62. ročník Memoriálu Karla Podhajského

02.01.2001 | Myslivost

Podzimem zbarveným listím ozdobené jihozápadní svahy Českého středohoří tvořily rámec memoriálu pořádaného na počest Karla Podhajského, pána, který ovlivnil naši myslivost a zvláště pak loveckou kynologii zcela neopakovatelným způsobem. Letošní memoriál se konal v roce, v kterém uplynulo 70 let od jeho smrti. Asi je to důvod k zamyšlení. V dnešní uspěchané a mezilidským vztahům nijak nesvědčící době nemáme možná čas, možná chuť se zastavit a alespoň vzpomínkou vzdát úctu těm, kteří byli před námi nebo kteří tu sice stále jsou, ale věk nebo zdravotní stav jim neumožňují aktivně se zúčastňovat nejen kynologického dění. Většinou jsou to lidé, kteří už zapomněli to, co my jsme se nestačili ještě naučit a lidé, kteří nám stále mají co říct a předat. Jen jim někdy chybí ochotní posluchači. Těžkého a náročného, ale také krásného úkolu uspořádat memoriál se ujal Okresní myslivecký spolek v Litoměřicích. Své honitby daly k dispozici MS Klapý, MS Děčany a LS PYROP Třebívlice. Středem memoriálového dění se stala obec Klapý, půvabnou dominantou pak hrad Hazmburk. Jeho silueta je vidět z velké dálky a byla výborným orientačním bodem. O jeho důležitosti by mohl hovořit divák, kterého jeho kolegové zapomněli u jednoho ze stánků s občerstvením a který veden Hazmburkem pěšky a bez problémů svoji společnost zase našel. Kulturní dům Klapý je pro podobné akce vysloveně vhodný. Je zde dostatek prostoru pro vůdce, jejich psy, početnou koronu i rozhodčí. Místo se našlo i pro počítačové středisko, které bylo velmi příjemnou a důležitou součastí memoriálu.

K prezenci nastoupilo dvacet psů - jedenáct z České republiky, pět ze Slovenska a vždy po dvou z Německa a Polska. Losování bylo slavnostní a jako vždy trochu postižené nervozitou. Číslo losu rozhoduje o pořadí disciplín a může tedy i hodně ovlivnit. Poměrně pestrá byla paleta plemen. Tradičně vedli němečtí krátkosrstí ohaři - devět, po dvou zástupcích měla plemena anglický setr, německý drátosrstý ohař a pointr a startovní pole doplňovali bretaňský ohař, irský setr , německý dlouhosrstý ohař, pudlpointer a český fousek. Právě představitel našeho národního plemene získal velkou přízeň korony. Jeho práce byla rychlá, chuťová, radostná a na pohled velmi pěkná. Celkem na memoriálu uspělo 17 psů. Sedm běželo v I.ceně, čtyři ve II. ceně a šest v III. ceně. Mimo jednoho měli všichni počty bodů postačující na I.cenu. Na konečném hodnocení se projevil vliv limitujících známek.

Situace nebyla vždy jednoduchá. Terén určený pro lesní práce byl rozhodčími označován za “víc než těžký”. Les s hustým podrostem ztěžoval výkony na vlečkách. Vyhledat cestu, kam je možné se vejít i s poměrně těžkou liškou v mordě, nebylo pro leckterého psa jednoduché. Podobné prostředí bylo i na barvách a nervozitu vůdců zvyšovala přítomnost zvěře. Přesto byly zadávané známky poměrně slušné a mimo ojedinělých výjimek se pohybovaly v rozmezí 3 až 4. Na barvách došlo k určité změně nebo spíše k návratu k dřívějším přístupům. Barvy se kapaly s jistým předstihem a vůdcové si čísla barev losovali. Mělo to několik výhod. Nikdo, ani kapající rozhodčí, předem nevěděl, který pes na kterou barvu půjde. Nevěděla to ani korona a tak se omezil počet lidí majících zájem jít na konec barvy spolu s rozhodčím. Z hlediska diváků to možná byla škoda. Z hlediska startujících byl zajištěn potřebný klid i serióznost přístupu. Podobný způsob losování byl i na vlečkách. O tom, který pes určitou vlečku absolvuje se losováním rozhodlo až v okamžiku, kdy byl rozhodčí se zvěří z dohledu. Novinkou byla i změna pořadí disciplín. Po z diváckého hlediska velmi atraktivní ohrádce se zkoušel klid na stanovišti. Pro “nažhavené” psy to asi nebylo nejjednodušší , výsledkem byly ale pouze dvě trojky, jinak všichni psi uspěli výtečně. Pro vůdce to znamenalo jisté usnadnění, nemuseli v lese čekat až svoji práci skončí všichni jejich kolegové. Nejlepší práci v lese předvedla fenka německého krátkosrstého ohaře Bela z Citovských polí. Pohár za nejlepší práci na barvě si odnesl jako hlasič vedený dříve zmiňovaný český fousek Alan od Tří stromů.

Bodové hodnocení na velkém poli již bylo o něco horší. V několika případech “jednička” z klidu před zvěří srstnatou nebo z postupování zařadila jinak výborného psa do III. ceny. Potěšující byl dostatek zvěře, stížnosti v této oblasti nebylo slyšet. Nejlepší práci v poli ukázal slovenský pes - německý drátosrstý ohař Alan z Blunového dvora. Jeho vůdce pan Felix Blaha jej označil jako typického “polaře” . Ocenění za nejlepší polní práci neobdržel pes poprvé. To, které získal na Podhajského memoriálu, je ale určitě velmi cenné.

O úspěchu či neúspěchu rozhodovaly v tomto roce voda a malé pole. Pro jednoho psa a jeho smutného vůdce znamenala konec v soutěži nedohledaná kachna, problémy, jejichž výsledkem bylo snížení známky mělo několik psů i při práci v hluboké vodě, a to jak při ochotě, tak při přinášení kachny. Nejlepší práci ve vodě přisoudili rozhodčí irskému setrovi Flynnovi z Dubanského kopce. Největším kamenem úrazu se zdála být vlečka s pernatou. Právě na ní obdrželi dva psi tolik obávanou “nulu” a právě na ní dostal pes, který jinak předvedl naprosto vynikající výkon, hodnocení “1” a s třetím nejvyšším počtem bodů skončil v III. ceně. Lepší situace byla na dohledávkách. Středně vysoká řepa nedělala psům potíže a např. fenka německého krátkosrstého ohaře Kora Kordovina se vrátila se zajícem za 15 vteřin.

Sbor rozhodčích pracoval pod vedením pana Josefa Němce a pracoval výborně. Posuzování by se dalo označit jako memoriálové. V úvahu bylo bráno nejen to, zda pes požadovaný výkon udělá, ale také to, jak jej udělá. Práce psů byla hodnocena poměrně přísně a získat kdekoliv 4 nebylo vůbec jednoduché. Také na výsledkové listině není žádný pes , který by alespoň z některé disciplíny neobdržel o něco horší hodnocení. Rozhodčí měli na všechny stejné měřítko a nebrali ohled na plemeno či státní příslušnost. Posuzovat na Memoriálu Karla Podhajského je určitě velká čest. Právě na malém poli a u vody ale nastaly okamžiky kdy se zdálo, že rozhodčího vyhlašujícího výsledky ( ty špatné) mrzí, že vůbec rozhodčím je.

O tom, kdo bude vítězem rozhodovala opravdu poslední disciplína - velké pole. Právě tam nastoupila v okamžiku, kdy ostatní práce byly již skončeny , trojice psů, ve které startovala i fenka německého krátkosrstého ohaře Bela z Citovských polí vedená panem Jiřím Kratochvílem. Vyrovnaným výkonem s konečným počtem 479 bodů si vybojovala titul Vítěz Memoriálu Karla Podhajského a čekatelství mezinárodního a národního šampionátu práce, CACIT a CACT. Elegantní a ušlechtilá fena, vítězka pracovní třídy z Mezinárodní výstavy psů v Mladé Boleslavi, dokázala, že i po exteriérové stránce kvalitní pes může odvést neméně brilantní výkon. Obdivuhodná byla zvláště její vytrvalost. Končit dva fyzicky i psychicky náročné memoriálové dny prací na velkém poli a zakončit je vítězstvím je obdivuhodné. Druhé místo s počtem 477 bodů , r. CACIT a CACT patřili nejmladšímu účastníku memoriálu. Necelých šestnáct měsíců starý německý drátosrstý ohař Öregtemploni Flott byl veden u českých kolegů velmi oblíbeným a také obdivovaným slovenským vůdcem panem Otto Banásem. Třetí místo, 474 bodů a CACT získal český fousek Alan od Tří stromů - vůdce pan Jiří Mareš. Počítání výsledků na vrcholových soutěžích nebývá nic jednoduchého ani příjemného. Občas někde zkouší do této oblasti zapojit i techniku, tedy počítače. Svoje “počítačové středisko” měl i letošní memoriál Karla Podhajského. Pánové Roman Sedláček a Tomáš Miketa z Českého pointer a setter klubu připravili program a výsledky byly vynikající. Několik minut po losování byly k dispozici tabulky se skutečnými čísly losů i nahlášeným typem práce na barvě. V průběhu soutěže byly sváženy dílčí tabulky a známky z nich ihned zadávány do počítače. Kdo chtěl, mohl získávat nejčerstvější informace jako celek a nemusel přitom obíhat jednotlivá pracoviště a ptát se, co že kdo právě dostal. Krátkou chvíli po tom, co se vrátil poslední pes z poslední disciplíny byly k dispozici výsledky konečné. Bylo ale třeba vše zkontrolovat, vytisknout definitivní soudcovské tabulky a hlavně krasopisně vyplnit diplomy jednotlivých psů. Celá záležitost měla hned několikerý kladný dopad. Byla určitě ulehčením pro rozhodčí. Po skončení posuzování je nečekala povinnost pracného vyplňování a počítání. Jejich práce byla příjemnější i díky dílčím soudcovským tabulkám. Obsahovaly totiž opravdu jen disciplíny, které příslušní rozhodčí hodnotili. Tabulky byly jednoduché, přehledné a přestalo hrozit nebezpečí, že někdo omylem napíše známku do jiné kolonky než kam patří. V normálním případě jsou soudcovské tabulky materiálem, který projde mnoha rukama a lecjakým prostředím. Výsledkem může být sice cenný, ale nepříliš vábný kus ušmudlaného papíru. V případě počítačového zpracování je tabulka opravdovým dokladem, který by šlo i zarámovat. Korona na závěr obdržela výborně zpracovanou výsledkovou listinu, obsahující kompletní informace včetně jednotlivých známek, počtu bodů, výsledného pořadí a nejlepších prací v lese, vodě i na poli. Jasně označeny byly i limitní známky snižující výsledné ocenění. Jsou lidé zahledění do psů, jsou lidé zahledění do počítačů. Spojí-li se oba zájmy u jednoho člověka, může být výsledek právě takový, jako byl na 62. Memoriálu Karla Podhajského.

Memoriál tradičně přilákal velké množství diváků. I v neděli, kdy byl jejich počet menší, stálo v jednom okamžiku na parkovišti u vody 54 aut. Tak početná korona sebou nese řadu problémů. Všichni chtějí vidět, ale ne všichni jsou ukáznění. Pořadatelé neměli nijak jednoduchou práci pokud chtěli vytvořit pro psy a jejich vůdce alespoň trochu klidné prostředí. Řada diváků si sebou přivedla i své psy. Někteří byli ukáznění a nerušili, někteří naopak dělali problémy. Je otázka, zda vůbec pes-divák na takový memoriál patří .

Memoriál Karla Podhajského byl i velkou společenskou událostí. Přijela řada čestných hostů včetně předsedy ČMMJ pana profesora Hromase a předsedy Dozorčí rady Českomoravské kynologické unie MVDr. Širokého.V propozicích byl uveden páteční slavnostní koncert a sobotní Svatohubertská mše. Celkový program byl ale náročný a zvláště vůdci neměli, mimo tradičního sobotního společenského večera, možnost a vzhledem k nutnosti věnovat se především psovi asi ani chuť se zúčastnit dalších akcí. Z průběhu memoriálu byl pořizován videozáznam , který by měl být v krátké době k dispozici pro případné zájemce. Vysloveně krásné bylo slavnostní zahájení memoriálu. Pořadatelé jej umístili na nádvoří třebívlického zámku , na kterém trávila svůj čas mladičká přítelkyně Johanna Wolfganga Goetheho, Ulrika von Levetzow. Slavnostní ráz zahájení podpořili sokolníci a zvláště pak zástupci Řádu svatého Huberta, které řada z přítomných viděla poprvé. Po organizační stránce byl memoriál výborně zajištěn. Od zastavení dopravy na tahu Lovosice Most, které umožnilo zájemcům bez potíží projet k lesní práci, přes občerstvení u stánků až po krásně zpracovaná čísla losů a označení pořadatelů i rozhodčích se péče o účastníky se táhla jako červená nit oběma dny. Pořadatelé byli příjemní, přátelští a případné problémy řešili s úsměvem a nadhledem.

Většinou jsme zvyklí vnímat podobné akce jako přehlídku nejlepších výkonů loveckých psů . Otevírá se zde ale i možnost sdělovat si dojmy a konzultovat problémy, které nastanou na memoriálu nebo které se vyskytly někde jinde. Je to tedy i velká škola praxe a všestranní rozhodčí a nejen oni, by se jí měli určitě zúčastňovat. Řada z nich na memoriálu také byla a nejednalo se jen o rozhodčí od velkých plemen. Jak pravil jeden z přítomných , je opravdu třeba se dívat, jak se to dělá. Poučením pak není jen to, co se povede, ale i případné chyby. Při hodnocení memoriálů zůstává trochu stranou i další důležitá oblast. Taková velká akce a pro memoriál Karla Podhajského to platí zvlášť, je také místem, na kterém se sejde velké množství lidí spojených společným zájmem - loveckým psem. Otevírá se tak možnost popovídat si s kolegy, které jsme dlouho neviděli, obnovit stará přátelství a nová navázat. Pravdu měl pan profesor Hromas, který při zahájení řekl že: “Memoriál Karla Podhajského je největším svátkem kynologů”.

Celkové výsledky 62. ročníku Memoriálu Karla Podhajského