Analýza případů poranění člověka psem ve vztahu k mysl.kynologii

01.03.2001 | Svět myslivosti

Analýza případů poranění člověka psem ve vztahu k myslivecké kynologii

Pro zpracování analýzy jsme využili data získaná z výkazů “o kontrole zdraví a specifické profylaxe nákaz”, výsledky cílených šetření ve vybraných oblastech ČR s různou hustotou osídlení, a tím i počtem chovaných psů a výsledky “Programu SVS ČR na ochranu zvířat”.

KTEŘÍ PSI NEJČASTĚJI “KOUŠOU”?

Veterinární zákon stanoví chovatelům povinnost zajistit, aby zvíře, které poranilo člověka, nebo s ním přišlo do kontaktu, způsobem a za okolností, jež mohou vyvolat podezření z onemocnění vzteklinou, bylo neprodleně vyšetřeno (první a pátý den po poranění člověka) veterinárním lékařem a byla vyloučena možnost nakažení touto nákazou. Podle zpracované analýzy informací z okresních a městských veterinárních zpráv provedené za období od 1. ledna do 30. září 2000 bylo z uvedených důvodů na našem území klinicky vyšetřeno celkem 19 809 zvířat, z toho bylo 18 482 psů.

Pro možnost porovnání statistických údajů mezi některými plemeny psů, jsme sledovaná plemena rozdělili do skupin podle metodiky Evropské federace veterinářů - FVE (Newsleter FVE 10/2000). Tzv. “ovčáci” (německý ovčák, belgický ovčák, čs. vlčák) představovali v rozboru údajů z celé ČR 22,8 % souboru, tzv. “vybraná plemena” nejčastěji označovaná tiskem za “bojové psy” (akita inu, americký stafordšírský teriér, stafordšírský bulteriér, bulteriér, argentinská doga, bordeauxská doga, brazilská fila, mastif, bullmastif, pitbulteriér, rhodeský ridgeback, rotvajler, japonská tosa a dobrman) představovala 8,1 %, jezevčíci 11 %, kokršpanělé 6,6 % a pudlové 3,1 %. Zajímavá je odlišnost námi zjištěných údajů s údaji zahraničními: např. agentura Reuters v loňském roce uvedla, že skupina tzv. “vybraných plemen” má v Německu na svědomí poranění v 31,8 % případů.

Pro naši analýzu případů, u kterých bylo v anamnese jednoznačně uvedeno, že pes pokousal člověka, se podařilo získat údaje 48 psů vyšetřených laboratorně v Národní referenční laboratoři v Liberci v období od ledna do srpna loňského roku. V tomto souboru představovali 33,3 % kříženci, 18,7 % němečtí ovčáci, 12,5% jezevčíci, 8,3 % pudli a shodně 4,2 % kokršpanělé a dalmatini. Z výše uvedených “vybraných plemen” byli zastoupeni stejným dílem (2,1 %) pouze dobrman a rotvajler. Významné je, že v 69 % případů z daného souboru se jednalo o psy bez výcviku.

Stejným způsobem jsme v náhodně vybrané pražské veterinární ošetřovně analyzovali soubor psů klinicky vyšetřených kvůli poranění člověka. V tomto souboru, ve kterém byla zastoupena velmi různorodá plemena, představovali nejvíce případů - 26,8 % - němečtí ovčáci, dále 13,4 % kříženci, 12,2 % pudlové, 9,8 % jezevčíci, 7,3 % kokršpanělé a 4,9 % dobrmani. Ostatní plemena byla pod hranicí 2,4 %, a to mnohdy bez rozdílu velikosti. Stejné hodnoty vykazovaly např. kavkazští pastevečtí psi, pekinézové, Lhasa - apso atd. Podobně zvolený soubor psů, který pocházel z města s přibližně 100 000 obyvateli, měl z hlediska spektra plemen obdobné, ale méně různorodé složení. Nejvíce lidí poranili kříženci (34,3 %), za kterými následovali němečtí ovčáci (20 %), jezevčíci (11,3 %) atd. V daném souboru představovali tři pitbulteriéři, stejně jako rotvajleři, dalmatini, knírači a kokršpanělé skupiny zastoupené 2,8 %. Ze sledovaného souboru psů, kteří někoho poranili, nebylo 38,7 % cvičeno.

Klesající různorodost v zastoupení plemen se nejvýrazněji projevila v posledním sledovaném souboru, který pocházel z vesnického regionu 48 obcí. V tomto souboru představovali kříženci, kteří poranili člověka, 50 %, němečtí ovčáci 11,1 %, pudlové, stejně jako jezevčíci 5,6 %. Z “vybraných plemen” se v souboru vyskytli pouze dobrmani, a to v 5,6 % případů.

PREVENCE JE V EVIDENCI A VÝCVIKU PSŮ

Evidence psů u nás není vedena a jejich odhadovaný počet zřejmě přesahuje jeden milión. Z naší analýzy v jednotlivých různě osídlených oblastech vyplývá, že počet psů, kteří poranili člověka, je podle plemenné příslušnosti vázán na skutečné počty chované v určitém teritoriu. Proto se problém evidence psů netýká organizovaných kynologů. Ti mají své psy z chovatelských důvodů již tradičně evidované a jejich chov se řídí přesně stanovenými pravidly. Podle informací poskytnutých ČMKU se v tuzemské Plemenné knize ročně registruje nejvíce německých ovčáků, jezevčíků a labradorů.

Za významný fakt považujeme (a z našich údajů to rovněž vyplývá), že většina psů, kteří poranili člověka, nebyla nijak cvičena. Pro mysliveckou veřejnost je přirozeným jevem, který odpovídá dlouhodobým chovatelským cílům, fakt, že se v celkovém sledovaném souboru téměř nevyskytli ohaři, retvívři a další lovecká plemena. V případě jezevčíků a kokršpanělů, kteří poranili člověka, se jednalo (pokud se to dalo zjistit), o jedince chované většinou bez základního výcviku, nemluvě o výcviku pro loveckou upotřebitelnost. Z hlediska případné ochrany dětí jsou však i podíly těchto uvedených menších plemen, pudlů atd. důležité.

Narůstajícím problémem v současnosti je skutečnost, že psa (mimo jedinců s průkazem původu a nezaměnitelným označením tetováním nebo čipem), ke kterému se majitel nehlásí, nelze prokazatelně a jednoznačně identifikovat, a ani u něho prokázat, zda byl podle předpisů řádně očkován. Z uvedeného vyplývá, že na základě řady příčin (zvýšení počtu bezprizorních psů, nemožnost jejich identifikace, nedisciplinovanost chovatelů, kteří v případě sporu zapírají svůj majetnický vztah k psovi) se lze domnívat, že po poranění lidí dochází u většiny “provinilých” psů k jejich následnému očkování proti vzteklině. V roce 1999 byla totiž v ČR vzteklina potvrzena pouze u jediného psa.

DOBRÝ ÚMYSL NEMUSÍ VYVOLAT POŽADOVANÝ EFEKT

K zavádění administrativních opatření a evidence zvířat v zájmových chovech je třeba uvést některé poznatky z praxe. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění (dále jen “zákon OZT”) uvádí, že nikdo nesmí zvíře opustit s úmyslem se jej zbavit. Bez řádné nezaměnitelné identifikace zvířat je však prakticky nemožné zjistit majitele zvířete, zejména psa nebo kočky, ale i zatoulané velké šelmy ze zájmového chovu nebo cirkusu, a tento skutek mu prokázat.

Zmíněný zákon ukládá v § 13 osobám, které chovají zvířata v zájmovém chovu (tedy i psy), kromě jiného povinnost učinit opatření proti úniku těchto zvířat. U volně pobíhajících psů je situace obdobná jako ve výše uvedeném případě “opuštění zvířete”. Nedůsledností chovatelů dochází často k usmrcení psa, který vyhledává nebo štve zvěř v honitbě, a poté ke zbytečným konfliktům a sporům.

Paragraf 13 dále ukládá osobám, které chovají jedince i skupiny “nebezpečných druhů zvířat” (stanovené vyhl. č. 75/1996 Sb.), aby požádali o schválení podmínek a povolení k chovu. Než byl za uvedený úkon zaveden správní poplatek ve výši 3000,- Kč a 5000,- Kč, řada osob o schválení svého chovu požádala. V roce 1997 tak bylo evidováno 423 chovů s 4053 chovanými zvířaty. Po zavedení poplatku počet evidovaných chovů trvale klesá. Chovy se nepřihlašují a v případech sankčních opatření (může být udělena pokuta až do vyše 15 000,- Kč) “provinilci” hledají možnosti úniku před postihem. Prokázat přestupek v zájmovém chovu “nebezpečných druhů zvířat”, stejně jako v praxi realizovat kontrolu týraného zvířete v soukromých prostorách, je vzhledem k platným právním normám prakticky nemožné.

Uvedená fakta je třeba zvážit zejména v souvislosti s úvahami o zavedení neúměrně vysokých poplatků za držení psů. Již několikrát se stalo, že právě z uvedených důvodů majitelé, kteří se snažili splňovat především určitý módní trend, svá zvířata opouštěli a vyháněli.

IDENTIFIKACE PSŮ JAKO SOUČÁST PREVENCE

I když podle zkušeností s dozorem nad ochranou zvířat proti týrání význam administrativních opatření nepřeceňujeme, považujeme zavedení povinné evidence a nezaměnitelné identifikace psů za důležité. Nutno však dodat, pokud bude současně doprovázeno opatřením umožňujícím kontroly a rovněž správně nastaveným systémem sankcí. Proto doporučujeme uvedené navrhované opatření rozšířit, zejména vzhledem k nárůstu počtu chovaných jedinců a s tím spojených rizik i na ostatní druhy šelem (např. s vymezením, že jejich hmotnost přesahuje v dospělosti 20 kg) chovaných v zájmových chovech, cirkusech apod. Mementem a důvodem pro tento požadavek je nedávný případ “beskydského” polodomestikovaného medvěda vypuštěného do přírody, který byl posléze odchycen a nakonec usmrcen na útěku z karantény. Je jen otázkou času, kdy se u nás, obdobně jako v zahraničí, vyskytne případ tragické nehody s uvedenými druhy zvířat. O volném pohybu exotické šelmy v několika oblastech severočeského kraje se psalo již před několika lety.

Nejen ve veterinární medicíně se podle našeho názoru vyplácí prevence, jejíž součástí je kromě jiného identifikace psa. Identifikaci psa (resp. šelem) a zjištění jeho majitele považujeme v této souvislosti za významnou zejména:

· z majetkoprávních důvodů (např. nevyhnutelnost majitelů k “přiznání se” k poplatkům ze psů),

· pro zdravotní evidenci (včetně evidence povinné vakcinace),

· k identifikaci zvířete, které poraní člověka (snížení zbytečných zákroků a nákladů ve zdravotnictví),

· při zahraničním obchodním a turistickém styku (byl avizován výhledový požadavek, že při této činnosti bude označení psa čipem požadováno v členských státech EU),

· pro identifikaci zatoulaného psa a jeho předání majiteli (snížení kapacity útulků).

Myšlenku identifikace podpořily některých kynologické kluby, které ji již z chovatelských důvodů zavedly.

V zájmu nejen soužití lidí s různými názory, ochranou dětí, udržováním veřejného pořádku, čistoty prostředí apod., ale i v zájmu ochrany psů před utrpením. V poslední době je zaznamenán nárůst poranění psů při autohaváriích, nechtěných útěcích, vzájemném napadání psů vedených na vodítku a pobíhajících volně - bez rozdílu velikosti a rovněž nárůst případů zaběhnutí fen a následné nechtěné gravidity atd.). Doporučujeme, aby psi byli na veřejných zpevněných komunikacích a v označených prostorách vedeni povinně na vodítku stanovené délky. Nošení náhubku by podle situace měla volit osoba, která za psa odpovídá, a to zejména tam, kde by vzhledem k situaci hrozila možnost obranných reakcí zvířete (dopravní prostředky apod.).

Uvedená problematika zahrnuje celou řadu dalších otázek včetně úzce specializovaných otázek biologických, etologických, společenských a při vlastní realizaci předpisů a opatření i otázek technických, které přesahují obsah tohoto sdělení. Na nich máme zájem ve prospěch věci spolupracovat. Řadu z nich by měl řešit i připravovaný zákon o myslivosti.