Zabíjet kapra doma je anachronismus

Usmrcování kapra v městské domácnosti bylo běžné zejména v dobách, kdy byly ledničky vzácností a kapři nedostatkoví. Kdo chtěl tehdy mít na Štědrý den rybu čerstvou, tak si ji musel koupit nějaký čas předem a nechat ji někde v nádobě, ve vodě, v chladné a temné chodbě. Ale dnes? Kaprů je dost, lednice veliké, zato temných chladných chodeb je ve městě pomálu.

Proto si už většina zákazníků nechává kapra zabít, popřípadě i vykuchat. Je to lepší, než si jej nosit domů živého a pak, až si ho děti oblíbí, a kapr si v teplé chlorované vodě v prudkém světle koupelny vytrpí své, obtížně usilovat o jeho bezživotí. Tomu, že si nikdo nenosí domů živé kuře či králíka, aby si poté, co s nimi děti pohrají, je usmrcoval, tomu se nikdo nediví. A kapr by měl toto snášet, jen proto, že umře mlčky?

Občas lze slyšet od rodičů argument, že to děti chtějí mít doma kapra ve vaně. A neměli by spíš rodiče umět dětem vysvětlit, že žádné zvíře, a tedy ani kapr, není hračka, že i když maso jíme, tak není důvod zvířata zbytečně trápit?

U savců je vědecky prokázáno, že maso z nestresovaných zvířat je kvalitnější. Při kuchyňské úpravě maso nepustí vodu a zachová si lépe křehkost. Dost možná, že je to podobné i u ryb.

Samozřejmě je možné kapra i nyní koupit živého a uchovat jej do doby konzumace, je však třeba mít pro to podmínky a také zkušenost se zabíjením.

Historky „jak jsme honili nešťastného umírajícího kapra po kuchyni“ snad už nikoho ani nepobaví.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS