Zkuste podlehnout kráse mladých vín

LN 26.11.1999

Zkuste podlehnout kráse mladých vín

"Vína není naše země nikterak prosta. To se rodí u Prahy, Litoměřic, Mělníka, Loun, Ústí, Chrudimě a na několika jiných místech, a to velmi zdárné a lahodné, takže, když jím neplýtváme, postačuje nezbytné domácí potřebě a moravská vína svou jakostí předčí, rakouským se vyrovná, s tou výjimkou, že nesnese delší uskladnění. Ti spisovatelé, kteří po Eneaši Sylviovi a Šebestiánu Münstrovi bez osobních zkušeností tlachají o jeho natrpklosti, vpravdě by zasloužili, aby si hrdlo prolévali slivkami..."

Ptáte se, kde jsou ty časy, kdy Mistr Pavel Stránský roku 1633 takto plamenně obhajoval ve svém spise O státě českém kvalitu českých vín. České vinice od té doby postupně mizely a mizí až do dnešních dnů. Jen hrstka pravověrných českých vinařů zápasí na Mělníce, v Litoměřicích, Žernosekách a v Mostě s nepřízní osudu a potopou importovaných vín.

Slavné doby českého vinařství jsou pochovány v archivech. Jak to vlastně bylo s tou trpčinou a přesvědčením, že se česká vína dají pít jen mladá a nesnesou uskladnění? Císař Karel IV. se rozhodl 9. měsíce ledna L.P. 1370, že se do českých měst kromě Kutné Hory, Budějovic a Písku nesmějí od vinobraní do neděle provodní dovážet ani tam šenkovat žádná jiná vína nežli česká. Později bylo toto období výlučného šenkování českých vín v českých městech upraveno přesným datováním na dobu od sv. Havla (16. října) do sv. Jiří (24. dubna).

Viniční práva Karla IV. zůstala v platnosti 500 let. Tak se stávalo, že si mnozí mysleli, že se české víno dá pít jen velmi mladé, a proto se v Čechách těm nejmladším vínům, která se šenkovala sotva se po kvašení vyčistila, říkávalo "havelské". Není divu, že v něm bývalo kromě krásy mladého vína, které hýří mladistvými vůněmi, také trochu trpčiny. Jinak je tomu s Martinem. I na Moravě byli měšťané ve 14. a 17. století hybnou silou rozvoje moravského vinařství, zejména měšťané brněnští. Většina z nich se však nemohla o své vinice starat trvale, věnovali se hlavně obchodu a řemeslům. Běh viničních prací je však náročný na čas a na odborné znalosti. Proto si drželi každý svého vinaře. Ti se najímali na jeden rok a nastupovali svoji službu na sv. Martina, kdy byla hotova sklizeň hroznů a tím byl i zřejmý výsledek vinařovy práce. V tu dobu se také již zčistila některá tohoroční vína, hlavně červená, a nechyběl tak přípitek na ukončení roční služby a když se vinař osvědčil, tak i přípitek na novou službu, která se začínala přípravou vinice na zimu a tedy i na nový sklizňový rok. Ve vinicích se vytahaly dřevěné tyčky zatlučené u každého keře jako opěra, složily se na okraji vinice do kozlíků, aby přes zimu v zemi nehnily, a keře se přikryly půdou. Na sv. Martina se v mnoha obcích slavily i martinské hody, a proto nechyběla ani martinská husa. Vznikla tradice, která říká, že na sv. Martina se již může čistým vínem připít na zdraví a přiťuknout si s přáteli. Dřív se s poháry ťukat nemá, neboť by se v příštím roce hrozny neurodily. Majitel vinotéky "vinum bonum" ve Valticích ing. J. Kopeček se pokusil o využití této tradice k vytvoření speciálního vína s registrovanou známkou "Svatomartinské" a s přesně určenou technologií výroby vína pro odrůdu Modrý portugal, která vyniká přitažlivou krásou mladých vín. Tento výborný nápad vytvořit pod chráněným názvem víno určitého typu, s určitým původem z jedné odrůdy však naráží na nepochopení, nesolidnost a nedostatek podnikatelské etiky. Mnozí se snaží pod stejným názvem kopírovat a využívat termínu pro nabízení jakéhokoliv vína bez respektu k ochranné známce a povinnosti přihlásit se čestně k tomu, aby mohla vzniknout na základě naší starodávné tradice nová a vskutku výborná kvalita, jak to dokázali letošní poctiví producenti pravého Svatomartinského. Daleko prozíravější, kolegiálnější a soudržnější byli francouzští vinaři z oblasti Beaujolais, kde vznikala většina apelací v polovině třicátých let tohoto století. Hlavní odrůdou révy tam je Gamay, který není schopen dávat tak vzácná vína jako Pinot noir v Burgundsku, a zvláště z méně významných viničních poloh, kde jsou vína méně plná, je nejvhodnější konzumovat je jako mladá, dokud oplývají svěžestí a krásou jemných vůní.

Tento poznatek vedl tamní vinaře k tomu, aby se sdružili k jedinému cíli. Nabídnout světu svoje mladé víno k určitému termínu, který je výjimkou z uzákoněného pravidla, že se vína s chráněným názvem původu nesmějí uvádět do prodeje před 15. prosincem roku sklizně hroznů. Dosáhli výjimečného povolení k tomu, aby výbornou organizací a mohutnou kampaní překvapovali každoročně svět svým "Beaujolais nouveau", a tak se naráz zbavili jedné třetiny až poloviny svých mladých vín, která by ztrátou mladistvé krásy musela slevit i na ocenění.

Dnes se často setkáváme s milovníky vín, kteří touží po požitku starého, na láhvi vyleženého vína. Takové víno zaujme většinou dokonalejší harmonií, vyšší plností, klidným projevem a tvorbou nových aromatických látek ležáckého buketu. Ale dnes je také i řada vhodných technologických zákroků k tomu, aby připravila mladé víno do takového stavu, aby se mohlo objevit v regálech vinoték již nedlouho po sklizni hroznů.

Vilém Kraus