Sběratel zaplatí za láhev vína i tisíce dolarů

31.12.1999 | Mladá fronta Dnes

MF Dnes 31.12.1999

Sberatel zaplatí za láhev vína i tisíce dolaru

Praha - Touha vlastnit nekterá z nejdražších svetových vín v poslední dobe stále casteji otvírá peneženky sberatelu ci podnikatelu. Pro ty, kdo chtejí verit, že pijí tu nejlahodnejší svetovou znacku, pritom platí rovnice: cím dražší, tím žádanejší. To se také promítá do cen vín na všech svetových aukcích. Na tomto trendu dríve vydelávali hlavne výrobci z tradicních vinarských oblastí ve Francii - z Bordeaux a z Burgundska, nyní však letí spíše vína z Kalifornie. Nejlepší vína tohoto regionu se na aukcích, z nichž nejvetší a nejznámejší jsou síne Christie's v New Yorku a Sotheby's v Londýne, prodávají po stovkách, ci dokonce tisících dolaru za láhev. V obou se letos prodalo vína více než za jednu miliardu dolaru. "Hlavní faktory, které utvárejí cenu vína, jsou nízká produkce a vysoké hodnocení kritiku. Napríklad Mouton Rothschild rocník 1990 není pres vysoké ohodnocení drahé, protože je ho na trhu celkem dost, zatímco Petrus, stejný rocník s odpovídajícím hodnocením, má výrazne nižší produkci, a tak je mnohem dražší," vysvetluje expert na víno Thomas Matthews z renomovaného amerického casopisu o víne Wine Spectator. Posledním trikem amerických vinaru je umelé vytvárení vzácných vín. Nechají víno nejprve ochutnat vlivným kritikum a v prípade príznivého hodnocení je prodají jen pár štastlivcum. Tím vytvorí dostatecnou poptávku. Napríklad u vína Screaming Eagle z amerického Napa Valley, jehož se každý rok vyrobí pet tisíc lahví, jedna z nich prijde na 4600 dolaru (asi 165 tisíc korun). Odborníci však soudí, že americká vína o svých kvalitách dosud nepresvedcila. "Jen cas ukáže, jestli je na techto vínech neco opravdu zvláštního," ríká Matthews. Takto umele vyšroubované ceny podle neho nemohou vydržet delší dobu. S tím souhlasí i profesor Lednické vinarské univerzity Vilém Kraus: "Kvalita francouzských vín zustává neotresitelná a je to jistota. Americané sice mají tytéž odrudy jako Francouzi, ale nemají osvedcený historický puvod." Investice do velmi starého rocníku je však podle odborníku tak trochu sázkou. Chut 150 let starého vína totiž nemusí být nejlahodnejší. "Cena velmi starých vín príliš neodpovídá jejich chutovým kvalitám. Je daná spíš jejich vzácností nebo jejich hodnotou historickou," míní Matthews. Staré víno je podle neho spíš fetiš pro sberatele. "Vetšina archivních vín se dá pít maximálne do padesáti let, pak jejich kvalita klesá," dodává Matthews. Kraus ovšem soudí, že dezertní vína vydrží dobrá i sto let, o bežných se to rozhodne ríct nedá. V Ceské republice jsou zatím ceny vína na aukcích skromnejší. Dražby se také konají spíše jen príležitostne. Napríklad na letošním brnenském veletrhu Vinex bylo nejdražším vínem francouzské Chateau Lafite Rothschild Premier Cru rocník 1979, které se vydražilo za 9,5 tisíce korun.