CHOV NĚMECKÉHO KŘEPELÁKA V ČR

ZDENĚK HOFMAN, jednatel Klubu německého křepeláka

Tímto příspěvkem nechci suplovat články, které o německém křepelákovi vyšly již v minulosti. Rád bych toto plemeno představil především těm, kteří se s ním dosud blíže nesetkali a neznají ho. V současné době však asi každý adept myslivosti ví, že jde o plemeno zařazené mezi slídiče.

HISTORIE PLEMENE

Vznik plemene je v zemi původu třeba hledat na přelomu 19. a 20. století. U nás nikdy nedošlo k jeho většímu rozšíření, křepeláky choval zejména lesní personál především v pohraničí s Německem. Útlum v šíření nastal po 2. světové válce. Ještě v nedávné minulosti, v šedesátých až osmdesátých letech minulého století, u nás křepeláci nebyli zdaleka tak známí jako nyní, a proto se s nimi i někteří z myslivců starší generace ve své myslivecké praxi ani nesetkali. Na tomto místě vzpomínám, jak těžko jsem sháněl své první štěně křepeláka. Dalo by se snad říci, že v posledních letech jde o plemeno znovuobjevené. To dokazuje jednak vzrůstající počet chovatelů a rovněž zápisů štěňat v plemenné knize. Přesto není jejich rozšíření u nás nijak velké. To je na jednu stranu rozhodně škoda, ale možná to přispělo k tomu, že plemeno nepodlehlo, tak jako některá jiná, trendu módy a do dnešní doby si plně zachovalo své pracovní kvality. Pro nás chovatele je křepelák jistě krásné plemeno, ale popravdě pro ty, kteří hledí především na exteriér svých psích miláčků, bude tím pravým slídičem asi některý z loveckých španělů. Německý křepelák zůstane vždy hlavně univerzálním, vysoce výkonným loveckým psem pro aktivní myslivce, kterým jsem i já vždy v minulosti býval. Myslím si, že výsledky z pracovních zkoušek psů to plně dokazují - předvádění křepeláci se v počtu získaných bodů umísťují většinou na předních místech.

LOVECKÉ VLASTNOSTI

Německý křepelák je dlouhosrstý pes střední velikosti s obdélníkovou stavbou těla, která umožňuje aportovat poměrně těžkou zvěř, např. vyspělého zajíce nebo lišku. Chová se ve dvou základních zbarveních, a to jako jednobarevný (hnědý), nebo hnědobílý s možností různých odstínů. Černá barva je nepřípustná. V době vzniku plemene byli tito psi pravděpodobně hojně využíváni k lovu drobné pernaté zvěře, při kterém dobře uplatnily své výborné čichové schopnosti. Ty doby jsou však již dávno pryč a nelze předpokládat, že by v budoucnu bylo možné u nás opět lovit slíděním se psem sluky, křepelky nebo koroptve. Křepelák však není úzkým specialistou a dokázal se prosadit i ve zcela jiných mysliveckých podmínkách než v těch, v nichž žili naši předkové.

Podle mého názoru jde v současné době o jedno z nejuniverzálnějších loveckých plemen, která se u nás chovají. Jistě, plně nenahradí úzké specialisty, jakými jsou např. barváři při dlouhých dosledech. Stále jsou u nás ještě honitby, v nichž se v dnešních podmínkách na kruhových honech loví poměrně slušné počty zajíců a kde se pro přinášení velkého počtu zvěře lépe hodí ohaři. Rovněž v bažantnicích najdou plné uplatnění specialisté na aportování - retrívři. Avšak pro honitby s omezenými stavy drobné zvěře, ale s výskytem různých druhů zvěře spárkaté, se křepelák hodí výborně. I v takových honitbách dokáže toho svého zajíce vyslídit poměrně snáze než jiná plemena malých loveckých psů. Myslím, že to může potvrdit téměř každý rozhodčí, který na zkouškách slídičů "posuzuje výkon”. Rozhodně však vždy záleží na místních podmínkách, v nichž má mladý psík možnost rozvíjet se. I z křepeláka se může stát specialista např. pro lov vodní pernaté. Bývá vrozeně "důsledný” na naše šelmy a černou zvěř. V minulosti jsem své křepeláky používal úspěšně bez střelné zbraně k likvidaci toulavých koček v honitbě a k lovu kun.

Výbornou vlastností křepeláků je jejich vrozená hlasitost na teplé stopě. Své místo proto v posledních letech nacházejí stále častěji při naháňkách na černou zvěř, které u nás stále přibývá. Zde bych rád upozornil na to, že křepelák plně vyhovuje ustanovení § 45 nového zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, podle kterého se na honění zvěře spárkaté mohou používat psi s kohoutkovou výškou do 55 cm. To se rozhodně již nedá říci o některých plemenech honičů, která se u nás v posledních letech chovají. Se zvěří černou je třeba psa nejdříve vhodně seznámit a nepouštět ho poprvé do přímého kontaktu s dospělými kusy, neboť pro ostrost křepeláků hrozí možnost jejich poranění snad ještě více než u jiných loveckých psů.

Další doménou křepeláků je dosled spárkaté zvěře, při kterém se mimo kvalitního nosu uplatní i schopnost postřelenou slabší zvěř strhnout. Zde bych rád citoval z knihy Jana Báči Dohledávky a dosledy z roku 1972, v níž autor píše: "Němečtí křepeláci u nás prakticky nejsou. Je škoda, že u nás nejsou více zastoupeni. V zahraničí se německý křepelák pro svou ostrost, jemnost nosu, rychlost a vytrvalost používá s úspěchem při dosledech jelení, popř. daňčí a mufloní zvěře. Osvědčuje se i tehdy, když jelení zvěř vyžaduje daleké štvaní. Holá zvěř a zejména mladé kusy se staví jedině tehdy, když je pes velmi energický ve svém pronásledování, a přiblíží-li se, pokouší se je chytit. Právě proto vedou zkušení myslivci - lovci jelení zvěře - v zahraničí vedle barváře pro obtížné štvaní křepeláka.”

Myslím, že k tomuto citátu není co dodat. Snad jen, že pro tyto jistě výborné vlastnosti je na druhou stranu třeba, snad více než u jiných plemen, dbát na utvrzení základního výcviku v poslušnosti v raném věku psa. Jinak hrozí, že by se z mladého nezvládnutelného jedince mohl stát bezuzdný štváč všeho, co se hýbe. Na rozdíl od většiny slídičů, např. loveckých španělů, snese křepelák i jistý nátlak při výcviku. Většinou však stačí pouze rozvíjet jeho vlohy a vhodně je usměrňovat. Takovou vlastností je například přinášení zvěře.

KLUB NĚMECKÉHO KŘEPELÁKA

Rozšíření německých křepeláků se u nás opět zvýšilo ve druhé polovině minulého století, a to zásluhou několika nadšených chovatelů. Z počátku byl problém se získáním vhodných chovných jedinců, aby se zabránilo úzké plemenitbě. Několik chovných psů bylo dovezeno především z tehdejší NDR. Chov do roku 1992 řídil Klub chovatelů loveckých slídičů (KCHLS). 13. června 2002 však uplyne přesně 10 let od chvíle, kdy se na zámku v Cholticích sešli příznivci plemene a založili samostatný Klub německého křepeláka. Chovatelé jsou tedy sdruženi ve dvou samostatných klubech. I přesto, že chovné podmínky jsou pro oba kluby téměř totožné, není celková situace jistě ideální a rozvoji plemene příliš nepřispívá. V sekci německého křepeláka při KCHLS je podstatně méně chovatelů než v samostatném Klubu německého křepeláka. V něm je evidováno přes 200 členů, kteří nyní vlastní okolo 30 chovných psů a asi 55 chovných fen. Na letošní rok naplánoval Klub německého křepeláka klubovou výstavu, která se uskuteční dne 18. května na zámku Kačina u Kutné Hory, výroční členskou schůzi se svodem chovných jedinců (23. 6., Loučeň) a dále klubové všestranné zkoušky, pořádané ve dnech 21. - 22. 9. v MS Lipová, okr. Cheb.

Rád bych zdůraznil, že nepochybuji o kvalitách ani ostatních plemen loveckých psů a vážím si jejich dobré práce. Své zkušenosti s užitím křepeláků však čerpám z období více než 20 let, kdy toto plemeno chovám. Uplatnění německých křepeláků jsem osobně vyzkoušel v oblastech mého mysliveckého působení, na Českomoravské vrchovině, v Podkrkonoší a v režijní honitbě KRNAP v Krkonoších. Jde tedy vesměs o lokality převážně s výskytem spárkaté zvěře. Všem ostatním chovatelům a hlavně těm budoucím přeji mnoho loveckých zážitků po boku vašeho čtyřnohého přítele.

Svět myslivosti č. 5/2002