Zelená zpráva 1999: B.8 Výdaje

Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 1999

b. zemědělská politika v roce 1999

8 Souhrnné vyhodnocení výdajů zemědělské politiky

8.1 Souhrnná rekapitulace institucionálních a čistých výdajů na podporu agrárního sektoru

Souhrnná rekapitulace přímých i nepřímých institucionálních výdajů na podporu agrárního sektoru v období 1998-99 je podle hlavních finančních toků (institucí) uvedena v tabulce TB8.1/01.

Celkové institucionální výdaje do agrárního sektoru se meziročně zvýšily o 20,2 %. Na tomto zvýšení se nejvíce podílely výdaje do SFTR (meziroční zvýšení o 170,4 %) a daňové úlevy v agrárním sektoru (meziroční zvýšení o 147,6 %). Naopak meziročně o 33,9 % klesly výdaje do PGRLF.

Souhrnné čisté výdaje na podporu zemědělství jsou uvedeny podle metodiky OECD, platné od roku 1998. Tato metodika zavádí pro klasifikaci podpor tzv. implementační kritérium. Podpory jsou navíc vztahovány ke všem komoditám (tzn. nejenom k vybranému “koši komodit”, jak tomu bylo do roku 1998). Na základě nové klasifikace podpor jsou nově vymezeny i souhrnné ukazatele úrovně podpor zemědělství a spotřebitelů.

V tabulce TB8.2/01 jsou uvedeny čisté rozpočtové a spotřebitelské výdaje na podporu zemědělství a spotřebitelů a souhrnné ukazatele podpor podle nové metodiky OECD pro období let 1998 a 1999.

8.2 Produkční a spotřebitelské podpory podle OECD

8.2.1 Odhad produkčních podpor, podpor obecných služeb a celkových transferů do zemědělství

Přetrvávající nízká úroveň světových cen u většiny zemědělských komodit v roce 1999 a následné snižování příjmů zemědělských výrobců vedly řadu zemí OECD k zavádění nových opatření a zvyšování podpor. Pokles cen většiny zemědělských komodit na světových trzích a zachování úrovně domácích institucionálních cen se promítly do dalšího zvýšení podílu podpory tržních cen (v průměru zemí OECD více než dvě třetiny podpor bylo poskytováno formou podpory tržních cen).

Podobný vývoj, který se promítl do ukazatele odhadu produkčních podpor (% OPP) probíhal v období 1998 - 1999 také v ČR (Tabulka TB8.1/01). Podpory vyjádřené % OPP se zvýšily z 21 % v roce 1998 (revidovaný údaj) na 25 % v roce 1999 (předběžný údaj). Podíl složky podpory tržních cen (PTC) na celkových produkčních podporách se udržel na úrovni roku 1998 (70 %), tzn. mírně nad průměrem zemí OECD (68 %).

Zvětšující se rozdíl mezi úrovní domácích a světových cen zemědělských výrobců se promítl do zvýšení hodnoty koeficientu nominální podpory producentů (KNPP) z 1,26 v roce 1998 na 1,33 v roce 1999. To znamená, že při ocenění produkce zemědělských podniků nižšími světovými cenami by byl jejich hrubý příjem v roce 1999 o 33 % nižší.

Nominální hodnota odhadu podpory obecných služeb (OPOS) v roce 1999 mírně poklesla, podíl podpory obecných služeb na celkových podporách se v důsledku nárůstu odhadu celkových podpor snížil z 11 % v roce 1998 na necelých 10 % v roce 1999, i když jejich absolutní objem zůstal prakticky zachován.

Odhad celkových podpor (OCP) vzrostl v meziročním srovnání o 8,9 % a jeho podíl na HDP se zvýšil na 1,9 % (proti 1,7 % v roce 1998 a proti 1,4 % průměru zemí OECD, resp. proti 1,49 % v EU). Tato změna byla způsobena 5% zvýšením transferů od spotřebitelů a 20% zvýšením transferů od daňových poplatníků. Vliv vývoje směnného kurzu nebyl, na rozdíl od relace 1998/1997, významný.

Relace podílu OCP na HDP v ČR s průměrem zemí OECD i EU je nepřímo úměrná výši podpor zemědělství, měřených % OPP: relativně vysoký podíl podpor na HDP v ČR při jejich zhruba poloviční úrovni ve srovnání s průměrem zemí OECD i EU je zapříčiněn nižší výkonností národního hospodářství ČR (nižší úrovní HDP na 1 obyvatele).

8.2.2 Produkční podpory podle vybraných komodit

Podpory výrobcům jednotlivých komodit odvozené z rozdílu ceny domácí a ceny referenční jsou vyjádřeny pomocí koeficientu nominální míry ochrany (KNO). Úroveň veškerých podpor spojených s danou komoditou, tj. podpor hrazených spotřebiteli i daňovými poplatníky, měří komoditní ukazatel % OPP (Tabulka TB8.2/01) a s ním spojený koeficient nominální produkční podpory (KNPP).

V ČR došlo v meziročním srovnání podle komodit k odlišným změnám, než bylo zjištěno v průměru zemí OECD. Koeficient nominální ochrany se v důsledku poklesu CZV u téměř všech komodit v meziročním porovnání v ČR snížil. U obilovin, řepky a hovězího masa došlo dokonce k posunu do záporných hodnot KNO, což signalizuje zvýšení konkurenceschopnosti domácích výrobců, resp. skutečnost, že výrobci uvedených komodit platí jejich spotřebitelům vnitřní daň. U ostatních komodit živočišné výroby (mléko, vejce a drůbež) došlo pouze k mírnému poklesu koeficientu KNO. Naproti tomu u cukrovky a vepřového masa se prudší pokles referenčních cen než cen domácích promítl do výrazného nárůstu KNO (z 19 % v roce 1998 na 42 % v roce 1999 u cukrovky a ze 4 % v roce 1998 na 58 % v roce 1999 u vepřového masa).

Změny v relacích cen domácích a referenčních se promítly do poklesu složky podpory tržních cen u všech komodit (s výjimkou cukrovky a vepřového masa) a následně i do poklesu hodnoty % OPP, zejména u komodit rostlinné výroby (s výjimkou cukrovky). Vysoce podporovaná zůstala i nadále většina komodit živočišné výroby (s výjimkou hovězího masa). Komoditami s nejvyšší úrovní ukazatele % OPP se staly vepřové a drůbeží maso.

Výraznější snížení průměrné domácí CZV pšenice v roce 1999 (pokles o 18 %) v porovnání s referenční cenou (pokles o 10 %) se promítl do poklesu KNO (z 5 % na -4 %) i do poklesu ukazatele % OPP ( z 10 % na 3 %).Hodnota KNPP se v meziročním porovnání snížila u pšenice z 1,11 na 1,03. V EU se ve stejném období zvýšil ukazatel % OPP z 55 % na 58 % a hodnota KNPP z 2,24 na 2,38.

U ječmene došlo ve stejném období k výraznému snížení hodnoty KNO (z 22 % na hodnotu -14 %) i % OPP (z 22 % na -8 %) v důsledku poklesu průměrné ceny domácí (o 9 %) při současném zvýšení ceny referenční (o 15 %). Hodnota KNPP se v meziročním porovnání snížilau ječmene z 1,29 na 0,92.

U olejnin, které byly v roce 1998 v ČR cenově vysoce konkurenceschopnou komoditou, došlo v roce 1999 k prudkému poklesu světových cen (o 29 %) i cen domácích (o 24 %). Poměr ceny domácí k ceně referenční se tak změnil ze 75 % na 80 %. Celková hodnota % OPP však zůstala i v roce 1999 záporná (-16 %). V EU zůstala v letech 1998 a 1999 hodnota ukazatele % OPP stabilní (46 %).

Přetrvávající nadbytek cukru na světových trzích způsobil v roce 1999 další pokles světové ceny. Udržení průměrné CZV cukrovky v ČR v roce 1999 (pokles jen o 4 %) při současném poklesu průměrné ceny referenční o 20 % se promítlo do nárůstu KNO z 19 % na 42 %. Zachování objemu ostatních podpor na úrovni roku 1998 rovněž přispělo k nárůstu % OPP z 20 % v roce 1998 na 38 % v roce 1999. Hodnota KNPP se tak u cukrovky v meziročním porovnání zvýšila z 1,25 na 1,62. V EU se ve stejném období zvýšila hodnota % OPP z 42 % na 49 %, KNPP z 1,73 na 1,98.

Při poklesu domácích CZV jatečného skotu v roce 1999 a mírném zvýšení referenčních cen hovězího masa (o zhruba 2,5 %) poklesla i hodnota KNO z 10 % v roce 1998 na -3 % v roce 1999. Současně došlo k meziročnímu poklesu ukazatele % OPP ze 17 % na 8 % .

V důsledku mimořádně výrazného poklesu referenční ceny jatečných prasat v roce 1999 v porovnání s rokem 1998 (pokles o téměř 40 %) došlo i přes pokles domácí CZV (o necelých 7 %) k výraznému nárůstu koeficientu nominální ochrany (KNO) z hodnoty 4 % na 58 %. V meziročním porovnání tak došlo k výraznému nárůstu složky podpory tržních cen (ze 16,7 % na 85,7 %) a tím i hodnoty % OPP (z 6 % v roce 1998 na 43 % v roce 1999). Do nárůstu % OPP se promítl i nárůst ostatních podpor o 8 %.

U mléka došlo v meziročním porovnání k poklesu CZV v ČR o 9,6 % při současném posílení referenční ceny o 9 %. Tato skutečnost se promítla do snížení podílu podpory tržních cen z 83,8 % v roce 1998 na 76,3 % v roce 1999. Ostatní přímé podpory se v roce 1999 zvýšily o 14,3 %. Výsledkem bylo snížení ukazatele KNO (z 66 % v roce 1998 na 41 % v roce 1999) i % OPP (ze 43 % v roce 1998 na 36 % v roce 1999).

Značné snížení domácí CZV drůbeže v roce 1999 proti roku 1998 (o 17,6 %) při současném snížení referenční ceny drůbeže (o 21 %) vedlo pouze k mírnému poklesu hodnoty KNO (z 62 % na 57 %). Domácí CZV jatečné drůbeže byla v roce 1999 zhruba o 57 % vyšší než cena referenční. Hodnota % OPP jatečné drůbeže meziročně mírně vzrostla ze 40 % na 42 %. Úroveň ostatních podpor zůstala nezměněna.

U vajec meziročně poklesla hodnota KNO z 59 % na 53 % v důsledku poklesu domácí CZV (o cca 18 %) a poklesu světové ceny (o cca 15 %). Hodnota % OPP vajec však meziročně vzrostla z 38 % na 40 % (v důsledku zvýšení ostatních podpor na jednotku produkce při současném snížení celkové produkce).

8.2.3 Mezinárodní porovnání ukazatele produkčních podpor

Pokles světových cen se v roce 1999 promítl do nárůstu podpory zemědělcům ve všech zemích OECD, s výjimkou Austrálie. Průměrná hodnota % OPP v zemích OECD se zvýšila ze 36 % na 40 %. K největšímu nárůstu % OPP došlo v Koreji (z 56 % na 74 %), která se spolu se Švýcarskem (73 %) řadí k zemím s nejvyšší úrovní produkčních podpor. Nejnižší úroveň % OPP byla v roce 1999 zaznamenána v Austrálii (6 %) a Novém Zélandu (2 %). Hodnota % OPP v EU se v meziročním porovnání zvýšila o 4 procentní body a dosáhla hodnoty 49 %. Odhad produkčních podpor v USA (24 %) a v Kanadě (20 %) dosahoval obdobné výše jako v ČR (25 %), Maďarsku (20 %), Polsku (25 %) a Mexiku (22 %), to znamená v tzv. tranzitivních zemích OECD.

Při porovnání úrovně podpor ve vztahu k základním výrobním faktorům je pohled na podpory poskytované v ČR poněkud odlišný. Hodnota odhadu produkčních podpor (v USD), vztažená na přepočteného pracovníka v zemědělství, se v ČR zvýšila na 5 tis. USD, avšak v EU dosáhla hodnoty 17 tis. USD a v USA 21 tis. USD. Srovnatelné úrovně bylo dosaženo v Austrálii a Maďarsku (3 tis. USD), menší úrovně pak v Mexiku, Novém Zélandu a Polsku (1 tis. USD). Hodnota produkčních podpor vztažená k hektaru zemědělské půdy v ČR (215 USD) dosahovala v roce 1999 např. pouze 25 % podpor na hektar v EU, resp. 7 % ve Švýcarsku.

Podíl podpor obecných služeb na celkových podporách v ČR (9,6 %) byl v roce 1999 mírně pod průměrem OECD (14 %). Srovnatelné úrovně bylo dosaženo v Polsku (9,3 %), EU (6 %) a Švýcarsku (7,5 %). Vysokého podílu podpor obecných služeb na celkových podporách bylo dosaženo na Novém Zélandu (52,4 %), což je potvrzením liberální orientace jeho zemědělské politiky.

Podíl celkových transferů (OCP) na HDP se v jednotlivých zemích v roce 1999 značně odlišoval od průměru OECD (1,42 %). Zatímco v EU tento podíl v roce 1999 činil 1,49 %, v ČR dosahoval tento podíl 1,89 %. Extrémně vysoké hodnoty bylo dosaženo např. v Koreji (5,4 %). Srovnání uvedených podílových ukazatelů v čase a mezi jednotlivými zeměmi je pouze orientační, silně závislé na absolutním růstu či poklesu obou podílových kategorií, tj. celkových transferů do zemědělství a HDP.

8.2.4 Odhad spotřebitelských podpor

Základním prvkem odhadu spotřebitelských podpor (% OSP) je hodnota transferů, kterými spotřebitelé podporují zemědělce v důsledku vyšších domácích cen proti cenám zahraničním. Další složkou % OSP jsou transfery spotřebitelům od daňových poplatníků (např. domácí potravinové pomoci, tzv. “školní mléko” ap.). Záporná hodnota % OSP indikuje podporu výrobců spotřebiteli a vice versa.

V roce 1999 byl v ČR zaznamenán oproti roku 1998 mírný nárůst transferů zemědělcům od spotřebitelů (o 4 %) i podpor tržních cen celkem (o 9,4 %). Současně došlo v důsledku snížení cen obilovin ke snížení transferů spojených s náklady na krmiva (změna z kladné hodnoty této složky v roce 1998 na hodnotu zápornou v roce 1999). Uvedené vlivy se promítly do dalšího růstu podpor výrobců spotřebiteli v ČR (% OSP pokleslo z -15 % v roce 1998 na -19 % v roce 1999; průměrná hodnota % OSP za země OECD se rovněž snížila, a to z -28 % v roce 1998 na -31 % v roce 1999).

Koeficient nominální podpory spotřebitelů (KNPS) v ČR se analogicky meziročně zvýšil z 1,18 na 1,24, což znamená, že výdaje spotřebitelů byly v roce 1999 o 24 % vyšší, než kdyby byla jejich celková spotřeba vyjádřena ve světových cenách.

8.3 Posouzení účinnosti podpor do agrárního sektoru

V této kapitole jsou na rozdíl od předchozích částí souhrnně hodnoceny všechny podpory, které vyplývají z opatření zemědělské politiky, tzn. podpory poskytované zemědělským podnikům, podnikům navazujících odvětví a spotřebitelům. Opatření zemědělské politiky mají krátkodobé i dlouhodobější dopady (zejména u podpor restrukturalizace a modernizace). Souhrnné posouzení účinnosti podpor do agrárního sektoru se proto týká období 1995 - 1999, v členění na období 1995 - 1997 a 1998 - 1999. Vlastní hodnocení účinnosti zemědělské politiky je provedeno ze tří základních hledisek:

· hodnocení podle věcného zaměření a forem podpor;

· hodnocení podle cílů, tzn. jak zemědělská politika napomáhá k plnění dlouhodobých i krátkodobých cílů, které jsou (formálně i neformálně) zemědělskou politikou sledovány;

· hodnocení realizace podpor v zemědělství, tzn. hodnocení institucí, mechanizmů poskytování a kontroly využití podpor (v kapitole B2.1 - B2.3).

Hodnocení podle věcného zaměření, alokace a zdrojů podpor

Podrobné hodnocení jednotlivých druhů podpor podle věcných kritérií je uvedeno v kap. C3. Souhrnný pohled poskytuje tabulka TB8.3/01.

Z údajů tabulky TB8.3/01 je zřejmé, že největší část podpor agrárního sektoru si dlouhodobě a trvale udržuje podpora cen zemědělských výrobců prostřednictvím celní ochrany a subvencování vývozu SFTR (48,4 % v průměru let 1995 - 1999). Podíl této podpory se v důsledku poklesu cen na světových trzích ve sledovaném období rok od roku zvyšuje (téměř 60% podíl v období 1998 - 1999).

Druhou nejvýznamnější oblast podpor (19,1 % v průměru let 1995 - 1999) představuje podpora cen vstupů (včetně úlev na platbách), zejména vstupů investiční povahy. Pokles podílu této podpory v období 1998 - 1999 (16,4 %) ve srovnání s předchozím obdobím je zapříčiněn poklesem podílu investičních podpor (zejména v důsledku snižování investičních podpor PGRLF od roku 1998 při souběžném poklesu podpor vyplývajících z dříve poskytnutých návratných finančních výpomocí).

Celkové přímé podpory tvoří v průměru let 1995 - 1999 pouze necelých 12 % veškerých podpor, i když jejich význam v důsledku dynamického růstu podpor mimoprodukčních funkcí zemědělství od roku 1998 stoupá. Komoditně vázané přímé podpory tvoří pouze 3 % veškerých podpor sledovaného období, což signalizuje orientaci zemědělské politiky ČR na důslednější (a z hlediska požadavků např. WTO i správnější) oddělení přímých plateb od produkce (“decoupled payments”).

Jiný pohled na zemědělskou politiku, který vyplývá z údajů tabulky TB8.3/01, poskytuje rozdělení veškerých podpor, vyplývajících z uplatňovaných opatření politiky, podle příjemců. Více než čtyři pětiny podpor (v období 1998 - 1999 přes 90 %) jsou dlouhodobě alokovány do sektoru zemědělství; o zbytek se téměř rovnoměrně dělí zpracovatelé, obchodníci a spotřebitelé. Mimořádně vysoký podíl spotřebitelů v období 1995 - 1997 (15,7 %) je ovlivněn zásahy SFTR na domácím trhu a licenční politikou uplatňovanou v tomto období (omezování vývozu na úkor cen zemědělských výrobců).

Údaje tabulky TB8.3/01 poskytují také pohled na zdroje veškerých podpor. V celém období 1995 - 1999 byli nejvýznamnějšími plátci podpor výrobcům a obchodníkům daňoví poplatníci (49,4 % podpor) následovaní spotřebiteli (43,6 % podpor). Relace mezi těmito dvěma zdroji se však v důsledku především snižování cen na světových trzích postupně mění: v období 1998 - 1999 se na financování podpor výrobcům a obchodníkům podíleli nejvíce spotřebitelé (55,6 % podpor), zatímco podíl daňových poplatníků poklesl na 44,1 %. Zbylou část podpor poskytli daňoví poplatníci spotřebitelům (v roce 1999 např. podporou tzv. “školního mléka”).

Hodnocení podpor podle cílů zemědělské politiky

Rekapitulace podpor podle cílů zemědělské politiky za období 1995 - 1999 ukazuje tabulka TB8.3/02.

Z hlediska cílů politiky připadá rozhodující podíl podpor (60,3 % v průměru let 1995 - 1999; 75 % za období 1998 - 1999) na zlepšení ekonomické situace zemědělských podniků (zlepšení, resp. udržení příjmů zemědělců). Následují podpory na restrukturalizaci a modernizaci zemědělství (22,3 % v průměru let 1995 - 1999; 15,9 % za období 1998 - 1999). Tento vývoj plně odpovídá především rozvojovému a stabilizačnímu charakteru zemědělské politiky v období 1995 - 1998, přičemž stabilizační charakter politiky nabývá rok od roku na významu.

Realizace cíle “Rozvoj a stabilizace podnikatelské struktury” se projevila v dynamice podílu jednotlivých podnikatelských forem na zemědělské půdě ČR. Podíl podniků fyzických osob na zemědělské půdě zůstal od roku 1995 prakticky stabilizován, dynamicky se zvýšil podíl obchodních společností při současném výrazném poklesu podílu družstev.

Na realizaci cíle “Restrukturalizace a modernizace výroby, zlepšení ekonomické výkonnosti a konkurenceschopnosti podniků” lze přímo či nepřímo usuzovat z následujících údajů:

a. Změny struktury rostlinné a živočišné výroby (index 1999/94): Stupeň zornění: 98. Podíl na osevní ploše: obiloviny 98; řepka 184; cukrovka 65; brambory 93; zelenina 101. Změna stavů zvířat: skot celkem 76,7; z toho krávy 77,3; prasata 98,3; drůbež 121. Na rozdíl od prvních let reformy docházelo ve sledovaném období k mírnějším strukturálním změnám. Stupeň zornění se přitom od roku 1989 podstatně nezměnil. Výrazně se zvýšily plochy řepky, došlo k dalšímu snížení ploch cukrovky a brambor. Pokračoval pokles stavu skotu a krav, odpovídající odbytovým možnostem v chovu skotu.

b. Došlo ke zvýšení výkonnosti zemědělství, měřené ukazatelem hrubé zemědělské produkce (v cenách roku 1989) na jednoho pracovníka v zemědělské prvovýrobě: z hodnoty 203,8 tis. Kč v roce 1989 se zvýšila na 409,9 tis. Kč v roce 1999, tj. více než dvojnásobně. Z hlediska technické výkonnosti, posuzované vývojem hektarových výnosů, nedošlo u většiny plodin ve sledovaném období k zásadní změně, výrazně se však zvýšily výnosy brambor a cukrovky. Také v důsledku dotační politiky podstatně vzrostla dojivost z 3 964 l v roce 1994 na 5 022 l v roce 1999, tj. o 26,7 %. Zvýšení přírůstků ve výkrmu se pohybovalo v řádu 5 - 10 %.

c. Konkurenceschopnost ve vztahu k daným podmínkám světového trhu se trvaleji prosazuje u obilovin (pšenice, ječmen) a řepky a v některých letech i u brambor.

Na zajištění cíle “Zlepšení ekonomické situace zemědělských podniků” bylo přímo či nepřímo vynaloženo 75,7 mld. Kč, tj. 15,1 mld. Kč v ročním průměru (zejména se jedná o nepřímé podpory ze strany spotřebitelů v důsledku uplatňované ochrany domácích výrobců proti zahraniční konkurenci). To se projevilo mj. zlepšením cenových relací mezi zemědělskými výrobky a vstupy do zemědělství (cenový index 1999/93: ceny vstupů 126,4, ceny zemědělských výrobců 114,7; cenové nůžky se oproti prvním rokům reformy výrazně sevřely) a ve zlepšení ekonomické situace, resp. zmírnění ztrát zemědělských podniků (zejména podniků v oblastech s horšími podmínkami).

Na zlepšení vztahu zemědělství k životnímu prostředí a venkovu se poněkud paradoxně nejvíce podílel nedostatek finančních prostředků zemědělských podniků na nákup intenzifikačních vstupů. Spotřeba průmyslových hnojiv z 223 kg č. ž./ha v roce 1989 klesla v roce 1994 na 81 kg č. ž./ha a v roce 1999 dokonce na 66 kg č. ž./ha. Obdobný vývoj byl zaznamenán u spotřeby přípravků na ochranu rostlin (1,98 kg účinných látek/ha v roce 1989, 0,88 kg účinných látek/ha v roce 1994 a 0,97 kg účinných látek/ha v roce 1999). Díky podporám státu např. významně vzrostly plochy obhospodařované systémem ekologického zemědělství, a to na 111 tis. ha z. p. v roce 1999, což představuje 2,6 % z celkové výměry zemědělské půdy ČR, zatímco v roce 1994 to bylo pouze 15,8 tis. ha, tj. 0,4 % z celkové výměry zemědělské půdy ČR. Působením dotační politiky se mírně zvýšila plocha trvalých travních porostů a bylo zalesněno přes 2 500 ha zemědělské půdy horší kvality.

Realizace cíle “Rozšíření úlohy zemědělství jako producenta obnovitelných zdrojů energie” byla bezprostředně zaměřena především na podporu výroby bionafty. Byly nově vybudovány kapacity na zpracování 200 tis. t řepky ročně, které však zatím nejsou plně využívány. Podíl bionafty na celkové spotřebě nafty se však v důsledku úlev na spotřební dani a DPH u bionafty v roce 1999 zvýšil na 8,8 %, zatímco v roce 1995 tento podíl činil 2,6 %.

Zemědělská politika byla zaměřena i na podporu spotřebitelů. Cíl “Přiměřené ceny zdravotně nezávadných potravin” byl podpořen především relativně velmi nízkou celní ochranou domácích výrobců (např. ve srovnání s EU zhruba 2,5krát nižší) a také některými dalšími opatřeními (např. zásahy SFTR na domácím trhu a licenčním omezováním vývozu zemědělské produkce pro udržení stability vnitřního trhu v letech 1995 - 1997). V období 1994 - 1999 byl růst cen potravin pomalejší (index 127,5) než vývoj CPI (145,6). V důsledku specifických opatření politiky (např. monitoringu cizorodých látek) se zlepšila i kontrola zdravotní nezávadnosti potravin.