Svaz nezávislých výrobců cukru

Toto pojednání si klade za cíl objektivně, stručně, jasně a přitom přesně a nezkresleně popsat některé aspekty situace okolo výroby cukru v České republice v posledním období.

Stručný popis - základní údaje. V České republice je 13 funkčních cukrovarů - závodů na výrobu cukru z řepy. Z toho pět cukrovarů je zcela nezávislých. Zbylých 8 cukrovarů je v rukou tří velkých zahraničních skupin, které v cukrovarnictví působí i v zahraničí a které jsou potažmo vzájemně majetkově propojeny. Nezávislé jsou cukrovary v Prosenicích, v Litovli, ve Vrbátkách, v Českém Brodě a ve Vrdech.

V České republice se za rok spotřebuje asi 390.000 tun cukru. Výrobní kapacity v České republiky jsou schopny ročně, tedy za jednu řepnou kampaň o délce 100 dní, vyrobit asi 535.000 tun cukru. Na skladech v České republice je přibližně polovina domácí roční spotřeby cukru, tedy asi 200.000 tun. Jeden kilogram cukru je možné vyrobit za cenu asi 15 Kč včetně zahrnutých odpisů. Cena cukru na světovém trhu je okolo 9 korun.

Celou problematiku lze rozdělit na dvě části . Domácí produkce a dovoz cukru. K tomu se přidává ještě cena. Jak vidět z předchozího srovnání, v ČR lze vyrobit ročně o 145.000 tun cukru více než kolik je ho možné zde spotřebovat. To je první problém. Druhý problém je v tom, že další velké množství cukru se sem dováželo ze zahraničí, takže přebytky stoupaly. Dovozy se mohly uskutečňovat jednak pro to, že domácí trh takřka nebyl chráněn a jednak pro to, že cena cukru na světových trzích byla a je o tolik nižší, takže dovážet cukr bylo výhodné. Dovozy cukru ale byly již díky opatřením vlády v podobě vysokých cel a dovozních kvót celkem uspokojivě vyřešeny. Hlavním problémem, jak je z uvedeného vidět, je nadprodukce cukru. Vyvážet ho vzhledem k nízké světové ceně, která je dána zejména tím, že se zde obchoduje právě s přebytky, lze jen se ztrátou. K problému nadprodukce je možné se postavit ze dvou směrů. Otázka je, zda má vůbec smysl přebytky produkovat. 1.Jedna možnost je vyrábět cukr pouze pro vnitřní spotřebu a nechat na podnikatelské filozofii každého producenta, zda bude vyrábět i cukr na vývoz. 2. Vyrábět na plné kapacity producentů a přebytky nuceně vyvážet za světovou cenu.

Regulace pomocí právních předpisů. Celá oblast vyžaduje právní regulaci, má-li stát zájem na tom, aby zde byla zachována pracovní místa v zemědělství a v cukrovarnictví a mnohá další související.

Dosavadní regulaci představuje celkem sedm právních aktů. Z toho čtyři všeobecně závazné, z těchto čtyř nyní platí tři. Dva z nich jsou předpisy, jedno je rozhodnutí Ústavního soudu.

Těchto sedm aktů má následnou časovou posloupnost. Nařízení vlády č. 51/2000 Sb. kterým se stanoví opatření a podíl státu na tvorbě podmínek pro zajištění a udržení výroby cukrovky a cukru a stabilizaci trhu s cukrem, včetně příloh, s účinností 14.3. 2000 do 12.3. 2001. Dvě opatření Ministerstva zemědělství ČR ze dne 2.6. 2000 o přidělení zvláštní individuální kvóty na cukr, Cukrovaru Vrdy, s.r.o., ve výši 9960 t. a provozovateli cukrovaru v Prosenicích, ve výši 13790 t. Zákon č. 256/2000 Sb. o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu) s účinností 11.8. 2000. Nález Ústavního soudu č. 96/2001 Sb., jímž se ruší nařízení vlády č. 51/2000 Sb., s účinností 12.3. 2001, dále nález Ústavního soudu IV. ÚS 468/2000 ze dne 20.3. 2001, kterým se ruší opatření Ministerstva zemědělství ČR, o přidělení zvláštní individuální kvóty na cukr Cukrovaru Vrdy, s.r.o. A konečně zde máme poslední právní akt, jímž je nařízení vlády č. 114/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005, s účinností od 30.3.2001 do 31.8. 2005.

V tuto chvíli platí zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu č. 256/2000 Sb. a nařízení vlády č. 114/2001 Sb., které jsou významné pro přímou regulaci. Samozřejmě také platí Nález Ústavního soudu 96/2001 Sb., který zrušil nařízení vlády č. 51/2000 Sb., ten ale fakticky neobsahuje žádné přímé pravidlo chování, jak regulovat výrobu cukru (kromě toho, že blíže vyložil ústavní pravidla, jež musí respektovat každý právní předpis nebo rozhodnutí). Ještě je třeba se zmínit o dvou počinech Fondu. Jednak Fond vyhlásil tuzemský a domácí podíl kvóty, jednak Fond vyhlásil, že rezervu stanovenou nařízením vlády snižuje z 15.000 tun na 14.000 tun. O těchto dvou počinech - (nevím, jak jinak je vhodně nazvat) - o jejich platnosti a závaznosti - má Svaz vážné pochybnosti. Nicméně je třeba se zmínit, že také existují.

Očekávaný normativní vývoj pro nejbližší budoucnost. Jeho základ je následující. Nařízení č. 114/2001 Sb. stanovilo roční národní produkční kvótu ve výši 495.000 tun + 15.000 t. rezervy. Podle dostupných informací Fond již rozhodl o všech žádostech o rezervu a o odvoláních proti rozhodnutím o žádostech, takže se čeká, že tato konečná rozhodnutí budou doručena žadatelům v tomto týdnu, čímž se stanou pravomocná. O odvoláních proti rozhodnutím o rozdělení hlavní kvóty, kterých je údajně celkem pět, by mělo Prezidium Fondu rozhodovat na svém zasedání koncem září, takže rozhodnutí o těchto odvoláních se dají očekávat s měsíčním zpožděním oproti rozhodnutím o odvoláních proti přiděleným kvótám z rezervy. Rezerva byla podle neoficiálních údajů rozdělena mezi dva žadatele po sedmi tisících tunách, ostatních devět žádostí bylo prvoinstančním rozhodnutím zamítnuto.

Hlavní kvóta - způsob rozdělení. Zvláštnost, na kterou můžeme upozornit hned, spočívá v tom, že žadatelé o hlavní kvótu ve skutečnosti vůbec neměli možnost uvádět v žádosti, o jakou výši kvóty žádají, na rozdíl od žadatelů o rezervu. Zároveň o kvótu mohl požádat jen ten, kdo vyráběl cukr v roce 2000.

Hlavní kvóta je ve výši 490.000 tun. postup je následující. Základem pro rozdělení hlavní kvóty je pětileté referenční období. Fond každému žadateli vybere tři roky z posledních pěti let, kdy žadatel vyrobil nejvíce cukru. Z toho vypočte žadatelovu průměrnou roční výrobu za tato období. Pokud žadatel vyráběl v méně než třech letech v referenčním období, vypočte mu Fond průměrnou roční výrobu v letech, kdy žadatel v referenčním období vyráběl. Pak Fond sečte průměrné roční výroby všech žadatelů a tímto číslem vydělí hlavní produkční kvótu (bez rezervy), čímž dostane určitý koeficient. Tímto koeficientem pak Fond každému žadateli vynásobí jeho průměrnou roční výrobu, v té výši, jak mu ji předtím vypočetl. Tím dostane konečnou produkční kvótu pro každého producenta.

Při výpočtu průměrných ročních výrob tak, jak je Fond počítal, ale došlo k zásadním problémům. V referenčním období - v letech 96 a 97 ještě vyráběla společnost Union cukr, a.s., která vyráběla celkem ve čtyřech cukrovarech, a byl též v provozu cukrovar Litovel.

Dále popisujeme jen události kolem Union cukru a.s., neb ty jsou Svazu důvěrně známé. U cukrovaru Litovel, jehož majitel zřejmě také požádal o kvótu, došlo prakticky ke stejným potížím - kterému žadateli přiznat výrobu v tomto cukrovaru v referenčním období.

Společnost Union cukr, a.s. upadla do konkursu a dnes je prakticky zcela zlikvidovaná. Konkursní správce však během likvidace prodal z konkursní podstaty část podniku, včetně výrobní jednotky cukrovaru ve Vrdech a také v Českém Brodě - to ale z hlediska rozdělení národní kvóty není důležité, neboť cukrovar v Českém Brodě nevyráběl v roce 2000. Společně s cukrovarem ve Vrdech tvořila část převáděného podniku i práva plynoucí z výroby cukru jednak v cukrovaru Vrdy, jednak i ve zbytku Union cukr, a.s., která byla převedena na Cukrovar Vrdy, s.r.o., samostatnou smlouvou.

Podstata problému. Cukrovar Vrdy, s.r.o. uplatnil v žádosti o kvótu jednak výrobu, která se uskutečnila v cukrovaru ve Vrdech, jednak i výrobu ve zbytku Union cukru, a.s. která na něj byla převedena výše zmíněnou smlouvou. Avšak zároveň si výrobu Union cukru a.s. (a to i v závodě ve Vrdech!, což Svaz považuje za výsměch rozumnému myšlení) nárokuje jako výrobu vlastní další žadatel, jímž je Cukrovar a rafinerie cukru Dobrovice TTD, a.s. a možná i třetí žadatel. Tato společnost si výrobu nárokuje z toho titulu, že v rozhodné době byla akcionářem společnosti Union cukr, a.s. a že společnosti Union cukr, a.s. půjčila peníze na nákup řepy. Nemravnost tohoto postupu jasně vyplyne na povrch, když si uvědomíme, že o produkční kvótu by se na základě této argumentace začaly ucházet všechny banky, které financovaly případně financují výrobu cukru. Výroky typu, že někdo sám převzal výrobu a všechny zemědělce po Union cukru, a.s. také neobstojí. Cukrovar Vrdy, s.r.o. je podle Svazu v mnohém právně i fakticky jediným nástupcem společnosti Union cukr a.s. a Svaz jeho jménem prohlašuje, že Cukrovar Vrdy, s.r.o. je připraven uspokojit všem bývalým dodavatelům řepy do Union cukru jejich případné nároky, jinde krácené.

Závěrečné hodnocení. Svaz nezávislých výrobců cukru je přesvědčen, že práva z výroby cukru v cukrovaru Vrdy plně náleží jeho současnému uživateli, který je oprávněn je vykonávat. Tímto je v současnosti Cukrovar Vrdy, s.r.o. Dále je Svaz přesvědčen, že pokud je někdo oprávněn z výroby Union cukru, a.s. z let 96-97, která se uskutečnila mimo závod Vrdy, pak to může být pouze buď sám Union cukr, a.s., nebo společnost Cukrovar vrdy, s.r.o., která práva od Union cukru, a.s. řádně nabyla. Ale v žádném případě nemůže být z těchto práv oprávněn jakýkoli jiný subjekt, neboť neexistuje žádný možný myslitelný způsob, jak by na tento subjekt daná práva Union cukru přešla nebo byla převedena tak, jak byla převedena právě na Cukrovar Vrdy, s.r.o.

Hodnocení některých postojů. Výchozí údaje. Skupina kolem Cukrovaru a rafinerie cukru Dobrovice TTD, a.s., kam patří cukrovar Dobrovice, České Meziříčí a Mělník, má celkovou zpracovatelskou kapacitu 13.000 tun řepy. Denně tedy může tato skupina vyrobit 1690 tun cukru. Fond těmto cukrovarům podle údajů Agrowebu přidělil kvótu ve výši 172.000 tun. To znamená, že tato skupina může ve svých závodech vyrábět 102 dní. Skupina TTD však veřejně prohlašuje, že ji stát poškozuje, a zvažuje žaloby na stát. Naproti tomu, Cukrovar Vrdy, s.r.o., který má nyní k dispozici výrobní kapacitu o hodnotě 2500 tun zpracované řepy denně, dostal podle rozhodnutí, proti kterému se odvolal, kvótu ve výši 11.118 tun. Protože denně může Cukrovar Vrdy, s.r.o. vyrobit 325 tun cukru, tak přidělená produkční kvóta mu dovoluje vyrábět pouhých 34 dní oproti 102 dnům, po které může vyrábět skupina TTD.

Tyto do očí bijící nespravedlnosti se vyskytují v celém systému. Každý žadatel je omezen zcela jinak. Důsledkem toho je, že někteří producenti budou moci využívat svoje strojní zařízení až trojnásobně déle než jiní. Proto se domníváme, že systém dává příliš mnoho důvodů k tomu, aby na stát došlo mnoho a mnoho žalob, jejichž výsledek je pro stát více než nejistý. A tak se ptáme: Není právě teď vhodný čas k tomu, udělat systém kvót znovu a spravedlivě pro všechny?

Podle Svazu nezávislých výrobců cukru, jediné spravedlivé omezení je omezení časové, které bude platit pro všechny stejně. To znamená, že v každém cukrovaru by bylo možné vyrábět cukr například 94 dní v roce. (Tím je jasně dáno, kolik se ročně v ČR vyrobí tun cukru. Zároveň všichni budou omezeni stejně, takže omezení bude spravedlivé.) Svaz nezávislých výrobců cukru vyzývá každého, kdo zná lepší či podobně spravedlivé řešení, nechť ho prohlásí. Tím dáváme toto pojednání k široké diskusi.

Praha 4.9. 2001

Svaz nezávislých výrobců cukru

Mgr. David Máša

sekretář