovaného exportu pro Polsko v roce 2000 104,4 tis.t obdržíme celkovou kvótu kolem 177 tis.t, což se blíží obecně závazným kvótám A+B.

Nejzávažnějším problémem je postup privatizace cukrovarnického sektoru. Nejprve bude nutné připravit podmínky pro jeho financování. S tímto cílem Agentura zemědělského trhu udělila záruku cukrovarům, garantujíc zaplacení půjček bankám pod podmínkou dobrovolné rezignace na 25 % limitu produkce cukru v kvótě A. Jednoznačně zůstaly podmínkou celní sazby na import cukru do úrovně 0,45 euro/kg.

Proces privatizace je na vzestupu. Slezská cukerní společnost má být privatizována v celku. Ostatní společnosti mají být nejprve rozděleny na skupiny sdružující v oblasti několik sousedních cukrovarů. Teprve pak mají být akcie těchto cukrovarů prodány různým strategickým investorům. Při prodeji musí investor podepsat dva dokumenty: pěstitelský, garantující zájmy pěstitelů a sociální k udržení zájmu zaměstnanců továren. V řadě cukerních společností byly takové dokumenty strategickými investory podepsány.

Zanedlouho bude parlamentem schválen nový cukerní zákon vymezující procesy produkce cukrovky a cukru v Polsku. Dosavadní výsledky z privatizace opírající se o zahraniční kapitál jsou v Polsku pozitivní. Zahraniční cukrovarnické koncerny počínají investovat s cílem zvýšení efektivnosti produkce cukru. To má za následek, že většina pracovníků cukrovarů i pěstitelů je pro privatizaci.

Tab. 1: Produkce cukrovky v Polsku

Tab. 2: Roční náklady na produkci cukrovky při nízko- i vysokonákladové technologii

Tab. 3: Produkce cukru v Polsku

Tab. 4: Skladba cen cukru v Polsku v procentech cen v EU (%)

Adresa autora

Sborník z konference "Řepařství 2000" pořádané Katedrou rostlinné výroby AF ČZU v Praze 23.2.2000