Bohatstvím zvěře neoplýváme, ale zatím nechudneme

Řekne-li se myslivec, většinou si lidé vybaví urostlého mládence v zelené kamizole, s pírkem za kloboukem a s puškou přes rameno, jak pospíchá k lesu . . . Inženýr Jaroslav Kostečka, osmadvacetiletý rodák ze Želče na Táborsku a vedoucí oddělení myslivosti, loveckého střelectví a ekologie Českomoravské myslivecké jednoty, se při mašem rozhovoru v expozici věnované myslivosti na letošním agrosalónu takové představě usmívá.

Co si máme představit pod pojmem myslivost?

Všechno, co souvisí s chovem, ochranou a lovem zvěře. I sokolnictví, kynologii, udržování tradic, samozřejmě péči o přírodu, takže samotný lov je jen třešínkou na dortu, odměnou za celoroční práci.

Naše země byla odedávna bohatá na zvěř. Je tomu tak i nyní?

Vlivem civilizace stavy oproti sedmdesátým letům poklesly. Někdy se to svádí i na nás, ale nebýt myslivců, už bychom neznali zajíce ani koroptve. Včas jsme na jejich úbytek zareagovali, takže se ještě zachovali. Počty drobné zvěře (zajíců, bažantů, koroptví apod. - pozn. red.) jsou na spodní hranici, na druhé straně spárkaté zvěře (co má kopýtka - pozn. red.), hlavně černé, se zvedly. Zvlášť divočáci se v celé Evropě přemnožili.

Nedají se redukovat?

Divoká prasata jsou velice chytrá a přizpůsobivá. Rychle si zvykla na měnící se prostředí a blízkost měst a komunikací. Snažíme se snižovat počty zejména selat a lončáků (jednoročních prasat - pozn. red.), ale stále jich přibývá.

Hrozí některým druhům, například zajícům, vyhubení?

Přestože u některých druhů, jak už jsem se zmínil, nastal pokles stavů, domnívám se, že vyhubení zajíců nehrozí. Na většině území je totiž zastaven jejich odstřel. Početnost zvěře u nás kontroluje stát a státní správa určuje kmenové stavy jednotlivých druhů, které musejí být dodrženy. Povoleno je jen odlovení ročních přírůstků.

Kolik máme zvěře?

Asi 20 000 jelenů, 250 000 srnčí zvěře, okolo 15 000 daňků a muflonů, 40 000 divočáků, přibližně 360 000 zajíců a 260 000 bažantů.

Jaký vliv mají na stavy zvěře dravci a šelmy?

U dravců bych řekl, že ne takový, jak se někdy uvádí. Pouze na některých místech je jich větší kumulace. Tam pak dochází ke škodám na drobné zvěři i na domácím zvířectvu. V některých lokalitách ovlivňují stavy zvěře hlavně šelmy. Největší problém představují především lišky, jejichž početní stavy jsou neúnosné. Ochránci se snaží vysazovat určité velké šelmy, které regulují, bohužel někdy i likvidují, některé jiné ohrožené druhy, například tetřevy, tetřívka, jeřábka.

A co rys? Patří na Šumavu?

Můj osobní názor je, že do naší přírody, stejně jako vlk a medvěd, patří. Ovšem jen v takovém počtu, aby neovlivňoval stavy zvěře a jiných živočichů.

Zvěř jsme považovali za národní bohatství. Je jím stále?

Snažíme se ji tak definovat. Byli bychom neradi, kdyby byla svěřována do vlastnictví majitelů pozemků. Zvěř nezná hranice, pohybuje se po mnohem větší ploše, než je území vlastníků, vyjímaje několik velkých restituentů s několika tisíci hektary. Bohužel některé skupiny lidí stále prosazují snižování minimální hranice pod 500 hektarů, a to by byla, podle mého soudu, pohroma pro zvěř.

Jakou starost vám dělají pytláci?

Pytláctví je velká metla myslivosti. Spoustu škod nadělá zejména poblíž měst. Pytláci dokonce mezi sebou soutěží, kdo víc uloví. Zákony je sice mohou postihovat, bohužel uplatnění pravomoci lesních a mysliveckých stráží je často nereálné. Jejich boj proti pytlákům je tedy dost omezený. Pytláci používají terénní vozidla, střílejí z nich, domlouvají se mobilními telefony a tvoří dobře organizované party, které vědí, co si mohou dovolit.

Zanedlouho nastane hlavní lovecká sezóna. S jakými nadějemi ji zahájíte?

Ano, podzim je vyvrcholením, ale my lovíme už přes rok. Černou zvěř, selata a lončáky bez časového omezení, od 16. května srnce, potom další spárkatou zvěř, od 1. září husy a kachny a od 1. listopadu se vypravíme na zajíce a bažanty. Všechno nasvědčuje tomu, že letošek by měl být průměrný. Zajíci se budou střílet jen někde a ještě v omezeném počtu, bažantů by mělo být dost, ovšem jen díky umělému odchovu.

Často jsou ve vašich honech hosty cizinci? Potěšení z lovu je něco stojí?

Samozřejmě. Takovým lovům se říká poplatkové a naši myslivci, kteří jsou donuceni k obrovským nájmům za honitby, si tak vydělávají vůbec na celou činnost. Třeba jen kolik peněz stojí přikrmování, umělý chov bažantů, náklady vyžaduje i údržba mysliveckých zařízení. Práci dávají naši členové přirozeně zdarma.

Vy sám také lovíte?

Především rád si vyjdu do přírody, abych se potěšil vším, co nabízí. Chodím s mými mladými přáteli a často jim říkám: Při stu vycházek do lesa člověk dvacetkrát uvidí, co by bylo možné lovit, a z těch dvaceti případů jestli čtyřikrát vystřelí. Myslivost je totiž především o přírodě, její ochraně a kráse.