Ceny potravin porostou pomalu

Uprímne receno - od pocátku letošního roku avizované a v soucasné dobe reálne nastávající zvýšení cen nekterých druhu potravin na domácím trhu prijít muselo. Po letech cenových stagnací, ba i poklesu, a pri zvyšujících se cenách jiných produktu je to docela logické a legitimní. Méne legitimní jsou však nekteré prognózy predpokládající rust cen nekterých potravinárských výrobku o desítky procent.

Všeobecne se spojuje zdražení potravin s letošními nepríznivými klimatickými podmínkami, zejména pak suchem a následným propadem objemu domácí zemedelské produkce. To je sice cástecná pravda, zdaleka ne však celá. Smula stredoevropského spotrebitele spocívá v tom, že sucho nepostihlo pouze CR a je globálnejšího charakteru - jinak by ceny na našem trhu vubec neovlivnilo. Ono to navíc není tak žhavé ani s tím domácím propadem produkce - oficiální statistiky predpokládají oproti lonskému roku úrodu nižší o pouhých necelých osm procent, a to ješte taktne mlcí o tom, že lonská úroda byla za posledních deset let jedna z nejlepších.

Otázka také je, zda si verejnost dobre všímá lokalizace katastrofických informací. Ty nejvíce negativní totiž pricházejí zejména z oblasti jižní, prípadne strední Moravy, která byla letošními suchy také nejvíce postižena - mnoho clánku o tragických následcích letošního sucha z Cech jsem nezaznamenal.

To samozrejme neznamená, že by se postiženým zemedelcum nemelo pomoci - parlament ostatne již petimiliardovou sanaci formou státních dluhopisu schválil, ministerstvo zemedelství má ambici ješte vyšší. Klícové však bude použití techto prostredku. Skoncí-li jako peníze jdoucí do spotreby, pomohou zemedelcum jen docasne. Skoncí-li jako forma prevence klimatických rizik, jako prostredky ke stabilizaci podnikatelského prostredí, jako zdroje k udržení lidí na venkove s cílem plnit tam spolecenskou objednávku udržování príjemného vzhledu krajiny, bude to investice i pro budoucnost.

Napríklad taková retencní schopnost krajiny (schopnost

udržet vodu) - programy smerující k jejímu posílení by mely z pohledu budoucnosti smysl jak protipovodnový, tak jako prevence prípadného sucha. Vložené prostredky by se zrejme vrátily i v rade turistických impulzu - zvýšené retencní schopnosti krajiny se totiž obecne odvíjejí z její vetší clenitosti, pestrosti a prirozenosti. Velké širé rodné lány na Morave jsou vinou radikálních lidských zásahu, "nepokore" cloveka vuci prírode klimaticky nejzranitelnejší - posledních pet let o tom podalo dostatecné dukazy.

Zpet ale k potravinám. Jejich ceny se nepochybne do konce roku zvýší - avšak ne všech a ne nijak radikálne. Mantinely pritom nebudou nastavovat ani zemedelci, ani potravinári, ale sami spotrebitelé, a to objemem a strukturou své poptávky. Težko si totiž predstavit, že by se ze dne na den chování našich spotrebitelu zmenilo a dominantním faktorem, který ovlivní jejich rozhodnutí o tom, co si vlastne koupí, by nebyla cena. Když ceny potravin loni a v první polovine letošního roku stagnovaly, spotreba potravin se zvýšila. Kdyby se nyní ceny potravin nyní výrazne zvýšily, jejich spotreba by opet klesla. A to není v zájmu žádného z clánku jejich výrobcu. Logicky nejméne by pritom mely rust ceny takových výrobku, u nichž poptávka klesala i v predchozím období, takže napríklad predstavy o radikálním zvýšení cen hovezího jsou fikcí. Respektive nebyly by za predpokladu, že se výrazne

omezí jeho nabídka, cili klesne pocet jeho producentu a zpracovatelu. To ostatne platí pro všechny potravinárské oblasti, vcetne farmárských cen.

Signál, který uplynulý týden vyslalo americké ministerstvo zemedelství, pritom není pro jejich strednedobý cenový vývoj "nic moc". USA totiž predpokládají další pokles cen zemedelských komodit, protože se letos ocekává v rade z nich rekordní sklizen. Za oceánem se proste sucho tolik neprojevilo a náš trh to muže ovlivnit více než naše, byt vetší, presto však ryze provincní problémy.

PETR HAVEL, publicista