Červen je měsícem myslivosti, přizpůsobme se zvěři

Červen je myslivci nazýván měsícem myslivosti proto, že v tomto čase se v přírodě rodí nový život. Většina volně žijící zvěře přivádí na svět své potomstvo. Jelení a srnčí zvěř, zající, bažanti a ostatní obyvatelé lesa se snaží ze všech sil vychovat svá mláďata a připravit je do života, který je pro ně v tomto civilizovaném a mechanizovaném světě stále těžší. My lidé nemůžeme některá dění v přírodě ovlivnit. Týká se to hlavně počasí, které mnohdy zahubí přírůstky zvěře a ptactva. Co ale můžeme pro zdárný vývoj učinit, je udržovat klid a ohleduplnost vůči zvěři. Je třeba omezit pohyb v přírodě, a to pouze po lesních cestách, na minimum.

O rušivých jízdách cyklistů a motorkářů mluvíme každý rok, a přesto se neustále opakují. Také skupiny jezdců na koních, kteří křižují pozemky, způsobují nemalé škody. V červnu by se i tento ušlechtilý sport měl omezit pouze na polní a lesní cesty. Velký nešvar, který lidé způsobují, je osahávání takzvaně opuštěných mláďat. Srnče, které najdete na kraji lesa nebo na louce, není opuštěné. Matka je jen odloží a chodí je občas nakojit. Naše ruce na něm zanechají pach, který srnu odpuzuje tak silně, že srnče opustí. Ještě horší je odnášení mláďat do útulků, kde jsou ve většině případů i přes veškerou péči odsouzena k záhubě.

Dalším velkým škůdcem je volně pobíhající pes. Jeho přirozeností je zvěř pronásledovat, štvát a popřípadě zadávit. Nemůžeme vinit psa, ale jeho pána ano. Přál bych mu vidět takto uštvané a roztrhané srnče. Je to otřesný pohled. Většinu těchto prohřešků zákon zakazuje, ale je naší lidskou slabostí, že mnohdy zákony neznáme nebo je porušujeme.