Vinobraní již delší čas městu rozhodně čest nedělá

MF Dnes 28.9.1999

Vinobraní již delší čas městu rozhodně čest nedělá

názor

Mělník - Na mělnické radnici mají speciální komisi pro přípravu a pořádání vinobraní. Členové komise mají co dělat po celý kalendářní rok, přestože samotné vinobraní trvá pouze jeden podzimní víkend. Společenská akce se však rozrostla do takového rozsahu, že zaměstná dvanáct set lidí a téměř ochromí normální život Mělníka. Proto je nemyslitelné nechat událostem volný průběh. Vinobraní je pro Mělník napůl radost a napůl děs. Mnozí místní lidé každoročně před vinobraním prchají z města. Jiní se naopak nemohou dočkat. Mělnické vinobraní není vinobraním v pravém slova smyslu. Není ani kulturní akcí. Co to tedy je? Zdá se, že svébytný společenský fenomén, který se dá jen stěží korigovat a popravdě řečeno velkou čest městu nedělá. Vinobraním se kdysi rozumělo ukončení vinařské sezony. Když vinaři sklidili hrozny a vylisovali z nich šťávu, zasedl hospodář s čeledí k hodování. Společně popili čerstvý burčák, pojedli a pobavili se. Jen naivka by si mohl myslet, že to někdy byly nevinné dýchánky pro malé děti. Svědectvím jsou příběhy, které se ve vinařských oblastech tradují z generace na generaci o tom, kdo s kým a co při vinobraní vyvedl. Vinobraní byla příležitostí k odpočinku po namáhavém roce, neboť starost o každý vinohrad je úmorná i stresující. Vinobraní byla posezení s přáteli a známými, kterým se vinař mohl pochlubit a se kterými si mohl popovídat, zazpívat si. Takové vinobraní možná ještě někde opravdu je. Mělnické vinobraní je ale úplně o něčem jiném. Od pátku do neděle ječí na dvou mělnických náměstích obsluhy pouťových atrakcí. Uličky jsou nacpané trhovci, kteří nabízejí zboží nevalné úrovně a kvality. Pupkem třídenního mumraje je náměstí Míru, na němž jsou soustředěni prodejci vín i jiných opojných nápojů. Mezi nimi se bez ustání plouží davy lidí. Muži i ženy všech generací stále odněkud přicházejí a plní centrum Mělníka. Většina z nich jenom očumuje. Přes vystavené zboží na sebe prodejci a bloumající lidé jenom koukají, aniž by přeskočila jiskra vytvářející obchodní vztah mezi prodávajícím a kupujícím. Kolotoče se otáčejí poloprázdné a přitom na ulicích kolem nich není k hnutí. "Mockrát jsme zvažovali, zda a jak omezit pouťové atrakce a prodejce brakového zboží. Ale lidem by to asi chybělo," zamýšlí se Vladimír Dědek, který předsedá komisi pro přípravu vinobraní již deset let. "I tak si myslím, že se nám postupně daří dramaturgii vinobraní posunovat tam, kde bychom ji jednou chtěli mít," dodal. Jak by podle něho mělo mělnické vinobraní vypadat? O tom, zdá se, má Dědek jasnou představu: "Vinobraní by mělo být především záležitostí místních spolků, a ne úředníků z radnice. Členové všech zdejších spolků by se měli podílet na přípravě i provedení programu. Zatím jenom umí po celý rok chodit na radnici brečet o peníze na činnost, ale v době vinobraní, kdy si mohou peníze sebrat z ulice, nemají o nic zájem. Nechápu ani postoj místních živnostníků a podnikatelů. Na vinobraní se nám do města sjede spousta přespolních trhovců a zdejší obchodníci mají krámky zavřené." Mnohým lidem se současná podoba vinobraní v Mělníku nelíbí. Staronoví majitelé mělnického zámku Lobkowiczové svůj odmítavý postoj dávají již tři roky najevo tím, že uzavírají zámecké nádvoří po celou dobu vinobraní. Je s podivem, že jejich představa o podobě vinobraní se moc neliší od představ předsedy komise, která současné vinobraní na radnici připravuje. O to divnější se zdá, že vinobraní není o něčem jiném, než je dosud. Blýskáním na lepší časy jsou stánky řemeslníků ve Svatováclavské ulici. Až pořadatele vinobraní napadne, že je zbytečné do Mělníka lákat atrakce a prodejce s nabídkami, které jsou všedním koloritem každého tržiště a obyčejné poutě, zbude jim čas i síla soustředit jednou za rok do města zajímavé řemeslníky a lidové tvůrce. Potom se možná vinobraní zbaví onoho děsu, kterými opět i letos po tři dny přetékaly mělnické ulice.

JAN FIDLER