Česko bez unie? Jen třtina ve větru

Každého to muselo napadnout: Co když do unie nevstoupíme? Tvrdá odpověď zní: Oslabíme svou pozici v Evropě a v řadě věcí budeme sami o sobě rozhodovat stejně málo jako dnes. Do Evropské unie Česko vstupovat nemusí. Nikomu chybět nebude - na rozdíl od Britů, Francouzů, Němců či Poláků. Je jen otázka, zda ostatní nebudou chybět nám. I pro Česko totiž platí to, co řekl polský premiér Leszek Miller: "Pokud Polsko nevstoupí do EU, bude osamoceno. Nikdo z nás nemá rád samotu, protože je to nepříjemný pocit a pro stát je to velmi zlá situace." Pro český stát je jeho výrok možná ještě varovnější než pro velké Polsko. Bez vlastního slova v rozhodování unie bude mít Praha v Evropě menší význam než třeba Norové. Norsko je aspoň bohaté a v jeho moderních konferenčních centrech se čas od času koná mezinárodní jednání, významné pro osudy světa. Ale i Norové musí poslouchat unii, třebaže odmítají do ní vstoupit. Je to cena za to, že jim Brusel pootevřel svůj trh a přijal je do Evropského hospodářského prostoru. Na oplátku přejímá Norsko více než čtyři pětiny práva EU, aniž by k němu mohl jeho parlament něco dodat. Navíc za to unii platí - na chudé oblasti v Evropě přispívá asi dvěma miliardami českých korun. Přesto nemá Norsko volný přístup na celý trh EU. Evropský hospodářský prostor sice dovoluje volný obchod bez cel a bariér, ale jen pro norský průmysl - nikoli pro norské zemědělce či rybáře. Taková situace je jistě živnou půdou pro řadu sporů. A Norsko jich vede dost. A téměř vždy prohraje. Není divu: jeden stát má proti patnácti členům EU jen málo šancí - pokud to zrovna nejsou Spojené státy. Jinak jsou Češi ve velmi podobné situaci jako Norsko. Pravda, do rozpočtu unie neplatí nic. Zato však přijímají veškeré právo EU, aniž se mohou nějak vyslovit k jeho obsahu nebo prosadit větší změnu. Na něco takového má nárok jen člen EU. Čeští diplomaté mohou nanejvýš jen sem tam vybojovat dočasnou výjimku z některých pravidel unie. Tomuto procesu průběžné kapitulace před pravidly unie říkají naši diplomaté "vyjednávání". Je to stav, na němž se nic nezmění až do českého vstupu - a vůbec nezáleží na tom, která strana bude v Praze zrovna u vesla. Pokud by totiž chtěli někteří čeští politici dělat na Brusel dojem pokřikem o svých "národních zájmech", má na to unie odpověď: proti Praze stojí patnáct národních zájmů - a když se patnáct zemí EU dokázalo na něčem shodnout, není důvod, proč by na to šestnáctá neměla přistoupit. Na neúčast v EU se však dá dívat i pozitivně: ušetříme si tím evr opskou byrokracii, direktivy v sociální oblasti či politická rozhodnutí unie nebudeme muset provádět, unie nám nebude mluvit do našich tradic. To jsou hezké naděje, bohužel nejisté. Úřednictvo roste i bez unie. A ani před direktivami si nelze být jist: s odvoláním na jednotný trh je lze vnucovat i mimo EU. Ale snad je tu aspoň jeden argument proti unii: že se vstupem ztratíme suverenitu a volnost rozhodování. Jenže už teď vyvolávají někteří politici dojem, že jsme vlastně kolonií Německa či Rakouska. To jistě nejsme. Ale bez unie se jí můžeme stát. Protože kdo není v EU, nemůže ovlivnit její rozhodnutí. A pak se sotva ubrání před požadavky z Vídně či Bratislavy, pokud je budou vydávat za rozhodnutí celé EU. Stručně řečeno: když nebude Česko spolurozhodovat v EU, bude unie dle své vůle rozhodovat o něm. Nevstoupit do EU znamená protahovat stav bezmoci a ohrožení české suverenity. Vedle toho se může i ztráta desítek miliard korun z unijních fondů jevit jako nedůležitá. Ale i tyto peníze budou chybět - už proto, že unie je nepoužívá jen na podpory pro nekonkurenční farmáře, ale také na budování cest, železnic, lepších spojů. Tedy na otevírání zemí pro mezinárodní obchod, finance a turistiku. Za tím vším se skrývají nová pracovní místa a také nové možnosti pro podnikání a uplatnění největšího množství lidí. Bez unie přijdeme i o mnoho pracovních míst. To se netýká jen míst pro dobře placené úředníky a sekretářky v Bruselu. Těch bude jen pár set. Větší šancí jsou trhy práce členských zemí. Ty však budou volně dostupné až několik let poté, co se staneme členy unie. Jinak ne. Bez unie nebudeme ani pod tím stálým tlakem na změny jako ostatní, kteří se musí neustále poměřovat s ostatními a zvažovat, zda jiné země neprovádějí úspěšnější politiku. Snad je to pohodlné, ale nijak to nepovzbuzuje ke snaze a výkonu. Pak bude jen otázkou času, kdy země začne ztrácet své mozky, jež budou hledat svou šanci jinde. Stát se rovnoprávným členem EU bude obtížné a namáhavé, zejména v prvních letech. Nevstoupit je však nejlepší způsob, jak změnit Česko v zapadlý Kocourkov.